Autor: Jannys   21.5.2012 v 19:42

ahojky téma přímo pro mněmůžu říct že já mám děsný strach dnes jsem přesně 36+5tt a den co den chodím s pát s tím co bude jaké to asi bude jaké je tlačení až miminko vyleze prostě spousty otázek spousty příběhů o tom jak maminky to zvládli a na konci nás čeká obrovský dárek.Já to všechno chápu uklidní mně,ale jen nachvíli pak zase jedu v tom stejném strachu

Autor: Laděnka   21.5.2012 v 19:48

přesně tak...taky se třeba bojim že nepoznám kontrakce nebo odtok plodové vody...atd...mám i strach že nepoznám kdy ject do porodnice...kdy to začně a kdy planej poplach...přemýšlím nad tím když jdu spát.ale zároven se na to i hrozně mooc těšim.Každopádně budu chtít u porodu přítele....i když na druhou stranu zasse přemýšlím jestli je to dobrý nápad...aby sem se mu třeba nezošklivila nebo tak....ještě že mám čas to vše promyslet....

Autor: Jannys   21.5.2012 v 19:54

No to přesně teď prožívám já akorát nějak spíš neřeším bolesti v 1.době porodní ale spíš řeším tu druhou dobu pordní kdy ženská musí tlačit z toho mám já děsný strach nedokážu si to představit jak ze mně leze miminko pocit to pak bude jistě skvělí,ale v tu chvíli já už envím kam dál.Vždy se anchvíli uklidním,ale jakmile nemám co dělat zase o tom přemýšlím spousta ženských mluví o přenádherném pocitu jak se na bolest až uvidíš svoje miminko zapomeneš já tomu věřím,ale říkat to někomu kdo prostě absolutně neví je asi těžší než se zdá. bohůžel.

Přítele u porodu chci také hlavně v první době porodní jsme takto domluvení kdy mně bude masírovat,mluvit na mně a uklidňovat svým hlasem a do druhé doby porodní ho opravdu nenutím.On sám má strach,jelikož chlap z práce jeho kolega který byl u své manželky u porodu se s ní pak musel rozvést nesnesl mít s ní pak sex páč si představil jak z ní to miminko lezlo a mněl v hlavě blok tak to špatně dopadlo.A on má z toho samozřejmně strach taky aby se pak chtěl semnou milovat.Za zlé to vůbec nemám je to na něm a i tak s etěším.Třeba nakonec až to příjde tak změní názor a jeho zvědavost mu nedá

Autor: Blanka24   21.5.2012 v 19:56

Čau...já jsem ve 29tt a o porodu zatím vůbec nepřemýšlím. Přijde mi to zatím tak strašně vzdálené. A jsem spíš zvědavá, jaké to bude?! Nicméně mám před sebou tětotenský kurz, tak doufám, že právě tam mě nevystraší.... :-o Ale jinak je to možná naivní, ale já věřím tomu, že to proběhne v pohodě a nepřipouštím si potíže. A když nějaké nastanou, tak věřím v odbornost personálu.

Zkuste se toho strachu zbavit, páč si tím ty potíže jen přitahujete.

Autor: Laděnka   21.5.2012 v 20:03

tak můj přítel tam rozhodně chce být..prej to chce natočit...ale to jsem mu zatrhla...no když ten porod nněkdo popisuje..tak si to můžeš maximálně představit..ale prostě nevíš co tě čeká..na to nás nikdo asi uplně nepřipravý...prostě si tim musíme projít uplně sami....ale jak říkám mám strach že ta bolest bude fakt velká....ale těšim se až mi toho drobečka dají do náručí....

Autor: Jannys   21.5.2012 v 20:46

ahoj Blaní jsi ještě ve 29tt to jsme vůbec nepřemýšlela o porodu já budu ve středu ve 37tt a věř že za pártýdnů budeš mluvit jinak

Zase nemám sztrach a netřepu s ejako ratlík prostě vnitřní starch je určitěna místě

Autor: kami   21.5.2012 v 20:55

Ahoj,

taky jsem se trochu bála a můžu říct, že nakonec bylo nejhorší šití...první dobu porodní jsem nějak neregistrovala a druhá byla za 20 minut hotová...bohužel s velikým nástřihem a potrhaná jsem byla i uvnitř, šlo to velice rychle, pozor na kapačky s oxytocinem....

Hodně štěstí a nebojte, s prckem rychle zapomenete :)

Autor: Mi Ba   21.5.2012 v 21:59

Zdravím budoucí maminky.

Musím reagovat na vaši diskusi, protože i já jsem u prvního těhotenství byla v posledním trimestru strachy pološialená... Největší chybu jsem udělala, že jsem lovila na netu příběhy z porodních sálů a nakonec se podívala na YT na několik porodů. Výsledek byl ten, že jsem občas i brečela, vyslíchala ostatní maminky, co bylo nejhorší, prostě hrůza. V hlavě jsem si sesumírovala to, jak bude vypadat můj porod, něco v tomhle smyslu: nepříjemná porodní asistentka, která se mnou bude mluvit v přikazovacích větách, strašná bolest, na sále já s roztaženýma nohama a kolem prochází cizí lidé, včetně údržbáře, uklízečky a tatínků. Porod nepostupuje, doktor se nedokáže rozhodnout, nakonec ho tahá ven kleštěma, já potrhaná, dítě přidušený, postižený, šití bez umrtvovacího roztoku, a podobně...

Realita byla nakonec jiná, jak už tak bývá...PA  na mně ihned poznala, že jsem vystresovaná, vynervená a že strachy nedejcham. Byla moc hodná, všechno dobře dopadlo.

Nebudu lhát, že to nebolelo. Bolelo, sakra bolelo. Jste ráda, že žijete, na všechno ostatní prdíte, hlavně ať je to za váma...

Teď jsem v 32.tt s druhým dítětem, na netu se podívám maximálně na to, jak se mimi vyvíjí v tom kterém týdnu a konec.  Na vás jsem narazila opravdu, opravdu náhodou :-)

Takže se zbytečně nestrachujte, nestresujte, protože co se má stát, to se stane. Hlavně neudělajte tu samou chybu co já, že jsem sama sebe dostala někam, kam jsem nechtěla. Bylo to zbytečné, místo abych to vzala jako významnou událost života , jsem se připravovala na popravu...

Autor: Laděnka   21.5.2012 v 22:19

[159628]ano máš naprostou pravdu...je zbytečné takhle stresovat,nějak to dopadne....ale jsem ráda že nejsem sama v tom že se takhle bojí..ale to asi každá.každopádně děkuji moc za tvůj příspěvek.opravdu to tak je....tim že budeme číst tolik článku si  z toho uděláme noční můru..má to být radost ne starost.....ale je fajn že se sněkým tady můžeš podělit o své starosti nebo trápení....