Autor: tesska   5.11.2015 v 14:42

Verčo s tím nic neuděláš, pláč nezastavíš, to je prostě průval emocí, důležitý je se dát do klidu ještě 14 dní vydržet a bude, už už se to krátí a uteče to uvidíš. 

Luci drama se jmény to je asi všude stený , já s manželem když jsme čekali syna jakožto prvního potomka tak jsem hlásala že každej má nárok na vlastní jméno a nebudu dávat jméno po někom, v mojí rodinné větvi to tak je, žádný jméno se neopakuje, u manžela to bylo nastavený tak že se tchýni a tchánovi narodil můj muž a dostal jméno po otci, pak se narodila švagrová dostala jméno po matce tím jejích um ve vymejšlení skončil. Tak my s manžel pracně vybíraly jména, dohodli jsme se asi až cca tři neděle před narozením syna, u dcery jsme taky vybírali snažili jsme se tak aby bylo české, v okolí se moc neobjevovalo a dalo se říci jak já říkám normálně, měkce zdrobněle, ale i když se naštvu aby bylo slyšet v tom jméně že se rodič zlobí , nakonec jsme stejně svým způsoběm naprdli mojí mamku protože měl apocit že dcera má jméno po děděčkovi i když v ženské variantě, přiznám se vůbec mě to nenapadlo když jsme jméno vybírali, což mi moje máti dodnes nevěří , čert to vzal, máme dvě děti každej má jméno tak jak se nám s mužem líbilo, a pro tohle miminko jsme přistoupili k variantě nejvyšší trapnosti jak tvrdí moje rodinná větev dáváme jméno budto po mě nebo po manželovi, nejhezčí na tom všem je že abychom se vyhli tomu že mě moje máti nebo někdo z mé rodiny probírá a má poznámky tak jsme nikomu nic neřekli , jen má blízká kamarádka to ví a ta to komentovala nejlíp  prý no co čekáte třetí dítě už máte nárok aby se jmenovalo po jednom z rodičů . 

Se jmény byl a vždycky bude sranda, nikdy nelze se zavděčit všem, záleží jak si to jméno osvojí nastávající rodiče, mě nějak nenapadlo řešit jeslti se to jméno více líbí mě nebo manželovi, prostě když mě manžel tehdy odpálkoval s nějakým jménem že se mu nelíbí tak já jsem instinktivně reagovala stejně když nabídl jméno a mě se nelíbilo, budto jsem většinou bojovala v sobě že jsem jméno k někomu přirovnávala, nebo něco podobnýho, a po několika pokusech jsme se dohrabali už dvakrát ke jménu a dodnes nelituju, prostě k dětem pasujou a naprosto je vystihujou.A tentokrát jsme u miminka ani nějak nedebatili, já jsem měla pár návrhů, ale s těma mě manžel odmítl, a jednou nás slyšel syn kterej jen letmo prošel a plácnul že nechápe co řešíme, že kluk se bude jmenovat po tatínkovi,já vykulila oči a koukala na manžela měl ajsme pocit že tohle nikdy nechtěl ten se zaculil a řekl mi a máš to  dvakrát jsem se ho zeptala jeslti by to tak chtěl, a můj muž odkejval, tak já přihodila polínko že když tedy kluk po něm tak holka po mě a bylo hotovo .

Autor: tesska   5.11.2015 v 14:47

Jinak já dnes opět navyšetření, a přestože baštím železo jak je psáno a dáno tak aemie pokračuje, výsledky opět mají klesající hodnotu , už se prý blížím hranici kdy je to na transfuzi, před měsícem jsem měla hodnoty 127 něčeho, dneska je to 107 a prý při dosáhnutí stovky mě připojí na transfuzi . Tak mám navýšeno opět dávkování, a marně přemýšlím co ještě udělat. Doma jsem si uvědomila jeslti není špatně to že ty tablety nerozkoušu ale zapíjím celé, je mi z nich zle, ale zase selskej rozum mi říká že žaludeční štávy to rozpustí že v tomhle by problém být neměl. K těm tabletám vždycky je zapíjím pomerančovým nebo jablečným džusem, když nemám, tak to většinou zajím mandarinkou ty mi poslední dobou jedou náramě, mléčný výrobky si hlídám tak jak sestřička řekla abych je dvě hodiny před nebo dvě hodiny po nejedela no tak nevím.

