Autor: Katka   18.9.2015 v 13:32

[789869] Asi to vyznělo špatně, ale jestli jsem dala na zadek některému ze svých dětí jednou, tak je to moc. A poučovat rozhodně nikdy nikoho nebudu, na to nemám sama dost sebevědomí a z toho asi plyne i moje věčná nejistota, zda to, co dělám, je správně. Jak říká naše dětská doktorka, na vše používejte zdravý rozum, ale já si občas nevěřím, že ten můj je ten správný. Takže člověk se stále učí.

Autor: Brambůrka   18.9.2015 v 13:37

Lilku, jak jsi psala, že zastáváš spíše opačnou výchovu, tak jsem nejdříve myslela, že nejdřív dítěti nařežeš než abys řešila, proč reaguje tak či onak nebo se pokusila mu něco vysvětlit. A z tebe nakonec vyleze, že se snažíš svým dětem naslouchat a chápat je a podle toho je vychovávat Ve finále je to to, o čem tam paní píše

Autor: Lilek   18.9.2015 v 13:41

Tak to já klidně nařežu, ale až když mě čtyřikrát neposlechne, když jí vysvětluju, že mě nemůže kopat do břicha, protože je tam miminko.. Ta opačná výchova je ale nejvíc vidět v začátku. Nechávali jsme dceru brečet, aby se naučila usnout, nezvykali jsme ji na neustálé nošení a utěšování. Kojila jsem v intervalech, vozila v kočárku, nechávala ji často hlídat někým jiným. Odstavovala jsem tak, že jsem ji nechala brečet. To jsou takové zásadní rozdíly v přístupu. 

Autor: Darja   18.9.2015 v 13:45

Naši jsou taky se mnou :-) líbí se mi, jak když můj taťka neví, jestli syn něco smí nebo ne, tak nahlas řekne, "no, já nevím, jestli to maminka dovolí?" a já se jdu podívat, o co jde. Teď už zhruba ví, tak mu dovolí to, co normálně může, ale manžela mamka, ta řekne "ne" a přes to vlak nejede, i když to je u nás doma a má to ode mě dovolené :-/ zatím si s tím (s ní) nevím rady. To víš, že se mu budu snažit co nejdřív vysvětlit, že má svůj rozum...na tohle se mi líbí argumentovat...popovídat si o tom a každý řekne své stanovisko a názor na danou věc, ten kdo má přesvědčivější argumenty vyhrál. Nedá se to použít vždycky, ale je to dobré v tom, že to dítě ví, že může říct svůj názor...nojo, ale tohle můžu právě praktikovat až nejdřív u školáka...ne teď :,( 

Autor: Brambůrka   18.9.2015 v 13:47

[789911] Také jsem vždycky zastávala, tento přístup. No po přečtení několika různých názorů na separaci kojenců a pod. už si tím tak jistá nejsem, ale obávám se, že si to stejně můžu idelaizovat a plánovat, jak chci, ale realita se teprve ukáže právě s individualitou miminka. Ale pro svůj vlastní klid čtu vše možné a následně si pak hledám cestičku mezi tím vším.

Autor: Darja   18.9.2015 v 13:52

Katko, nevyznělo...já odpovídala Tobě a k tomu se mi připletl i názor pro ostatní  Máš pravdu v tom, že se člověk pořád uči, když udělám něco blbě nebo to pak nedopadne podle mých představ, tak příště už to dělám jinak, člověk si to musí osahat 

Autor: Justys   18.9.2015 v 14:05

Pro zasmání: mám jednu kamarádku co studovala nevýchovu, dokonce měla i cd. Měla nesmírně hodné první dítě a má dcerka byla opak... neustále jsem slyšela jak se  mám a nemám  chovat. Měla asi 5 knížek o dětech.  Připadala jsem si jako naprosto šílená matka , byla jsem nešťastná. Dcerka měla bolení bříška do 6 měsíce do 8 měsíce 20x za den blinkala a k tomu byla plakací miminko a nespací.  Tato super matka porodila druhé dítě opakem prvního a byla tak v ... že nevěděla co má dělat... neustále si stěžovala a snad šla i k doktoru pro rady .... byla to opravdu troska co si jen stěžovala. Přitom tak radila... každopádně má dcera byla bez plen o 8 měsíců dříve  a když chodila  on teprve lezl.  Tak ať žijou super matky radilky. Děti jsou o 3 dny

Autor: Darja   18.9.2015 v 14:16

:-D je, Justys, kéž bych měla taky druhé dítě opak prvního...syn byl plakací, nespací miminko cca do 15 měsíců, teď už tolik nepláče ale frfňá tou svojí hatmatilkou nebo mručí :-D Už je vzhůru, tak já běžím a děkuji za "rozhovor" 

Autor: Lilek   18.9.2015 v 15:41

Jo, holky, tak doufám ve spravedlnost osudu, že nám nadělí spací miminko! Dcera začala mít takové záchvaty asi v 5 týdnech, probrečela tři hodiny v kuse a nepomohlo absolutně vůbec nic, jenom ji nechat. Přešlo to asi až ve 3 měsících. Ale o něco později už se v noci budila každou hodinu. V době, kdy kamarádkám děti spaly celou noc, my jsme vybojovávali 3 hodiny v kuse. Začala spát líp, až když jsme ji odstěhovali do vedlejšího pokoje. No a kamarádky s hodnýma dětma teď mají druhý děti a ty jsou právě plakací- to je snad ještě horší u druhýho dítěte.