12.10.2012 v 13:45

[216403]wiw, já s tebou soucítím, můj táta je přesně stejnej a tchánovci jakbysmet (hlavně tchýně). Řešení je jednoduchý - bavím se o takových věcech jen s mojí mámou, protože ta razí názor, že jak si to udělám je moje věc a tak to budu mít. S tátou se bavit odmítám, na všechno má svůj názor a zásadně odlišný od mého. Tchýně nemůže přenést přes srdce, co manžel dělá, stydí se za nás oba - tak ať si trhne 

Prostě na názor se ptej jen lidí, u kterých víš, že tě podpoří, nebudeš se pak tak stresovat

My máme jméno jen pro chlapečka a navíc ještě manžel že na něj úplně netváří, ale ještě je čas, věřím, že až bude potřeba rozhodnout, že budeme mít jasno  A nikým jiným než manželem bych si do výběru jména kecat nenechala.

Je těžký v tomhle stavu ustát jiný názory zvlášť když to jsou autority... příklad z dneška - psala jsem, že mám nižší hladinu železa v krvi a jak kvůli tomu Dr. vyváděl. Dnes jsem volala porodní asistentce, abych se objednala a při té příležitosti jí to řekla. Ona na to - to je normální, tahle hodnota je ještě dobrá, v těhotenství je obvyklé nižší hladina... - a doktor mi kvůli tomu dával 40-minutovou přednášku, jak špatně skončím (transfúze byla ještě ta lepší varinta). Kruci že se nedomluví, znají se a komunikují spolu, ale jeden výsledek a tak rozdílná reakce... - takže jak pak víš, komu věřit, zvlášť pokud ti další lidi, kteří ti radí, jsou laici

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   12.10.2012 v 13:55

[216403] Wiwus, ja se nedavno spalila uplne podobne opet se svou mati. Opet jsem si nabehla; rikam si - vzdyt to vim, jaka je, tak proc za ni jednou za pul roku znovu a znovu prijdu? S partnerem jsme o tom za spolecneho souziti prodebatovali uz milion hodin - vzdycky se ho ptam, proc je takova; ja se na ni obratim bud jen tak, bez zadosti o radu - proste ji jen neco sdelit, nebo vyslovene reknu, ze by me treba zajimalo, jak by NEKONFLIKTNE resila nejakou situaci - a ona me hned zacne napadat a zacne konstruovat pro me nerealna reseni (je celkem konfliktni)... Dosla jsem k nazoru, ze je to proste tim, ze jsme jejich deti a mame nejakou podvedomou touhu a predstavu, ze kdyz jsou to nasi rodice, tak ze treba tentokrat nam opravdove poradi ci pomuzou - a zase nic...

A mimochodem, s tim prestehovanim - my to mame podobne; mozna mam psychicky blok najit poradne bydleni prave proto, ze ona to nejak citi (mozna ji to rekl tatka, kteremu duveruji, vzdycky se chova hezky a snazi se poradit) a proste kdykoli je jakakoli vhodna prilezitost, prestoze to tema my nevytahnem, tak ona ma porad debilni poznamky a komentare, proc je bydleni v rodinnem domku spatne a bla bla bla... Ona strasne lpi na svych nazorech, ktere jsou jedine nejlepsi, a jaksi nechape, ze ja nebudu v zivote stastna podle jejiho scenare, ale podle sveho. A  musi na me byt strasne nastvana, protoze temer nic z toho, co si pro me "predstavovala", ji nevyslo.

Jeste jsem ti chtela rict - nahodou, ja ti s tim prestehovanim nahoru drzim pesti. Taky bych to udelala (a verim, ze bych si bohuzel tez vyslechla...). My treba mame 3+1, do 3 let spal syn v nasi loznici v postylce a az ke 3. narozeninam dostal svuj pokoj (z puvodni pracovny). A vis, jak je to dnes? Zase s nama spi v loznici. Protoze v nasem panelaku maji byt nad nami pronajaty kurvy a delaji to primo nad jeho pokojem - nad jeho posteli... Fakt super. Krom toho ma okno smerem ke smycce trolejbusu a nocnich linek, takze v noci, v lete v zime, tam porad huci motory, jak si v tech busech ridici klimatizuji ci pritapeji... Takze nejaky zdravy spanek u otevreneho okna je zdaneny tim hlukem. A protoze ma syn ted ty psychicke problemy a to koktani, tak jsme ho holt nechali spat u nas - stejne kazdou noc prisel za nama, v naruci zviratka a cely zpoceny nam vykladal, jak se mu zdalo o hadovi nebo o krokodylovi a jak se tam nevyspi. No - a Bunika jsme taky zvladli (a to nam dal vcelku dost "prace" ), tak jakypak copak. Koneckoncu, my s partnerem vzdycky rikame, ze by nam klidne stacila jedna mistnost, jak za starych casu, pokud bude velka a vzdusna; my hlavne potrebujem zahradu, barak jako krava fakt ne

