Autor: renča.k   21.11.2012 v 05:13

Maru zapoměla sem pogratulovat k zoubkům!!!! Rovnou dva, to je úžasné :-) to to letí ty jo ... za pár měsíců si budeme oznamovat, kolik krůčků už naši prci udělali :)))

posílám pár chutí...škoda, že nejde poslat ta vůně z toho co byla :)))))))))))

Autor: Veronika   21.11.2012 v 07:12

 Ty jo Renčo, takový chutě mi děláš! Šup sem recept! :) Vypadají úžasně!

Autor: Veronika   21.11.2012 v 07:13

Jo a mimochodem, dnes v noci jsem opět kojila jen 1x!!!!!!!!!!! Tralalááá

Autor: Janča 84   21.11.2012 v 07:22

Ahoj holky,děkuji těm,kdo vynalezli kašičku-byli jsme jen jednou za noc vzhůru-jestli to teda bylo tim.Hurááááááááááááááááá.

Renčo,ty koláče vypadaji úžasně,ale to nás tady s nima musíš provokovat,když víš,že nemůžeme ochutnat?

Autor: Janča 84   21.11.2012 v 07:32

Jééééééééé,Renčo,tet koukám,že jsme stejně starý a to ty máš už 7 let starou holčičku.Já mám za sebou jedno nevydařené manželství a po 7mi letech jsme se rozvedly.A pak jsem potkala Honzu a za chvíly jsme byly těhotný a tet máme půl roku starou holčičku a tet 18.11.2012 jsme měli první výročí a jsem ta nejštastnější ženská na světě.I přes to,že jsme s polu chodily krátce,tak ale Valinka byla plánované miminko.Jsme blázni,co???????Ale ničeho nelituji.

Autor: renča.k   21.11.2012 v 08:43

Veru, to je super, jestli vám to takhle bude fungovat, že se vyspíte, Jani to samé, věřím, že to musí být úleva, se relativně vyspat :))) kdyby mi malej vstal třeba v šest ráno, tak taky budu nadšená :)))) ale začínám si zvykat na ranní vstávání...

jinak Veru, je to obyč. kynuté těsto, dělám z něj i klasický český buchty, dobře se tvaruje...

500g po. mouky, 30g droždí, 80g cukru, 1 vanilkový cukr, 1/4l mléka, 2 ks žloutků, 120g másla, dávám heru, a špetku soli...vykynout, pak to utáhnu do kuličky...dělala sem jako mladá v pekárně brigádu,tak to mám tam odtud...pak to dnem hrníčku vytlačím, aby vznikl okraj a naplním...tvaroh a mák dělám klasicky a pak na mák drobenku a na tvaroh hrozinku... Jani, myslím, že když si dáš jeden tvarohovej koláček s borůvkovou marmeládou, tak by se snad nic stát nemuselo...

Jinak vidíš, ještě jsi o pár měsíců starší :) mno, já sem taky zažila krachy...romanka není petrova, mám jí s bývalým přítelem...taky sme spolu byli sedm let a pak už jsem to přestala zvládat, tak jsem odešla a našla petra a sotva po půl roce jsem byla těhule :))) tak docela podobný příběh ;-)

já se teda s tím nechlubím, stydím se za to, že jsem nedokázala zůstat s jedním chlapem...nechtěla sem to tak, vždycky sem si říkala, že chci být vzorná žena, ale když o to ten druhý nestojí, je těžký to zvládnout...no, prostě se stalo...ted s petrem taky prožívám různé neshody, s romankou si moc nerozumí, takže spolu dost bojujou a mě to ničí...ještě k tomu se starám o jeho syna...moc o něm nemluvím, protože je to tak těžký pro mě, že nejsem schopná o tom s nikým moc mluvit, protože pak ze mě leze všechno a zastavím se až za dvě hodiny, úplně rozebraná a se slzama v očích...a myslím si, že s tím okolí akorát otravuju, tak to v sobě dusím, nic méně včera večer sme se kvůli tomu s petrem hodně pohádali a já už nevím, jak jeho donutit, at s tím začne něco dělat...platí jí 3tis. měsíčně, ale kluka tu mám pořád já...ona má ted taky mimčo, o den starší než já!!! a nezvládá to, tak tu mám kluka ted pořád, jen že já už to taky pomalu začínám nezvládat...a nějak na mě nikdo nebere ohledy a když si náhodou chci poztěžovat, nebo to s petrem probrat, tak nakonec sem ta, která tu jeho syna nechce...je to moc těžký...budou mu 4 roky, ale je hrozně zanedbanej, neumí mluvit, neumí žádný základní chování a já s ním bohužel nedokážu nic udělat, protože to prostě nejde...do školky nechodí, i přes to, že dostává jeho matka dost, i má zámožného přítele, tak školku neplatí s tím, že na ní nemá a on by tu školku moc potřeboval, aby okoukal různé návyky...chtěla sem ondru do péče, jenže on se bojí a tak sem prostě jen ta pani na hlídání, co má svých starostí dost a ještě aby toho nebylo málo, tak musím ještě řešit takovýhle věci....už sem přemýšella, že zajdu k psychologovi...snažím se s tím v sobě bojovat, sem blíženec, sem silný člověk, ale každý má svůj strop a já se obávám, že už se k němu dost blížím....

no vidíte...právě proto, o tom nechci moc mluvit, protože to jsou pak slohy...ach jo...

ale nic, nechci si tu ztěžovat, jsem v pohodě...snažím se teda...nechci vypadat jako slabá ženská...ale vím, že to v sobě všechno dusit taky není dobré...no, ještě chvíli to vydržím a co bude pak, to nevím...

nemůžu říct, že  bych nebyla štastná co se petra týče...jen ty věci okolo, mě moc trápěj a nevím co s tím...snad se to časem nějak vyvrbí no...