Autor: Lída   5.11.2015 v 15:50

Ahoj všem. Verčo drž se, taky na tebe myslím a držím palce ať ještě pár týdnů vydrží mimi v bříšku. Věřím v pozitivní energii, snaž se věřit že mimi ještě počká  Jinak se jmény je u nás taky potíž. Odmítám taky dávat jméno po rodičích, i když v partnerově rodině se mužské jméno dědilo už asi po čtyři generace, tůdle nůdle  Ani jeden z našich synů nebude dědit jméno. Dlouho jsme nemohli vybrat pro druhého syna. Tak jsem zkoušela různé varianty, ale partner vše tak nějak zamítnul. A když už to vypadalo že se dohodnem, tak moje máma chtěla vědět a jak jsem jí to řekla, zareagovala úplně špatně. Moje nadšení smazala výrokem že se bude s dítětem takového jména stydět vylézt mezi lidi. A tak jsem se zapřísáhla že jí už žádný možný jméno neřeknu dokud se mimi nenarodí, pak už se může stavět na hlavu. A ono to zas vedlo k tomu že když jí neřeknu jméno tak ji nemám prý ráda. Takže vydírá. Ale já nepovolím, neřeknu. Nenechám si zkazit radost z dalšího jména. Dneska jsem byla na kontrole, 36+0, mimi má odhadem 3175g a vše je zatím uzavřeno, čípek drží, mimi nemá hlavičku úplně dole, vše jak má být. Příští pátek jdu ještě na přesnější měření a pak už budu chodit jenom do porodnice. Nepochopila jsem sestry, když jsem se objednávala, a ony se zptaly proč? Proč jdete na měření? Říkám protože věřím panu doktorovi, u prvního syna odhadl že bude obr a v porodnici mi to nevěřili, tvrdili že má tři kila a sekli se o kilo a půl a trápili mě strašně dlouho, tak proto. Tak udělaly jenom nesouhlasný tssss a objednaly mě. To je jediná vada mého doktora, nepříjemný sestry  A co mě teda pobavilo, že cestou metrem jsem potkala několik těhotných, všechny se tvářily že za pět minut porodí a lidi je pouštěli sednout. Mě asi vlbec nehádali jako těhotnou, či co, protože mi klidně zasedli místo i před nosem. Ale to mě nerozháže protože já mám snad větší fyzičku než před těhotenstvím, nechápu 

Autor: Makyna   5.11.2015 v 16:17

Ahoj holky,tak já se hlásím že dnes odpočinkovej den  ležím si tak s nohama hore,občas zajdu na wc nebo zkouknout mrňata. Dnes se jim začali otevírat očička,takže řevu jako blázen,snaží se vrčet,asi jak je to pro ně nové  No,to bude teprva srandy až se uvidí navzájem  začíná být s nimi zábava 

Jinak břicho tvrdnutí už ani nepočítám,nějak jsem si zvykla. Jen mě od včera trápí ty nohy,taková ta vnitřní bolest,přirovnala bych k zánětu šlach. Chtěla jsem udělat těsto na rohlíčky a linecké ale asi se k tomu nedokopu.  A to mám tak super robota pomocníka,dva dny nového a jen dpočívá 

Verčo,drž se,já minule radši ani nejela na tu pohotovost jak mě chytly bolesti,po tom co jsi tu psala. Kdyby do mě měli rvát tolik kapaček a léků,no nevím. Největší hrůzu jsem měla z toho že by si mě tam nechaly,nezvládla bych nechat doma malou nemocnou bojovnici. Pak mi přítel řekl,že můžeme klidně podepsat reverz kdyby si mě tam chtěli nechat,no to mě vůbec nenapadlo.V úterý jdu do poradny tak to už vydržím.   Už se nám to krátí,taky bych byla radši aby už byl 35 týden za námi,pak to bude sad lepší 

Autor: Zuza   5.11.2015 v 18:27

Nazdar holky:-)No,od včera jsem tu nebyla a teď jsem si zase ráda přečetla, co je nového:-)..Takže... ...Luci,Jeník je krásný jméno..Já bych ani neváhala:-)Ale ať se bude jmenovat jakkoliv, je to hlavně na Vás:-) ...Veru, snaž se být v pohodě a hlavně mysli pozitivně.. Už není tak malinkej a určitě to zvladnete,ať už to bude teď nebo za 14 dní:-)Takže se drž a nenervuj se..protože nervy a ani stres Ti nepomůžou..spíš naopak..DRŽÍM PESTI!!!!!!:-) Fidorko, no pane Jo..Ty to máš teda taky veselý:-/Ale nezbyde nám než to zvládnout:-)Život je výzva.. A Tuhle výzvu my dáme!!!!Tak jsme ženský.... A Ty jsou jak je známo stavěné zvládnout všechno:-)))Stejně asi nikdy nepochopim jak se muži mohli pasovat do role"pánů tvorstva"...Ti kdyby museli dát to,co ženský,to by to vypadalo...:-P Holky, tak jestli Vám vyrostly prsa,tak Vám je můžu jen přát:-)U mě teda žádná slava!!! Jo,na začátku tehu mě strašně bolely a během měsíce byly z jedniček trojky.. ale pak si to ty moje hormony nějak rozmyslely.. A jsem zpátky u tech jedniček:-D ....Obdiv u mě mají všechny ženy, které už jsou matkami..A zvládají krotit své ratolesti, udržovat v chodu domácnost, držet na uzdě své manžely a do toho v sobě ještě nosit nový život a procházet si všema těma fyzic. změnama:-) Maky,to Ty mas doma veselo:-)Se stenatama a koťatama je vždycky desna psina..Kdyby to šlo,tak je taham všechny domů a i do postele:-P.. No.jinak ja dnes byla na kontrole.Vše je prý naprosto OK.. 36+5..Malá má 3100g a už se šikovně tlačí ven..Otevřená jsem na špičku prstu a tak nějak už se všechno chystá:-)MUDr říkala, že už se ve mně radši nebude moc stourat, poucila me,kdy jet do porodnice..Ale nakonec řekla, že se snad příští týden ještě uvidíme:-) Takže teď už se bude asi jen čekat...:-))))Ty blaaaho,to nám to uteklo...

