Autor: DenissB   24.11.2014 v 12:00

[669458]A co ty,Luci,jak jsi na tom?4etla jsem diskuzi od začátku...a dík za info

Autor: Anetinecka   24.11.2014 v 12:16

Dekuju.Je to uzasne.Az budu doma,tak vse poradne popisi,az bude chilka casu. :)

Autor: Mari0112   24.11.2014 v 12:31

Anetko ani nevíš jak obrovský kámen mi spadl ze srdce!!!! Hrozně jsem na tebe myslela!!! je to úžasná zpráva!!! Máš mrňouska bojovníka!! 

Autor: evča   24.11.2014 v 13:45

Anetko kdyby jsi jen tušila jakou mám radost. Moc jsem na tebe myslela. Jsem hrozně ráda ze je vše v pořádku.

Autor: Anetinecka   24.11.2014 v 14:05

Moc vam dekuji.Pak se za vami vratim i na facebook.Ale ted si chci vycistit hlavu,vegetit a uzivat Nicolky a manzela.Tak se zatim mejte a dam vedet.Jo a uz jsem doma a zutra jdu do Pronatalu na kontrolu :)

Autor: Soník3   24.11.2014 v 15:39

Ahoj budoucí i současné maminy  Tak už tady delší čtu vaše příspěvky a konečně jsem se odhodlala také zaregistrovat. Mám TP 6.7.  Zdravím všechny S.

Autor: marťas27   24.11.2014 v 17:03

Ahoj maminky,tak jsem se na doporučení kamarádky dnes zaregistrovala:).Poslední MS 9.10.,ale k dr.jdu až 10.prosince a vůbec mi to neutíká

Autor: marťas27   24.11.2014 v 17:50

V kolikátém týdnu jste šli na první prohlídku?

Autor: Anetinecka   24.11.2014 v 18:09

Slíbené vysvětlení. V sobotu ráno mi bylo špatně a ležela jsem. Pak jsem šla na záchod a špinění. Hnědé a nějaký malý hnus ze mě vypadl. Tak jsme jeli na pohotovost. Pan doktor kontroloval, ale miminko nenašel. Nenašel vůbec nic. Řekl, že si mě tam nechají a v neděli udělají ještě jeden utz a když nic nenajdou, tak hned interupce. Strašně jsem brečela. Brali mi krev. Za dvě hoďky jsem měli výsledky< ale sestřička mi je nechtěla říct, že až doktor a ten pořád nepřicházel. Počkala jsem na výměnu sester a nová sestřička mi řekla, že HCG je 18.000. Měla jsem obří radost. V noci jsem moc nespala. Pořád těhotenské příznaky (chodila jsem čůrat, bolely mě prsa, bylo mi na zvracení...) Strašně mě bolela hlava od brečení a pak i od páteře z té jejich postele. Vzala jsem si Nimessil. Vizita byla až v půl 12. Od té doby jsem začala zase brečet. UTZ mi dělal pan doktor, co mě přijímal, až odpoledne asi v 5 hodin a bohužel nic neviděl. Šla jsem se vyčůrat a znovu UTZ. Našel tam bohužel jen nějaký flek. Zkusil srdeční činnost. Zdálo se mu, že něco slyší a já také, ale pak řekl, že se mu to asi zdálo, že nic neslyší. Verdikt zněl, flek bylo zřejmě embrio a zaniká.Říkala jsem mu, že malou mi také v tomto období nemohli najít a byla malinká a že mám špatnou dělohu a jestli se tam nemůže schovávat. On řekl, že ne. Já začala řvát jak želva. Nemohla jsem popadnout dech. Doktor se ptal, jestli chci ještě ráno utz nebo rovnou zákrok. Já nebyla schopná mu odpovědět, tak řekl, že se ráno udělá zákrok. S manželem jsme to ještě probírali a řekli jsme, že zkusíme ten utz. Vůbec se mi do toho nechtělo. Furt jsem cítila, že tam prostě musí být. Chtěla jsem počkat ještě třeba týden. Večer jsem se ještě bavila s doktorem, co si o tom myslí. To už jsem byla trochu uklidněná. Řekl, že to probírali, ale že tam není šance, že by z toho něco bylo a když mě nevyčistí, tak můžu mít zánět nebo krvácet do dělohy. Brečela jsem. Šla jsem si zakouřit a rozhodnutá, že ráno rovnou revize a bude mi jí dělat ten pan doktor. Nějak jsem se smířila a občas brečela, ale spíš vnitřně. Ráno vizita a jiný pan doktor Černy a říkal, že jdu ještě na utz. Řekla jsem mu, že jsme to ještě probírali a pan doktor řekl, že není žádná šance. Černý říká, jen na něj běžte, je to pět minut a nic za to nedáte. Říkám, tak jo. Ale bylo to spíš jen pro to, aby mi ty doktoři dali pokoj. Na desátou byl naplánovaný zákrok a v půl 10 mě Černý odvedl na utz. Mám chvilku počkat a paní dr. si mě hned veme. Otevřeli se dveře a vyšla pacientka a za ní doktorka. Mladá, blond, kudrnaté vlásky, jemný obličejík a jemňounký hlásek. Úplný anděl. Říkám si, to je Jeřábková. Ta mi našla Nicolku a také to byl třetí utz. Šla jsem dovnitř, představili jsme se. Já si pamatovala jí a ona mě. Říkala jsem, že mojí první dceru mi našla ona třetím utz a jinak nebyla vidět. Maj tam velkou telku. Šoupla to do mě a hned jsem viděla dělohu a v ní tečku. začala to přibližovat, zkoumat, pak se na mě podívala se slzami v očích. Já si zavolám ještě jedny oči na kontrolu, ale vidím miminko a srdeční činnost. Mimi tam je. Srdíčko občas pomalejší, ale to se vše zpraví. Začala jsem brečet, ona byla naměkko. Hned jsem to všem napsala a zavolala a nikdo nevěřil. Vždyť za půl hoďky mi měli miminko dát pryč. Paní doktorce jsem koupila kytičku a bonbošku a běžela jí to dát. Moc jsem jí děkovala, že mi miminko zachránila. Obě jsme brečeli. Panu doktoru Černému jsem dala kafíčko. Ten byl také naměkko. Vždyť, kdyby mě nepřekecal, abych tam šla, tak by mi hodali pryč. Chtěli si mě dva dny ještě nechat a já šla domů. Zítra kontrolní utz v Pronatalu a už jedem až do konce. Máme obrovského bojovníka a já jsem neskutečně šťastná. tak tohle byly mé tři nejhorší dny života.