Tipy, jak si zpestřit mateřství

Kazda z maminek snad alespon jednou behem materstvi mela pocit frustrace, nenaplneni, menecennosti. Jake jsou moje tipy? Budu je asi psat prubezne, piste take. Na uvod: Lepsi je prevence nez lecba. Takze idealni je, pokud o sobe vim, ze jsem aktivni, emancipovana zena, se na to predem pripravit (v ramci moznosti). Treba si v praci uz pred porodem zajistit nejakou aktivitu - a nechat si casovou volnost, protoze zadna nevime, jake nase miminko bude a jak to budeme zvladat. Predem se da zajistit treba i prace na zivnostensky list, kterou lze vykonavat narazove. Chce to jen chtit - ale aktivni maminky svou aktivitu urcite dokazou vyuzit ve svuj prospech a ke svemu uzitku a stesti. Ja osobne jsem mela zivnostensky list uz pred materstvim. Mohla jsem si stezovat, ze kvuli tomu, ze jsem OSVC hlavni, nemuzu jit 6-8 tydnu predem na MD, mohla jsem si stezovat, ze nedostanu zadnou materskou, ale rovnou rodicovsky prispevek, ale neudelala jsem to. Soustredila jsem se na pozitiva: muzu si podle casovych a naladovych moznosti svych a sveho miminka privydelat, odreagovat se od domacnosti a tudiz nezblbnout :-) Pracovala jsem (nic netusic) jeste den pred porodem. Po porodu jsem zase malicko zacla pracovat, kdyz byly miminku 2 tydny. (Nebylo to potreba, ale bylo to osvezujici.) Pak jsem si dodelala bakalarske statnice a zacala studovat navazujici studium. Kombinovanou formou. Byly tam maminky, ktere nemely hlidani a deti si braly s sebou do skoly. Nikdo v tom nemel u nas, dalkaru, problem. Kdyz dite plakalo nebo bylo potreba nakrmit, maminka diskretne odesla z mistnosti. Pozdeji skola dokonce zacala zajistovat hlidani deti v prubehu vyuky :-) Mam vstricneho a schopneho partnera, takze ja toho vyuzivat nemusela - uvadim to tu proto, ze kdyz se chce, vsechno jde :-) Doma jsem tudiz nikdy nepocitila syndrom "stroje na utirani detskeho zadecku" (jak bylo napsano v jine diskuzi :-) ). Studovala jsem, zajimala se o deni kolem - cetla noviny, zajimala se o ekonomiku a politiku - ve skole prisla do kontaktu s lidmi a odbornymi tematy a o to vic jsem mela elan do utirani zadecku a krmeni. Ze uz mate vystudovano? Proc si nevystudovat neco dalsiho? Proc nestudovat jazyky, dane, ucetnictvi, prvni pomoc, neudelat si nejaky kurz? Ja uz jednu vysokou skolu tou dobou take mela. Neni to ani tak narocne, jak by se mohlo zdat: cist skripta lze klidne i pri kojeni/krmeni, kdyz miminko spi nebo kdyz si samo chvilicku hraje. Jde to s miminkem v naruci. Jednoduse - jde to. Tim vsim chci rict jednu dulezitou vec: na materske muzete citit prazdnotu a soucasne mit pocit, ze kdyz byste se pokusili ji zaplnit, nebudete to zvladat. Ja tvrdim, ze je potreba to vyzkouset. Ale hlavne je potreba si zvazit sve preference a pak si za vysledkem stat. Pokud zvitezi pocit, ze me pece o miminko ubiji, zaridim se podle toho - pokud maminka bude stastna, kdyz sve ditko trebas i malinko osidi, proc ne. Hlavne ze problem vyresi. Pokud je pro me neprekonatelny pocit osidit sve ditko, budu se mu dal plne venovat. Ale opet - rozhodnu se, co je pro me dulezitejsi, a pak si za tim stojim a nestezuju si. Nesmi me to prevalcovat :-) Spokojena maminka = spokojene miminko. Osobne jsem sve dite prvni rok a pul sverila na hlidani pouze partnerovi, a to jen kvuli skole a pozdeji kvuli vazne nemoci. Kojila jsem, kvuli skole i odstrikavala, mam ciste svedomi a mam to v sobe srovnane :-) A mam spokojene dite :-) A ted jdu spat, pokracovani priste ;-)