Autor: Zuza   5.11.2015 v 18:35

.....A zvládneme to i bez toho sexu....:-))))))

Autor: Accy   5.11.2015 v 20:36

Ahoj holky, když tady čtu problémy s partnery, tak přemýšlím jak jsem na tom já. Sice ho mám, ale poslední dobou jako bych neměla. Jelikož je zvyklý, že jsem si vždycky všechno vyřešila sama a zvládla hodně náročné situace, bere to tak, že se nic nezměnilo. Takže je pořád pryč, práce, koníčky atd. Nějak mu nepochází, že tohle situace je trošku jiná. Nebyl ani u jednoho vyšetření, ultrazvuku, protože vždy byl v práci. Pokojík pro malou jsem si vymalovala, sestavila postýlku, smontovala nový nábytek (ještě mi chybí jedna komoda) a obstarala všechny ostatní. :-D Teď se vrátil po měsíci z kurzu a po shlédnutí pokojíku řekl jen - Jé to je pěkný - pak následovala otázka na jídlo. On mě fakt baví :-D Navíc se starám doma o tři kočky a ještě mám koně, jsem 36+2 a už mě to všechno pěkně zmáhá. Sice jsem zatím zcela zavřená, malá není otočená, takže císař jak vyšitý, ale trošku mu nedochází, že i když si během 14 dní domluvím termín, může se malé chtít ven i mimo plán. Ale jinak nás má rád. Prostě je zvyklý, že se s věcmi co život přináší dokážu poprat sama. No každá máme něco ;-) Opatrujte se a hlavně klid, ono to nějak dobře dopadne.

Autor: tesska   5.11.2015 v 21:38

Holky obdiv, již po několikátý,já nevím, já kdyby mi chlap nepomáhala tak máme jen jedno dítě a tím by to skončilo. Je fakt že jsem zprvu v manželství taky byla velmi aktivní a vše si snažila obstarat sama,ale mě to vadilo, že sice ano manžel vymaloval, sestavil atd, ale třeba na sono se mnou šla ségra nebo mamka, u druhého těhu , už jsem si řekla že takhle ne, a poměrně dost práce jsem prostě nechala na něm, sice mi to hoodně štvalo že jsem viděla že ěkterý věci ych dávno měla hotová a takhle jsem čekala třeba i týden, ale postupem roků a jak život běžel, děti povyrostly já šla do práce, tak jak prostě všechno osud nahrával, tak se mi to podařilo, a dneska jedeme opravdu vše dá se říci na půl, vidíme si do hlavy, manžel není moc na to aby držel drezůru nad přípravou do školy u dětí, to je na mě ale zase po dobu když se připravujeme tak on obstará jinou práci v domácnosti, ohledně čehokoliv stěhování posunutí nábytku atd. vše on, já dneska maximálně šoupnu židlí od stolu . Sice cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme se k tomu oba dva dohrabali, já naprosto respektuju a dělám maximum aby manžel měl klid a prostor se dopoledne prospat, protože dělá jenom v noci, on zase nemá problém  vytřít vysát, postarat se o děti. Stejně tak jsem si našla práci, která mě nadchla, ale fyzicky náročná, plus k tomu neustálé dodělávání vzdělání, a on to přijal úplně perfekt, a nemá problém s tím že jsem po práci potřebovala hodinu vypnout, bud jsem usnula nebo jsem jen potřebovala se zkoncetrovat a být prostě sama on mi to vždy umožnil. Takže já za sebe dneska už jsem oprvadu mooc zhýčkaná, a proto obrovský obdiv, když to všechno zvládáte, ale spíše bych se snažila nenásilnou cestou ty mužský trochu zakomponovat do chodu domácnosti,  je jasný že když přijde po dvanáctihodinový šichtě že nebude vytírat, ale když je free tak určo dělit. 

Autor: Accy   5.11.2015 v 22:16

Tessko, to ten můj umí vysát, vyprat, uklidit, vyžehlit, uvařit a také to dělal, protože moje zaměstnání vyžaduje být dost často mimo domov, je fyzicky náročné a on mě v tom plně podporuje, i když to znamená být neustále mezi chlapy a to i nepřetržitě několik dni ;-) Ale teď co jsem doma, tak nějak pojal podezření, že vlastně nic jiného na práci než tohle nemám :-D Však on si zase vzpomene až půjdu v květnu zpátky do práce ;-)