Autor: marcy   21.11.2012 v 09:29

Renčo, ty koláčky vypadají úžasně, mňam. A ta ohrádka je veselá, úplný hrádeček, se tam malýmu musí líbit, tak snad vám něco vydrží. Se vztahy je někdy každá rada drahá, jednoduché to opravdu nemáš, klidně se vypovídej, myslím, že to tady žádnou z nás neobtěžuje, jsi opravdu silná ženská, málo která by tohle vše ustála tak jako ty. Snad to nějak vyřešíte a časem se to, jak píšeš vyvrbí.

Jani, Valinka je kouzelná a jestli u vás kašička zabrala, tak je to úžasné, u nás zatím nezabrala žádná. Nejprve jsme zkoušeli nemléčnou rýžovou Sunarku, pak Sinlac od Nestlé, teď máme Hami s banány, malá baštila celkem všechny dobře, ale budí se mi v noci tak i tak. Dr. teďka při poradně řekla, že už můžem zkusit i s lepkem, že je dobré začínat s lepkem ještě když se kojí, že je to prevence vzniku celiakie. Dnešní noc byla teda příšerná, bulela a bulela, tak nevím, jestli už se jí také neklubou zoubky. Včera a předevčírem jsme bojovaly s horečkou po očkování, první den měla 39,1 °C, tak jsem jí dala Panadol a naštěstí zabral. Jinak Jani, taky teď budem mít první výročí svatby. My s manželem budem už 12 let spolu, a 6 let z toho spolu bydlíme, Karolínka byla plánované miminko po asi jeden a půl roční krizi, ale vše jsme ustáli a zaplaťpánbů za to.

Maruško, blahopřeju k zoubečkům, fakt to letí, jsem zvědavá, co budem řešit třeba za půl roku . A fotečky moc hezoučké, máme stejné povlečení.

iiiviii, malá je taky kouzelný andílek

Veru,pochvala,  jen tak dál, jste šikovní, nám to zatím nejde.

Pohlazení všem andílkům

Autor: Veronika   21.11.2012 v 09:29

Renčo, já se v životě taky natrápila, a jak!!!! A víš kdy to přestalo? Když jsem začala myslet na sebe a ne na lidi okolo. Prostě dělám jen to, co já chci a nenechám se do ničeho nutit. Člověk je na světě proto, aby byl šťastný a ne proto, aby byl nešťastný a život je moc krátký na to, abychom byly pořád nešťastné. Navíc se to pak odráží v našich dětech a to je to poslední, co bych si přála. Takže - ať to "společnost" vnímá tak, nebo onak... prostě se řídím tím, co CHCI, co opravdu chci já a ostatní, kterým se to nelíbí, mi můžou políbit řiť. Takže i můj manžel se už naučil, že když něco chci, tak to myslim vážně a nesmlouvám. Samozřejmě jsem schopná udělat kompromis, ale jen takový, který mě  neučiní nešťastnou. Nebudu na úkor druhých pořád něco dělat proti své vůli. A taky je důležité se zbavit strachu, z čehokoliv. Z toho, že zůstaneš sama, z toho, že nebudeš mít peníze, z toho, že nemůžeš říct to, či ono... Děláme si to mnohdy samy totiž. Ono je to najednou tak jednoduchý všechno! Vážně. Od té doby, co jsem takto změnila přístup je všechno parádní, vycházím se všemi o dost líp a nevnímám to tak, že bych někoho terorizovala. Prostě se nebojím ničeho a dělám to, co dělat chci a co já si myslím, že je správné a ne to, co předepisují nějaký společenský pravidla. Tak se prosím tě poslouchej a dělej to, co cítíš, že bys udělat chtěla. Nejsi přeci nějakej obětní beránek ne? Navíc ti povim jedno. Moji rodiče se rozvedli a máma si našla jednoho vola, kterej nás děti, celé dětství terorizoval. Máma s ním také nevycházela, jen nechtěla zůstat se 4 dětmi sama. No - dneska bych jí chtěla "fakt poděkovat", protože tolik příšerných let a hnusných vzpomínek na dětství má málo kdo. Tak hlavně že to za to stálo. Nikdy bych nebyla s chlapem jenom proto, že se něčeho bojim. V první řadě myslim na dítě a pak na chlapa. A raději budu jíst kůrky od chleba, než mít psychicky vydeptaný děti. Takže asi tak. Já být tebou, tak si třísknu do stolu. Je to tvůj život, máš dvě děti, které potřebují tvojí péči a ne vynervovanou mámu a jestli má někdo problém, tak ať si ho vyřeší sám. Můžeš nabídnout pomocnou ruku, ale odsud podsud. NEKOMPROMISNE! Aniž si to mnohdy ty mámy totiž uvědomí, tak to dítě tímhle hrozně strádá. My jako děti jsme věděly, že ho máma trpí jenom proto, abychom nezůstaly samy... takže jsme si to všichni v těch dětských hlavičkách přeložily tak, že za to všechno můžeme my. Fakt se toho pocitu zavinění všeho člověk těžko zbavuje i v dospělosti. Nedělej si ten život těžší. Ty i tvoje děti mají právo na to, žít spokojeně. Ono se to SAMO nezlepší. Pokud se rozhodneš trpět, tak trpět budeš nejenom ty a to i kdyby si se rozkrájela, tak to ty děti budou vnímat a trpět s tebou. Opravdu vím, o čem mluvím.

Autor: Veronika   21.11.2012 v 09:32

A mimochodem... když ty se tak snažíš kvůli tomu malému klukovi, co dělá manžel pro to, aby vycházel s Romankou?