Autor: Mersi_79   8.1.2013 v 11:13

Hani... ten pupík máš prostě nepopsatelný, úžasný, skvělý, dokonalý a nevím ještě jaký!!! To vypadá, jako by mimi už chtělo ven, ale ne spodkem, ale předkem. Já ho mám o poznání menší. Zkusím se taky vyfotit, ale až večer, bo to ho mám mnohem větší než ráno. Ale výhodu máš v tom, že na první pohled je vidět, že jsi těhotná. Já když si obleču bundu, tak to bříško nějak spline (nebo splyne) a přesně vidím ty pohledy na mne, jak říkají: To je pořádná vepřovka!!!

Už jsem si koupila i to tričko s těma nožičkama pro těhotné, ale zatím to břicho v tom moc nevynikne...

Terko, já jsem tě chtěla opravdu jen povzbudit. Vůbec mi nevadilo, že sis stěžovala jak se citíš. O tom to tady taky je. Ale nevadí. Jen jsem se strefila do tvých "lepších" dnů. Ty mám taky. Naštěstí jen občas.

Poslední uřvaný den jsem měla na silvestra, kdy jsem vyjela na mamku. A nejlepší byl den, kdy se mi zdálo o mém zakrslém králičkovi, který umřel před necelými 2měsíci. Zdálo se mi, že ho naši krájeli jako roládu a já viděla, že ještě zvednul hlavu!! A když se prokrájeli do půlky, uviděla jsem, že mu ještě tluče srdíčko!! A já řvala jak pominutá, že on žije a oni ho krájejí!!!!

Když jsem se probudila, líčila jsem ten sen mojemu a tak jsem brečela, že jsem mu to ani nemohla popsat!! A to samé bylo, když jsem to líčila našim, že ho chtěli sežrat!!! No prostě ještě teď, když to tu píšu mi tečou slzy jak hrachy...

Já jsem vždycky byla zatížena na zvířátka a obrečela jsem cokoliv co trpělo nebo umřelo. Ale teď, když se do toho přidaly těh.hormony, tak to je fakt síla.

Poslední byla myška, která nám vběhla pod auto z pole. Byla už tma. Ani nevím jestli jsme ju přejeli nebo minuli, ale už jsem řvala jak děcko, bo jsem si říkala, co když se už nevrátí domů za rodinou!!Můj mne chlácholil, že to vypadalo, že ji kola minula. A tak je to se vším...

To bylo jen pro zábavu, tak doufám, že jsem vás neunudila...

Autor: Mersi_79   8.1.2013 v 11:55

Andrej, komplikace byly v tom, že jsme o první přišli dva dny před Vánoci a ten strach je taky proto, že švagrové zjistili v 26tt, že má miminko v bříšku vodu. Byla na testech a řekli jí tehdy, že to můžu být špatné srdíčko, ledviny nebo ještě něco a prognóza byla špatná. Štěstí v neštěstí bylo to, že to ještě mohla dát pryč ze zdravotních důvodů. Miminko musela samozřejmě normálně porodit, ale bralo se to jako potrat i když miminko mělo 800g. Ale to bylo i díky té vodě v bříšku. Jinak by museli dělat  rodný i zároveň úmrtní list.

Proč se toto stalo na genetice nezjistili. Prý to mohla být nějaká viróza, kterou ani nezaznameńala a tím se plod poškodil...

Doufám, že jsem tím nepobuřila takové naturalistky a věřící, které by nikdy svoje dítě nenechali potratit i kdyby věděli, že bude těžce nemocné. Já totiž zastávám názor, že raději žádné dítě, než postižené. V přírodě je to zařízené tak, že samice, když pozná, že mládě není v pořádku, tak ho opustí a to mládě bohužel umře. Je to hrozné, ale je to tak.   Proto nepochopím, když v dnešní moderní době, kdy jde hodně věcí včas zjistit je ještě někdo, kdo přistoupí na to, přivést opravdu choré dítě na svět.

Narážím na poslední dokument na ČT2, kdy rodičům bylo sdělono, že dítě má fatální diagnózu s minimální šancí na přežití a oni ho přesto přivedli na svět. Každý den čekali, že umře. Samozřejmě doktoři nejsou Bohové a neví, kdy to může přijít. Jestli za týden, nebo 10let.  Každopádně na konci pořadu bylo, že holčička před Vánoci oslavila 5let. Bylo by to "super", ale co z toho, když je celý život krmena pouze sondou, konečně aspoň poznává svoje rodiče a v pěti letech se snaží aspoň "pást koníčky". Toto je život???????? Není!!!!!!! Ani pro ty rodiče, ani pro to dítě!!!! Zvlášť, když se jim před dvěmi léty narodila úplně zdravá druhá holčička... A toto mne dokáže pořádně vytočit!!!

