Autor: Darja   18.9.2015 v 12:28

Lilku, moc moc děkuji...ráda si to pročtu, já mám zase knihu: Cesta ke šťastnému dětství aneb empatická výchova ve světle nejnovějších poznatků o mozku a emocionálním vývoji dítěte od Dr. Catherine Gueguenové, to je paráda-doporučuji ;-)

Autor: Lilek   18.9.2015 v 12:37

Darjo, to máš od brambůrky, ne ode mě. Já jsem zastánce spíš opačné výchovy.

Autor: Justys   18.9.2015 v 12:37

[789846] Moc hezky napsané. Někdy to je ale opravdu o nervy. 

Autor: Katka   18.9.2015 v 12:39

Ahoj, nedá mi to nepřidat se. Mám tu nejlepší tchýni, co si mohu přát a to myslím vážně. Hrozně bych si přála vycházet v budoucnu se svou snachou stejně jako vycházíme spolu a být též tak chápající a obětavou tchýní. Můj manžel to má s mou mamkou horší a já taky, ale pořád je to ok. Taky se stále snažím o dobrý vztah se svými dětmi, ale přestože čtu Respektovat a být respektován od Kopřivů a dívám se na videa nevychova.cz, přesto ve vypjatých chvílích reaguji spíš tak, jak byl člověk vychován, kdy nestihnu přemýšlet o tom, jakou respektující strategii mám použít. V podstatě každý den přemýšlím, co udělat jinak, abych byla lepší máma a dětem dala vše, co potřebují. Díky za diskusi, ať máte krásný den Katka

Autor: Darja   18.9.2015 v 12:40

Lili, omlouvám se, já jak dělám víc věcí najednou :-D 

Autor: Darja   18.9.2015 v 12:41

Brambůrko, moc moc děkuji...ráda si to pročtu, já mám zase knihu: Cesta ke šťastnému dětství aneb empatická výchova ve světle nejnovějších poznatků o mozku a emocionálním vývoji dítěte od Dr. Catherine Gueguenové, to je paráda-doporučuji ;-)

Autor: Justys   18.9.2015 v 12:46

Já se snažím chovat tak, abych se jednou před svou dcerou za svoje chování k ní nemusela stydět.  Jsem ale přísná. nemám ráda rodiče ,co si nechají skákat děti po hlavě a jestě je v 5 letech děti pošlou do... Když se divně podíváš , tak tě ještě pošlou i rodiče někam za tvůj pohled , protože jejich děti jsou andílkové přeci.

Autor: Lilek   18.9.2015 v 12:51

Justys, s tím docela souhlasím. Já si nečtu teorie, snažím se opravdu nad tím přemýšlet sama a vcítit se do toho, proč dítě reaguje tak jak reaguje. Snažím se vychovávat důsledně, někdy i přísně, přesto zcela láskyplně. Teď ve dvou letech už je docela vidět osobnost, je to holka paličatá, ale všichni ji milují, rádi ji hlídají a rodiče mi už několikrát říkali, že je vidět, že vyrůstá v harmonickém prostředí, je zdravě sebevědomá, šťastná a přitom poslouchá. To je mi největší odměnou.

Autor: Darja   18.9.2015 v 12:51

Katko, on je asi rozdíl mít 1,5leté ňuňátko a 4letého človíčka, co se snaží vybojovat si své místo ve svých sociálních skupinách (školka, rodina...). Já si zatím vůbec nedovedu představit, že bych své dítě, byť jen výchovně, plácla, protože dokážu teď situace řešit jinak, než prosazováním fyzické síly, ale současně nevím, jaká situace bude za rok, dva...proto věřím, že pokud ta máma vychovává s dobrým úmyslem a vidí výsledky, tak je ta výchova správná ať je jakákoli :-)