Martinko, presne jak pises: je to o preferencich, ale clovek se s tim musi srovnat. Nebavi te ted anglictina? To je naprosto v poradku - bavi te jine veci a vis proc. Ja si myslim, ze nejvetsi problem maminek, ktere "nebavi materska", chybi jim "shopping", "chlastacky", kavicky a plane tlachani a prace, je ten, ze jsou trosicku neschopne si svuj zkvot usporadat. A hlavne jim nedochazi, ze dite neporodily pro porod samotny, ale pro cely zivot. Ze je dite nepotrebuje jen jako novorozenec nebo maximalne jako kojenec, ale ze je bude potrebovat treba i jako pubertak, mlady dospely, mlady rodic. Od chvile narozeni je tu nase dite uz s nami - a sice se postupne osamostatnuje, ale rodinou uz zustaneme navzdy. Nekterym maminkam (no, spis bych je nazvala rodickami nebo temi stroji na kojeni a prebalovani nez maminkami) proste nedochazi, ze spokojeny zivot po narozeni ditete nespociva v tom se umet ditete zbavit, ale usporadat si aktivity tak, abychom je mohli delat i spolu. Samozrejme ze nemam dite privazane k noze. Ale nemam ani problem s nim nekam jit. Jako kazdy bezny clovek chodim obcas s partnerem nebo kamaradkou do kina, s tatinkem na koncerty, s prateli na vino. Ale absolutne mi nevadilo v tehotenstvi a pri kojeni vubec nepit, proste jsem plula s proudem. Pokud ale nekdo ma potrebu pit alkohol pri malem diteti - proc ne. Staci v ty dny odstrikavat, nebo prejit na UM. Vetsina situaci prece poskytuje moznost volby a ma reseni. Jsou situace, kdy na vyber neni - treba prave tezka nemoc. Jinak to ale mame ve svych rukou. PS: to bubnovani provozovala i moje kamaradka - ja bych to asi nezvladla, ale ona taky rikala, ze malej to ma rad :-) Takze myslim, ze je to zajimavy tip.

Jee, to je hezky :-) Jinak, Martinko, jak ses v jine diskuzi ptala, tak ten ZL jsem si puvodne poridila na preklady a tlumoceni. Ted, kdyz je syn vetsi, delam i jine veci - obchodni a ekonomicke. Nez jsem ted znovu otehotnela, zvazovala jsem nejakou zajimavou kombinaci svych oboru: vystudovala jsem medicinu a ekonomii. Medicina me vzdycky bavila, ale cim jsem starsi (a zvlast po tom mem onko onemocneni), tim vic verim prirode, vlastnimu telu, proste neni to ta klasicka chemie, farma-firmy a miliony diagnoz ve vecech, ktere jsou uplne prirozene (uprimne receno, ono i tehotenstvi a porod jsou klasifikovany v Mezinarodni klasifikaci NEMOCI ;-)). Je mi blizke smysleni MUDr. Hnizdila, komplexni mediciny, samouzdravovacich mechanismu, lecivych rostlin apod. Ale to se vsechno teprve uvidi, na nic nespecham ani netlacim, plany si uz nedelam, protoze moc dobre vim, ze ze dne na den muze byt vsechno jinak a z plneho zdravi muze clovek balancovat nad propasti smrti. No a abych se vraila k tem tipum pro materstvi: zy chvili vyrazime s malym na rozhlednu - to je ted nas konicek, obrazime nejruznejsi rozledny v republice. Moje kamaradka, ktera behem MD nechtela jen sedet doma a kojit, zase poznavala mesto - behem materske s ditetem vyzkousela snad vsechny linky MHD a poznavala ctvrte a kouty, kde nikdy predtim nebyla. Coz melo i tu vyhodu, ze obcas narazila na zajimave kavarny, detske zazemi, atrakce a aktivity, ktere jsme pak mohli vyzkouset i my :-)

Veru, tomu rozumim. Jak rikam, kazdy si musi ujasnit, co chce. Proto jsem se i holek na te diskuzi "Nebavi me materska" ptala, co je vlastne jejich cilem a ucelem toho tematu. Toto tema by melo byt pro maminky, ktere treba obcas maji splin, ale nepotrebuji odbornou radu. A jeste postreh, ktery jsem ucinila pred par lety. Kdyz jsem chodía na chemoterapii a ke konci uz se sotva plazila po zemi a brecela, ze tu posledni uz nezvladnu, jak strasne me bolelo cele telo a nemela jsem zadne sily a doma rocni dite, zavolala mi moje tehdejsi kamaradka a opila se dozadovala pozornosti. Nemohla jsem te sobeckosti uverit. Az pak jsem si uvedomila, ze clovek za katastrofu povazuje tu vec, ktera je pro nej dosud v jeho zivote nejhorsi. Mne zemreli dva sourozenci, odumrelo jedno z dvojcat, ktere jsem cekala, dalsi dite jsem si musela nechat vzit, abych se moha zacit lecit chemoterapii a prodlouzit si zivot pro sve uz narozene (tehdy pulrocni) dite. Velmi si vazim kazdeho dne a ziju tak, aby kdybych zitra mela umrit, abych nelitovala a urcite veci si nevycitala. Ale soucasne vim, ze nekdo, pro nehoz dosavadni nejvetsi katastrofou bylo (s nadsazkou receno), ze si zlomil nehtik, se muze placat v tom, ze musi byt na materske s ditetem. Opravdu to dovedu pochopit. Ale nedovedu pochopit, proc ti lidi se svym osudem neco nedelaji. Pokud nekdo vedome setrvava v problemech, ktere se daji resit, pak se mu to asi libi (v tom pripade nechapu ty stesky), nebo se mu to nelibi, ale nedokaze si s tm poradit (a pak opravnene predpokladam, ze treba potrebuje pomoc). Proto verim v osvicenost vetsiny maminek a verim v to, ze ty, ktere ty pocity ohledne materske OPRAVDU trapi, pujdou radeji hledat tipy, jak z toho ven. Takze pojdme jim ukazat, jak to zvladame my stastnejsi :-)

Evi, klobouk dolů před tebou, podle toho jak píšeš jsi strašně chytrá, vzdělaná, inteligentní paní a hodně jsi si toho i špatného v životě prožila. Moc ti fandím