Autor: PeBe   10.6.2015 v 12:13

Monco, posilam moc sil. Vubec si nedokazu predstavit,co prozivas..byla to velka bojovnice.  Nadherna fotecka.

Autor: Akálka   11.6.2015 v 21:59

Moni krásná a krásnej úsměv.

Autor: Andy   12.6.2015 v 22:39

Paní Moniko, Moc tu nechodím, ale Váš příběh sleduji od začátku, je mi to strašně moc líto, co vás potkalo, co jste si vse museli vytrpět :( ani si nedokážete představit jak od začátku s vámi soucítím. I když je to ted těžké, přeji hodně sil cele rodině, je to nespravedlive. Až mi kapou slzy, držte se :(

Autor: Monča   15.6.2015 v 08:52

Všem Vám fakt moc děkuji, nesmírně si toho vážím. Vůbec nevím co mám psát :( je to strašný, každý den za ní chodím na hřbitov, ale vůbec si nedokážu představit, že tam opravdu leží, že tam je, je to strašně divné ... pořád mi připadá jako by byla v Brně :( achjo .. taky pořád pláču, nebo spíš když jsem sama, snažím se být silná před ostatními, ale je to těžké :'( hlavně když slyším všude okolo dětský smích ...

Autor: MíšaN   19.6.2015 v 21:52

Paní Moniko, Natálka je moc krásná princezna . A že si nedokážete představit, že je na hřbitově, když tam za ní chodíte?....nic si z toho nedělejte. Před rokem mi umřel děda a kdesi jsem se dočetla, že dušičky tu s námi ještě 7 týdnů zůstávají, než odejdou úplně...do nebe, k Bohu, do ráje....kdo ví. I některé pocity mé mamky (byl to její tatínek), byly v té době dost silné. Jsem přesvědčená, že Natálka je s Vámi teď na každém kroku.

Myslím na Vás velmi často a posílám veliké hřejivé objetí. Míša     

Autor: Akálka   19.6.2015 v 23:21

Moni já bych taky chodila kazdy den,je to ještě hodně čerstvé,vím,že se to nikdy nezahoji úplně,ale časem to nebude bolet tolik.Chodis k nějakému doktorovi?

Autor: Monča   25.6.2015 v 20:03

Akálko myslíš k psychologovi? Pomoc psychologa jsem dostávala pořád v Brně v nemocnici aniž bych chtěla. Nikde nechodím, protože je psycholog a psycholog. Setkala jsem se se dvěmi psycholožkami a ani jedna neměla dítě - čerstvě vystudované mladé holky a ty si ještě neprošly těhotenstvím, takže se nemůžou vůbec vžít do mé situace natož mi nějak pomoc. A když nám oznámily, že už se nedá nic udělat, že už tu s námi bude jen chvilku, tak jsem moc plakala a oni mi jednu z nich zavolali a bylo to šílené, modlila jsem se, aby už odešla. Pořád jen vzdychala a nebyla schopná mi odpověďět na otázku např. jak to mám co nejšetrněji oznámit rodině. Není nad to si popovídat s kamarádkou :) 

Autor: Akálka   28.6.2015 v 21:16

Asi máš pravdu,kamarádka je nejlepší,taky by se mi nechtělo říkat své pocity někomu cizímu,který tě vůbec nezná a kolikrát jsem slyšela soudní psychology a na přes držku.Častokrát mjsem myslela a myslím na to,co jsi prožívala,když ti řekli,že už se nedá nic dělat a že jen cekas až malá odejde.Strašně mě bolelo u srdce a to byl jen zlomek toho,co jsi prožívala ty.

Autor: Akálka   12.9.2015 v 19:15

Ahoj holky po dlouhé době,jak se maj vaše mrnata,my už chodíme kolem nabytku a co boruvka,ozve se až se jí to narodí? Malej má momentálně sragoru,tak se lecime.Já jsem nastydla,tak se valim.