Autor: Marcela1   13.6.2016 v 07:55

Hanuš, já bych rozhodně šla, za prvé kvůli manželovi a za druhé ty se chceš určitě taky rozloučit. Příjemný to nebude, ale nejhorší jsou ty dny do pohřbu, po tom rozloučení už ta největší hrůza poleví. Takže vydrž. Ty řeči o miminku jsou takové to "povzbuzení", když už někdo neví, co by řekl a jak by rodinu "utěšil", nebrala bych to osobně.

Autor: Marcela1   13.6.2016 v 07:57

A porodu se nebojte, já zas všude slyším, jak je ten druhý rychlý a pohodový :-) U mě je to teda celkem jedno, první nebo druhej císař asi všecko jedno, ale vy u těch přirozených byste to měly mít lepší. Aspoň to teda každej tvrdí :-)

Autor: mon79   13.6.2016 v 09:20

[911680] Hanuš - Já Ti nevím. Já za sebe bych asi radši nechodila. Přece jenom nervy pracují a v těch sálech bývají ty emoce ještě mnéhem silnější. Ať chceš nebo ne, tak na Tebe působí i emoce ostatních lidí kolem. Ale já jsem teda zastánce toho, aby na pohřby nechodili ani děti, že je to moc stresuje, takže to mám asi malinko jinak... Možná to zní trochu divně, ale nemohla bys třeba počkat někde stranou a pak se k ostatním přidat? Třeba právě si nějakými menšími dětmi z příbuzenstva?

Autor: Káťa B.   13.6.2016 v 09:21

U mě jde o to, že jsem si u prvního porodu vůbec nepřipouštěla, že by něco mohlo být špatně, že bych to nemusela zvládnout. Pak jsem strávila bezmála dva dny v bolestech a potýkala se s tím, že to nepostupuje, jak má, že si nemůžu ani odpočinout, protože co 7-10 minut stahy, atd. Nakonec jsem odkývala por. asistentce vše, co chtěla. Epidural, opiáty, oxytocin, prostě všechno, co jsem původně vůbec nechtěla :( Při samotném tlačení mi lehali na břicho, Vojta se narodil s pupeční šňůrou okolo krku, vůbec mi ho neukázali, hned ho odnesli. A ani mi chvíli nebyli schopní odpovědět, jestli je v pořádku. Strašně jsem se bála. Měl hematom na hlavičce, byl strašně unavený. Prostě nebyl to lehký porod ani pro něj ani pro mě. Ztratila jsem dost krve. A prostě celkově si z toho nesu nehezké pocity. Nechci, aby ten druhý probíhal stejně, ale nevím, jak to udělat.

Autor: Káťa B.   13.6.2016 v 09:24

[911680] V prvé řadě upřímnou sosutrast. Co se pohřbu týká, také to nemám ráda, je to opravdu nápor na psychiku, natož těhotné. Já jsem obecně považována za takovou plačku. Na pohřbě manželova tatínka jsem brečela víc než švagrové. Ale je to k něčemu dobré. Člověk se smíří, rozloučí se. A pak je každý den lepší a lepší. Rozhodně bych tam šla. V budoucnu bych si to mohla vyčítat.

Autor: Káťa B.   13.6.2016 v 09:25

Jinak veseljší zprávy. Mám za sebou screening. Špunt není žádný špunt. Má 2217 g. Prý je o týden napřed ;) Jinak vše v pořádku.

Autor: Giggleska   13.6.2016 v 10:08

[910503] v DMku mají vodu ve spreji, ketrá se dá dát do lednice a taky je to dost příjmné. určitě si ji vemu sebou.

Autor: PavelkováA   13.6.2016 v 10:09

[911680]Hanuš-upřímnou soustrast ,já bych šla vždycky když ucitíš že nezvládáš můžeš jít ven u tebe to každý pochopí ,ale potom by sis to mohla vyčítat :)

Autor: Veronika   13.6.2016 v 10:23

[911680] Ahoj, já řešila něco podobného před 3 týdny. Manželovi umřela babička, se kterou celý život žil v jednom domě a v podstatě ho vychovala. Na pohřeb jsem šla, cítila jsem, že musím být manželovi oporou - celou dobu mne držel za ruku a v jednu chvíli ho dokonce malej kopnul - a manžel mi pak říkal, že to bral jako by mu řekl: "Taťko jsem tu s Tebou." A ano rodina, pak na posezení po pohřbu hodně řešila naše miminko, ale tím to bylo vlastně v pozitivním duchu a jen občas někomu ukápla slza - a troufnu si říct, že by za to babička byla ráda..