Holky nechci tímto vyvolat nějakou špatnou diskuzi na téma, že si toho nevážím, nebo nevím co ti lidi cítí, nebo že soudím to co nemám... Já lituji pouze ty, kteří nemohli ovlivnit zdraví svých dětiček, protože to nevěděli, anebo se to stalo nečekaně. Já se "modlím", aby to naše miminko bylo zdravé!!! Všech maminek, protože zdraví je to nejdůležitější na světě... A tím, že jsem potratila to první mimi jsem si říkala, že to tak mělo být, protože příroda zařídila, aby se mi nenarodil poškozený jedinec... Toť vše...

(Teda trochu se bojím, že se na mně sesypete a roztrháte mně na kusy... ale nechtěla jsem to už mazat...)

Autor: janah   8.1.2013 v 13:22

Ahoj, já si první těhu užívala jak to šlo, nemůžu se s dětma roztahovat na desetiletku, ve 34 letech to je bláznovství a taky jsem chtěla, aby děti vyrůstaly spolu. Ted je to náročné a ještě asi rok bude, kámoška má kluky 1,5 a říkal do roku nejmladšího hrůza, ale pak si kluci začli hrát spolu a najednou měla i trochu času pro sebe. Takže nám nezbívá než zatnout zuby a vydržet. Oskar je velmi aktivní dítko a dává mi pěkně zabrat, období vzdoru je taky super, vztekání už ho přechází, ale ted si začal vymýšlet co bude jíst a co ne, takže oranžový jogurt je lepší než červený a pod. Kolikrát šílím drahá polovina má své práce dost, takže tam pomoci moc nečekám a tchýni využívám jen když musím. Ona by teda nebyla proti, kdyby to bylo častěj, ale já chtěla dítě a hodlám se o něj starat i stěma nervama co to obnáší. A taky si říkám, že nikdy není tak hrozně aby nemohlo být hůř.

Mersi naprosto s tebou souhlasím, než postižené dítě tak radši žádné dítě. Mě jen kolikrát zaráží, že se najdou i tací, kteří přivedou na svět postižené dítě, jehož přežívání je finančně a časově náročné a pak si v tel stěžují, že se oně stát nestará a nepřispívá na jejich lepší přežívání.  Lituju všech žen, které nemůžou mít děti, nebo mají problémy, protože mít zdravé dítě je to nejhezčí na světě. Nedokážu si představit mít postižené dítě a vidět ho bezmocně ležet v posteli a srovnávat, že ted už by lezlo, ted by chodilo, už by šlo do školky. To bych fatk nevydržela.

Autor: Mersi_79   8.1.2013 v 19:18

Jani, přesně tak to je. Ale co je pro mně nejhorší, je když vidím v TV tu upoutávku na "dobrého anděla". Začíná to tušim: Náš Kryštůfek se narodil jako zdravé dítě... a ve 4letech mu zjistili rakovinu.

Tak z toho mne vždycky tak mrazí, že mám chlupy jak dikobraz!!!! A teď zase pobuřím všechny věřící... Jak může dopustit Bůh, že trestá malé dítě, které se ještě ani nemohlo nijak provinit!!!! Toto je nějaká spravedlnost???  Všechny církve jsou jen zloději a podvodníci! Člověk potřebuje v něco věřit, když mu je špatně, ale když to všechno vidí...

Já věřím na osud. Co se má stát, to se stane. A každý je strůjcem svého štěstí...

A dost!!! Dneska jsem sama doma, bo můj jezdí do služeb a vrátí se až za 4dny a je to vidět. Já mám celý den nějakou depku ze samoty, tak tady filozofuji. Pardón... Zítra bude líp...

Autor: Hanka   8.1.2013 v 20:13

no Mersi ty jsi čislo já tvé komentare cetla a plakala a smala jsem se zaroven jak jsme si podobny,myslim s tim placem jak jsme citlivy,ale ,to s tim kralikem v rolade no já se malem pocurala smichy ,ale znam to clovek se probudi spocenej ,vynervovanej ,urvanej, zmatenej no me se jeden den zdalo ze se ztratil syn a druhy den dcera bez nadeje na navrat no ja byla tejden z toho hotova a furt jim volala a nedej boze kdyz mi to nebrali

,no jak jsi psala to s tim postizenim no ja musela sve prvni dite dat pryc v 16 tt odchazeli me jatra mela jsem cytomegalovirus a dite by se dozilo jen 2 let a to jsem rok byla psychycky v prd... protoze jsem se dlouho lecila a nevedela jestli nekdy budu mit deti a já deti miluju.no a ted ten daunuv syndrom no nasteti vse ok ale nenechala bych si postizeny dite ,proto jsem sla na tu plodovku ,žejo.neco jinyho je kdyz treba dostane po porodu obrnu no tak  to je uz osud ale to co jde ovlivnit tak by kazdy svedomity clovek mel vedet co ma delat i kdyz to boli.

