Autor: Martina   5.11.2012 v 15:28

Ještě doplním z čeho mám takový strach, když u toho dotyčného neproběhlo vyvrcholení - tím strašákem je předejakulační tekutina.

Autor: Liddka   5.11.2012 v 15:33

A můžu se zeptat proč jste to udělala?Když máte doma manžela který vás miluje?

Autor: desideria   5.11.2012 v 15:35

Marti, stejný dotaz jsem četla v poradně gynekologa na I-dnes, myslím že odpovídal, že pravděpodobnost je minimální, ale vyloučit to nelze. 

Autor: Martina   5.11.2012 v 15:39

[226030]

Ta láska je oboustranná, ale bohužel lidé dělají chyby...kterých samozřejmě litují a další věc je ta, že to bylo opravdu nechtěné...

Autor: Liddka   5.11.2012 v 15:43

Já nechci nikoho soudit to fakt ne jen mě to zajímalo.Je pravda že i když se dva miluji tak některý z nich uděla něco špatného.když jste psala více jak 3 týdny tak by to mohlo být asi z toho 7 ono to stejně nebudete vědět přesně ale já si myslím že je vašeho manžela.

Autor: Lenka   5.11.2012 v 15:43

Marti pravděpodobnost že bys byla těhotná s někým jiným než s manželem je minimální to ti potvrdí i Mudr. Netrap se tím! A otázka proč jsi to udělala je prostě zbytečná stalo se čas se vrátit nedá a ano byla to blbost na entou toď asi vše co k tomu říct. Miminko jste s manželem chtěli tak je manželovo a tečka tak se na něj težte a užívej si každý den a tohle prostě vytěsni to je to nejlepší co můžeš udělat

Autor: Eva   5.11.2012 v 15:43

Marti, tvemu strachu a obavam rozumim, musi to byt strasne narocna situace. Ale protoze se na to preci jen oproti tobe divam jaksi "zvenku", tak te chci povzbudit. Detatko je dar. Kdyz pujdes na interrupci, stejne se toho psychickeho traumatu nezbavis - zvlast pokud bys to manzelovi nerekla. Navic si predstav, ze bys potom naopak zila s pocitem, ze jsi nechala zabit detatko, ktere bylo tve a manzela, z lasky... I tenhle pocit by te jiste prepadl. A zvlast, pokud by treba dalsi miminko delsi dobu neslo. Idealni by bylo rict o te situaci manzelovi - to by se ti asi ulevilo nejvic, ale to by mohlo nalomit vas duverny vztah.

Podivej, reknu to asi strasne racionalne, ale zapomen na ten incident s tim druhym muzem - tedy zapracuj na tom, pokus se o to. Na 99,99 % z tohoto "intimniho setkani", jak ho popisujes, nic nevzniklo, detatko je temer urcite tveho manzela. (I prisne lekarsky: ovulace nastava vetsinou 14 dni pred zacatkem noveho cyklu, tedy pokud jsi mela prvni cyklus po vysazeni 34 dnu, da se predpokladat, ze kolem 35 dnu by trval i ten dalsi, tzn. k ovulaci doslo s nejvetsi pravdepodobnosti nejakych 20-21 dnu po 22.9., coz vychazi prave na ten vikend 12.-14.10., jak pises; navic vajicko nebyva obvykle oplodneno ihned po ovulaci, ale az 12 hodin pote - takze tipuju, ze to nebylo ani hned 12.10., ale spise az toho 14.10.)

Pokus se to vzit takto: kdybys byla svobodna a bezdetna a treba i nebrala antikoncepci, urcite bys trnula, zda jsi neotehotnela, ale nakonec by se ti ulevilo, protoze by ti prisla menstruace. Mela bys urcite blby pocit, co ze jsi to udelala, ale to fyzicke trapeni z nechteneho otehotneni by se vyresilo menstruaci. Tak to ted zkus brat tak, ze sice ta menstruace neprisla, protoze jsi mezitim otehotnela s manzelem, ale jinak je situace proste analogicka. Clovek muze ujet, je to tizive, ale verim, ze ti miminko brzo da nejak "najevo", ze je tebe a tveho manzela. Uvidis, ze az se narodi, bude mit treba jeho nos, jeho kukuc, jeho nozky... a treba to uz uvidis i na ultrazvuku (tady v diskuzich se obcas doctes, ze maminky na UZ na svem miminku videly treba manzeluv profil a podobne ). Drzim ti moc pesti, at se moc netrapis a zbytek tehotenstvi i svuj vztah s manzelem si jen uzivas!

Autor: Martina   5.11.2012 v 15:58

[226038]

Na to myslím právě každý den už týden. Co když, kdybych se rozhodla jít na potrat, bych zabila naše miminko, to na které jsme se tak těšili a pracovali na něm. Ale na druhou stranu, bych nedokázala žít s tím, že jsem svému manželovi udělala tak příšernou věc, jako tu, že dítě není jeho :( je mi strašně, na ten den jsem se tak těšila, ale bohužel za těchto okolností jsem ještě ani vteřinu šťastná nebyla. Manželovi to říci nemohu, co se stalo. Je strašně žárlivý a náš vztah je opravdu krásný a... nevím, ublížila bych mu a to nechci... moc ti děkuju za podporu. Kéž kdyby to všechno bylo tak jak má, kdyby přišlo nějaké znamení, každý den na to čekám. Asi už z toho i blázním. Ale asi víš co tím myslím. 

Autor: Lenka   5.11.2012 v 16:08

Marti já byla v podobné situaci asi před 3lety a až ted jsem si 100% jistá že syn je manželův. Fotky našeho syna a jeho zhruba v tomto věku jsou jak přes kopírák... manželovi bych to nikdy neřekla i o interupci jsem uvažovala i o testech DNA od porodu jsem malého pozorovala a snažila se najít nějakou podobnost s manželem  a pak jsem si řekla co bych s  negativní informací dělala a nechala jsem to být o a udělala jsem pro nás 3 to nejlepší co jsem mohla