Autor: zoriazz   23.9.2012 v 18:20

[208869] Teerik: no a ještě dotaz - připlácíš si nemocenskou, nebo se to nemusí? Já si taky platím min. zálohy, protože podnikám druhým rokem a zatím mám výdělky jen "na sociální a zdravotko a telefon", ale pomaličku se to zlepšuje. Z čeho by to počítali muže netuším, protože můj manžel je muž bez zdanitelných příjmů - platí si jen zdravotní pojištění. Máme kamaráda právníka, tak jsem si říkala, že se ještě zeptám jeho, jestli do toho vidí lépe, protože spoléhat se na pracovníky sociálky není - aspoň v našem městě - moc šťastná volba. Každopádně se se 4tis jen tak nespokojím, poptám se a dám vědět!

Jinak mám taky naopak dělohu, ale DR zatím nic neříkal  nevyspím se jinak než na břiše, takže mě čeká pekelných pár měsíců :-))) normálně jsem se včera začala těšit na bříško :-)

Autor: Markéta1986   23.9.2012 v 18:34

[208928]  Tak to jsem strašně ráda, že jsem zda narazila na někoho s podobnými pocity, jako mám já...Nejsem na ně hrdá, ale prostě ještě jsem si na ten "jiný stav"nezvykla...Věřím, že to příjde, MUSÍ! Já mám doma už 2 děti a třetí jsem neplánovala...Antikoncepci jsem nepoužívala - dávali jsme si pozor. Nejsme si ani jeden vědomi žádné nehody. Obě děti nám trvaly cca půl roku nepřetržitého snažení ob den a NIC...A teď? Nevím jak, nevím kdy...Strašný šok...Ironické bylo to, že jsem 2 dny před nalezením // byla na preventivní prohlídce na gyndě a říkala doktorovi, jak třetí dítko OPRAVDU neplánuju...A on mě upozorňoval na zvětšenou sliznici a ptal se, jestli už náhodou nemůže být na cestě...Jsem se zasmála  No ale nasadil mi brouka do hlavy a já si další den jela koupit test. Udělala jsem si ho 4 dny před termínem MS a už byl pozitivní...Neměla jsem daleko ke kolabsu 

Autor: zoriazz   23.9.2012 v 18:40

[208941]markéta: moc gratuluju. Já mám na cestě první, a nedochází mi to vůbec, ale koukám, že je úplně jedno, které miminko v pořadí to je :-) 

Autor: Monika   23.9.2012 v 19:36

[208941]Teda Markéto to je až neuvěřitelný jak máme ten scénař stejný já byla taky týden před u Dr. a nic neříkal vzal cytologii já nic netušila a pak dvě čárky:-) chyby si taky vědomi nejsme.Dnes jsem manželovi říkala, že to pořád nechápu a nemůžu to nějak vstřebat a že mám strach že to nezvládnu.On se na mě jen podíval a řekl neboj zvládnem to ale taky tomu nemůžu uvěřit.A pak dodal že to chce od Dr. písemně:-) tak to se zase s Dr. pěkně pobavíme.Stačilo že jsem se objednávala a říkala sestřičce že mám pozitivní test a hned říkala aha Monika no to je jasný to nemusím nic říkat tak příští týden:-) Naaštěstí mám fakt super doktora věřím mu a jsem fakt s jeho prací spokojená a vím že mi poradí jak se s tím vypořádat.

Markéto jak máš velké děti? drž se a vstřebávej:-) já budu taky Monika

Autor: Monika   23.9.2012 v 19:38

[208944]Zoriazz no myslím že to není jedno my více rodičky už trochu víme co nás čeká:-) gratuluji k prvnímu čekání a užívej si to je to krásné ikdyž já to musím ještě přijmout.

Autor: Monisss   23.9.2012 v 19:44

Zoriazz a teerik: mě dokonce doktor k té obrácené děloze říkal, že se s ní sice hůř otěhotní, ale že to není pravidlo. To mi řekl v květnu, kdy jsme se zrovna začali snažit, takže mi tím nasadil brouka do hlavy a trochu jsem se i bála no a ani to dlouho netrvalo a povedlo se... 

Jinak pořád na sobě nic moc nepozoruju, snad jenom bříško se už malinko projevuje:) Ikdyž já jsem ho neměla nikdy extra ploché :)

Autor: Markéta1986   23.9.2012 v 20:38

[208944] Zoriazz : Tak to jsi napsala moc hezky . A asi máš pravdu, i vícrodičkám to občas nemusí docházet ... Užívej si první očekávání, je to nádhera....Všechno, co je poprvé je nezapomenutelné....

Autor: Markéta1986   23.9.2012 v 20:51

[208959] Monika: Neuvěřitelné, fakt  Já mám 2 děti - Natálku (8 let) a Tobiase (2 roky), takže vytoužený páreček...Do druhého jsem šla až po 6 letech, protože jsem odmítala opakovat si zážitek jménem porod ( trval od prvních bolestí skoro 16 hodin), druhý měl sice poněkud jiný průběh a byl a o nějakých 7 hodin kratší, ale myslela jsem, že vypustím duši...Jsem se zapřísáhla, jak UŽ NIKDY VÍCE,vykřikovala  jak končím naše rozmnožování, jak už se na sál NIKDY nepodívám a upřímně jsem byla strašně šťastná, že už to mám za sebou, kdežto moje vrstevnice teprve začínají těhotnět....Jsem ze sebe zmatená, pořád ještě čekám, že se mrcha přece jenom dostaví a pořád se mi tomu nechce věřit...Necítím tu samou radost, jako bych cítit měla  Mrzí mě to, protože to bude dítko jako ty co mám doma - moje, naše...Ale ty byly vymodlené, vydřené, vytoužené, vytěšené, kdežto tohle přišlo tak nějak znenadání, nečekán-nezván...Bojím se že zvládnu 3 děti, bojím se že nebudu mít dostatek trpělivosti (jsem cholerik), že jim nebdudu stačit, že se mi to vymkne....Mám strašně smíšené pocity, nechápu samu sebe, natož tak to, že budu muset zase ještě jednou rodit ... Vsázím na pohled na monitor od ultrazvuku -a doufám, že přeskočí jiskra a začnu cítit to, co bych měla...

Autor: zoriazz   23.9.2012 v 21:08

[208961]Monika: já to taky vstřebávám právě proto, že přesně nevím, co mě čeká, i když jsem se spolupodílela na výchově už několika dětí a všichni mi říkají, že moje pro mě bude už jen zábava :-) drž se ;-) 

[208965] Moniss: nám to vyšlo hnedka první měsíc na líbánkách :-)

[209001] Markéta 1986: moc děkuju, no teprve si začínám zvykat, že je to vážně "jiný stav", a pořád mi to tak nějak nepřijde, to asi až s bříškem :-) tak si říkám, ještěže to těhu trvá 9 měsíců, abychom se na to uměly psychicky připravit a vůbec si to vstřebat a prožít :-)