no musim koncit at nejsem jak ta holcina z toho serialu ententyky   no já spis nemam cas sem jit ,jo dneska me kamoska donesla tehotensky ryfle tak jsem byla rada uz ten pupik nenarvu nikam jinam nez do teplaku  

holky preju vsem hezke sny bez kralicku v rolade a takovych veci   ......pa pa pa

Autor: Mersi_79   8.1.2013 v 21:19

Jooooo Hani, číslo... A to jsem ani nenapsala, jak mi v létě umřel křeček. A protože můj byl v práci a já doma (jinak my pracujeme spolu), tak jsem křečka zabalila do krabičky a vezla ho 150km vlakem z Ostravy do Vyškova, abychom ho mohli pohřbít spolu. V ten den jsme měli v práci 15km pochod se zátěží. Celých těch 15km jsem ho nesla sebou a až na konci pochodu jsme si vybrali místo, vykopali dírku a šmudlu pohřbili. A když můj pronesl, že ještě že nemáme jako mazlíčka dogu, bo ta by se mi pořádně pronesla a na díru bychom už potřebovali pomalu bagr, tak jsem nevěděla jestli mám dřív brečet nebo se smát...

No ještě, že mám tak skvělého chlapa, který všechno prožívá se mnou a neklepe si přitom na čelo. No jestli bude to mimi celé po nás, tak to budeme pohřbívat kdejakého mravenečka nebo berušku...

Jinak k těm dětem... No není to krásné, že máš dvě zdravé děti a čekáš třetí? Já myslím, že i to co bolelo už přebolelo. A stálo to za to si na ně počkat. A když to nejde, i adopce je skvělá věc... Jen ty úřady jsou problém...

Autor: janah   9.1.2013 v 07:54

ahoj holky,

jůůů Mersi, vy sloužíte s manželem ve Vyškově? Já jsem od Vyškova,  kolem máme samé lesy, ale všechno je to vojenský prostor, což mě štve, protože miluju vycházky po lese a tady se to může jen na povolení. To máš super manžela, když je ti oporou v takových chvilkách Mě ten můj v takovej chvilkách taky chápe a jednou mi bude muset pomáhat, ale my máme tu dogu, sice italskou, je menší, ale je ho kousek. Předtím jsem měla dobrmana a toho mi pohřbíval, brácha, já řvala doma jak kráva. Jinak máme ještě kocoura, dál se zatím nerealizuju, páč ještě není prostor, ale plánujem rybičky a to ještě nevím co donesou jednou dětičky Oskar je zvířátkovej a tohle dítko bude určitě taky. Jestli budou po mě tak to budou chtít koně, tygry, slona a pod A pohřbívání mravenců a berušek u nás určitě probíhat bude

Autor: Andrea   9.1.2013 v 08:54

Ahoj...Mersi, tak to me moc mrzi, to jsem nevedela...ale tak hlavne ze jste to nevzdali a cekate zase...hlavne na sebe davej pozor...Ja jsem o prvni detatko take prisla....ale to tak asi byt melo a byl to proste osud...bylo mi 18, skola prede mnou, pritel k nicemu....jedna sestricka v nemocnici mi rekla ze to tak melo byt, ze se buh spletl a to malicke si zavolal k sobe zpátky a pošle mi ho zpět jen co nastane ten spravny cas...a to nejsem verici, ale tehdy jsem k tomu hrozne upnula....prvni tehu rizikovy, zustaly mi naky srusty na vejcovodech, prvne se paní doktorce zdálo že se malé špatně vyvýjí srdíčko, potom jsem byla v 6 mesici na udrzovani v nemocnici, a od 8 mesice pani doktorka ocekavala predcasnej porod...ale mala bojovala a vylezla presne v terminu:-):-) no a ted zatim musim zaklepat ze je vse ok.....no a k potratum...vedet ze cekam postizene dite, taky si ho necham vzit....neni to zivot pro nej ani pro me-presne jak rikas....

Terko...no jen mu ji dej, vsak on to prebalovani taky zvladne:-D Muj nebyl schopnej přebalit ani vynest nocnik bez kapesniku prez pusu,no sranda... tak radej naucil malou na zachod a splachovat:-D vdycky jen krikne ze chce utrit:-D

a Hani...moc pěknej pupíík:-) přidám svůj ať mame galerku:-D

no a jinak....zviiiraatka....je tak o tom bych mohla poviiidat....mame sice doma jen sneka a psa,protoze kocour, potkan a had museli kvuli detickam k príbuznejm a znamejm do azylu, ale mozna nam brzy pribude zakrslej kralicek:-D Ema ukecava tatinka:-D no ale takove sny teda merci...:-D:-D

Nooo...uz zacinam pekne preskat jak tak na tu fotku koukam:-D

Autor: Andrea   9.1.2013 v 08:55

druhej pokus...jsem se poprve asi uklikla....:-D