5.9.2012 v 22:17

Evi, já vím, že nemám nikdy říkat nikdy... ale mám pocit, že my dva (já a manžel) jsme se od cesty našich a jeho rodičů natolik vzdálili, že ta výchova prostě stejná nebude 

A zkušenosti si předáme určitě. Víš co, když to nepůjde, tak se z toho nepo..., ale proč to nezkusit? Plínky koupím stejně, a zkoušet můžu

Evi já jsem nějak "zdomácněla" v dubnové diskuzi (té novější), klidně tam taky zavítej :-)

Autor: Eva   5.9.2012 v 22:25

[200539] Uz jsem si pripadala blbe, ze to tu spamuju ted vecer sama - jeste zes odepsala ;-) Ja si tu "novou" dubnovou pravidelne ctu :-) Akorat treba napr. stran tech ovocnych knedli jsem ti nakonec napsala sem, i kdyz jsem chtela puvodne tam :-) S tou bezplenkovkou to vidim stejne. A propos, nedivala ses nahodou cca pred hodinou na CT2 na porad "Intolerance: Kdyz deti nosi stat"? Jestli ne, zkus si ho nekde najit a mrknout. Myslim, ze by te mohl zajimat ;-)

5.9.2012 v 22:31

Jo jo Evčo, to víš, manžel to teda pustil už po začátku (nemáme tu televizi, ale pustil to přes počítač)... takže jsem viděla část. Dobrý ne? :-))) Tu holku jak tam povídala že jela rodit do Belgie, tu jsem viděla osobně v květnu na Týdnu respektu k porodu, tam o tom povídala. A ke Konismarkové chci chodit na předporodní kurz 

Autor: wiwera   6.9.2012 v 07:39

Dneska to bude asi den... sny, nevyspalá, takže nedůvěra, bez sebevědomí, myšlenky o nespravedlnosti, unáhlení, nerozhodnosti a pevný postoj za svým těhotenstvím? Vše si uvědomuji, jen mě naučte povznést se nad všemi problémy, aby mi to bylo jedno a byla jsem taky trochu sobecká a spravedlivá k mimi v bříšku a zbytečně ho nestresovala...Jak se sebeovládat, jak se naučit BÝT MI JEDNO?

Autor: wiwera   6.9.2012 v 07:41

Dneska to bude asi den... sny, nevyspalá, takže nedůvěra, bez sebevědomí, myšlenky o nespravedlnosti, unáhlení, nerozhodnosti a pevný postoj za svým těhotenstvím? Vše si uvědomuji, jen mě naučte povznést se nad všemi problémy, aby mi to bylo jedno a byla jsem taky trochu sobecká a spravedlivá k mimi v bříšku a zbytečně ho nestresovala...Jak se sebeovládat, jak se naučit BÝT MI JEDNO?

Autor: Míša (TP5.2)   6.9.2012 v 07:50

ahoj to mi povýdej dnes se cejtim uplně stejně,nevyspalá,chce se mi zvracet. Je mi dnes nějak ouvej, když na něco myslim nemužu spát a pak mi je špatně od žaludku.A to ani nevim proč???cejtim se nějak sama. To Být mi jedno- to se učim celej život a stejně......?.Já nevim.Dnes,ale jedu k doktorovi a když bude vše v pořádku tak se mi o hodně zlepší nálada.

Autor: Eva (TP +-16. 2.)   6.9.2012 v 07:57

[200556] Tak to jsme to videly asi tak stejne. Ja to zaslechla pri veseni pradla - u nas to nasel taky partner :-)) Taky se mi to libilo. Sice nesouhlasim uplne se vsim, co tam bylo receno (od obou stran) - napr. ta holka, co stavela ty barevne kostky, mluvila misty z cesty (napr. ze se v Cesku nerozlisuje mezi fyziol. a patol. tehotenstvimi ani v tehotenstvi ani pri porodu, no tak to je naprosta hovadina; na druhou stranu ta lekarka me pobavila s tou otrepanou frazickou, ze ty chudaci miminka prece maji pravo byt rozena v nemocnici a nemuzou za sve matky... no ja si myslim, ze miminko naopak o zadne nemocnici nevi az do porodu - a po porodu tim zazije prvni zdravotnicky stres, ktery mu uz v kolibce zaklada na syndrom bileho plaste :-)).

Autor: Danka   6.9.2012 v 08:12

Ahoj holky, tak vas zrdravím s Karviné. Uz par dni si to tady pročitam, jak si tu fajně povídate, a rozhodla jsem se, že k vám přídám. Mám 18tt a jsem na nemocenské. Termín porodu mam ma sice 31.leden až 8 únor, ale asi nejspís patřím sem k vám. Moc gratuluji tem které uz vědí jestli nosi pod srdíčkem chlapečka nebo holčičku. No my se to dozvíme asi az příšti čtvrtek jak půjdu k doktorce na takový ten podrobnější ultrazvuk.

Autor: Eva (TP +-16. 2.)   6.9.2012 v 08:12

[200608] Wiwus, ja se sice nenaucila "povznaset se" nad ty negativni pocity, ale nemoc me dohnala k tomu, ze jsem se naucila byt ve chvilich splinu tezce racionalni. Ne vzdycky to samozrejme zvladnu. no ale priklad: padne na me treba pocit, ze se na me v zivote lepi same sracky (to teda neni pocit, ale fakt; ovsem jakmile do toho vstoupi emoce a zacnu se litovat, tak je to hned o stupen horsi). Takze pak jde o to si co nejdriv uvedomit, ze to uz jsou ty emoce, a rict si, ze zitra zase vyjde slunce. Ze neni vsem dnum konec a ze ty emoce za par hodin prejdou. Kdyz me to prepadne vecer, jdu radsi driv spat - rano moudrejsi vecera, takovy vecer uz by stejne stal za prd. Horsi, kdyz se s tim probudim. To me pak zachrani jen prace (ne nadarmo byval nad vstupem do lagru napis Arbeit macht frei). Mam vic takovych "autoregulacnich" postupu. Kdyz jsem onemocnela a rekla to tatkovi (jim uz prede mnou zemrely dve deti), tak me se stoickym klidem (v srdci zal, to vim) povzbudil slovy - "no co, jedeme dal". A mel pravdu. :)