Autor: Darja   25.11.2015 v 12:16

Banko, presne takhle to bylo u nas...nekolika hodinovy rev denne do cca 13 m (prdy, zuby, spurty), pak presel na takove neprijemne mruceni a to ho pustilo tak v 18 m...ted uz mi rovnou nadava, jeste ze to rika svou reci a nerozumim mu...normalne to nejak zvladam, ale posledni dobou fakt neji vubec a navic mi vubec neni dobre :-(

Autor: Darja   25.11.2015 v 12:20

Jani, dekuji za utechu...uz by to nejake zlepseni chtelo...a jak jsi to zvladala psychicky? Dnes se najist musim...za chvili odchazim na ultrazvuk...nestihla jsem nic...udelat si vlasy, zamaskovat nevyspani...tak aspon to jidlo...za chvili prijde manzel, treba do nej neco nacpe on...uz tu sedime hodinu :-(

Autor: JaniLW   25.11.2015 v 12:33

No zvládala jsem to dost špatně, byla jsem kolikrát na prášky. Dost mě uklidňovalo, když jsem četla na netu příběhy maminek, co jsou na tom podobně nebo i hůř. A to ho jenom krmíš nebo zkoušíš aby jedl sám? Nám se dost osvědčilo aby jedl samostatně. Taky teda jsem zjistila že má rád výrazné chutě. No a pak jsem začala hodně používat do všeho kam to šlo šlehačku, takže třeba  gratinované brambory na různé způsoby u nás byly jednu dobu hodně často .

Autor: Daniela   25.11.2015 v 12:48

Darjo, dobře ti rozumím, já nemám teda problém s tím, že by naše malá nejedla, naopak si dělám hlavu z toho, že je jako otesánek. Chce všechno. Ale z toho krmení bývám vyřízená taky. Teď to u nás vypadá takto: chce jíst sama, já do ní nedostanu nic. O.k., nachystám jí misku se lžičkou, posadím ji, ať jí, a sednu si naproti ní a jím svoje taky. Malá zpočátku jí pěkně, pak to začne přehrabovat rukama, pak házet na zem a říká u toho"bum", pak si to patle do vlasů a po tvářích. Tak jí to vezmu, že teda nebude ham, a v tom okamžiku šílený záchvat vzteku, zkouším ji nakrmit sama, ale to nechce, stále sebou na sedačce tříská, tak ji nechám vyvztekat a až se uklidní, něco si ode mě vezme. Pak ji musím odvšivit (to taky dá zabrat) - i když má bryndák a ručník na klíně, strhává si to, a pak čtvrt hodiny uklízím sedačku a její okolí. Snažím se navenek zůstat v klidu, ale uvnitř totálně nas....á.

Baňko, přes to všechno mít dítě je nádherná věc. Když má z něčeho radost a vidím ty její zářící očička a rozesmátý obličejík, tak je to pocit, kterému se na světě nic nevyrovná. Je mi líto mých nedobrovolně (a vlastně i dobrovolně) bezdětných kamarádek. Je to naše štěstíčko. Tak se těš!

Autor: Jaňule   25.11.2015 v 14:07

[816198]Tak teď jste mě pobavily opravdu a dost.Bude to boj, to věřím a asi budu taky na nervy, ale co, dítě za to všechno stojí a jak píše Daniela, stejně mě ten úsměv a zářící očička rozloží.

Čekala jsem tolik let, než jsem tenhle dar dostala, tak si to hodlám užít.

Autor: JaniLW   25.11.2015 v 15:38

JJ holky, stojí ty starosti a někdy nervy za to .

Autor: Sara   25.11.2015 v 15:41

[816283] Musím jen souhlasit.

Holky jsme hrozně zvědavá, jak bude malá vypadat. Ty dva jsou, jak přes kopírák, tak jsme zvědavá, jestli i malá, nebo bude jiná  Hrozně se už těším.

Autor: JaniLW   25.11.2015 v 16:18

Sári, tak na to jsem stejně. Ani jedno naše dítě není podobné ani mě ani manželovi, spíš zdědily geny po mém dědovi, tak jsem zvědavá na to třetí .

Autor: JaniLW   25.11.2015 v 16:40

Jo a ještě k tomu nejezení dětí jsem si Darjo vzpomněla, když jsem byla nejvíc zoufalá a nevěděla už jak ho donutit něco sníst, tak jsem hledala a na netu našla, že by mohlo pomoci dodat vitamíny řady B, že jejich nedostatek způsobuje nechutenství. Je celkem logické, že když dítě jí méně než by mělo, že může mít z toho i nedostatek důležitých vitamínů a tím nemá chuť k jídlu a přísun vitamínů se víc a víc snižuje, takže začarovaný kruh. Tak mi v lékárně doporučili Multisanostol, kde kromě vitamínů řady B, je i vit. C apod.. Říkala jsem to i naší doktorce a ona říkala, že to je dobrý nápad, a že akorát nemám překračovat dávkování a musím říct, že to pomohlo, od té doby prcek jí podstatně lépe, pokud teda nerostly zuby, to nejedl několik dní prakticky vůbec.