Autor: Marta, miminko, Praha   12.10.2012 v 13:55

[216403] Wiw, já si jména buď vymýšlím - teď máme jedno legrační a to všem říkám - anebo řeknu "ne, ještě nemáme" a tím je konec diskuze. Nebo řeknu, že budou normální česká a tvářím se, že to není na pořadu diskuze. Anebo když diskuze pokračuje, tak se přidám, jakoby se mě to ale netýkalo, a vymýšlím další divný jména - po chvíli to všechny přestane bavit. Zkus to prostě brát jako legraci:) App. ty naše prozatím favoritní ještě nikdo netrefil, a to jsou celkem normální.

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   12.10.2012 v 13:59

[216404] Marti, tak je fakt, ze jsem spis slysela, ze deti nebyly rady v kocarku, nezli ze by nebyly rady v satku. Takze podle me jedine, co by mohlo nejit, je, ze byste si na nej s manzelem nezvykli, nebo by se vam blbe uvazoval, nebo nevim... A k te nosnosti - mozna ma i vetsi - zrovna nedavno jsem v nej videla jednu maminku nest ditko tak 4lete. (Nas hubenour mel ve 4 letech cca 16 kg, vetsinou maji deti tou dobou i vic - takze ten satek ma asi i nejakou rezervu. )

Autor: wiwera   12.10.2012 v 14:00

Já vím, jen prostě ten názor táty je pro mě důležitý, miminko je první věc, na kterou jsem ho nepřipravovala a ani nečekala souhlas a dopadlo to naštěstí nadočekávání....Ale tohle jsou prostě maličkosti, jasně že vím, že určité věci jsou nepraktické a netradiční, ale proč má stále potřebu mi to komentovat...už abych byla doma a chlapíček mě uchlácholil...Vždycky mi říká, že je to náš život, naše rodina atd atd a to mě vždycky nakopne, že mě to přestane trápit, ale je vážně hroznej v tomhle a já to vím a vždycky se nechám zklamat, zvyklat atd...

Jééé a teď volá tchýně, to zas bude víkendový oběd, nebo tohle tamhleto, neberte to jako rouhání nebo nevděčnost, jen prostě někdy bych chtěla žít svým rodinným životem bez plné ledničky jídla od tchánovců nebo našich, mít víkend bez úkolů od nich a ani jeden telefonát...jo tak píše, koupila nám panenku k večeři a v neděli mám přijit na oběd...achjo, wrrrrr ...

12.10.2012 v 14:04

Evi, doufám, že ve 4 letech bude dítě už chodit  Na brožurce co je k tomuhle šátku je právě těch 35 liber, což je asi 15 kilo a podle váhy dítěte mu stačí min. do 2 let nebo víc, co jsem koukala na nějakou tabulku na internetu... spíš víc :-)

http://www.mimina.cz/2009/04/vaha-ditete-narozeni-5-let/

Autor: wiwera   12.10.2012 v 14:11

[216411] Děkuji Evi za tvá slova, tohle jsem potřebovala slyšet...víš, já už ale slyším, když jsem mu řekla, že bychom stejně chtěli si jednou zrenovovat nebo postavit chaloupku, tak odpověď byla kde na to vezmeme a ať jsme rádi, že máme tenhle barák a co bychom chtěli ještě víc a co by ostatní za to dali atd...A teď je byt z půdy špatnej a malej a nepraktickej hlavně pro rodinu...Hlavně že naši spali celou dobu v obýváku na rozkládacím gauči a my měli pokojíček uplně v zadu a chodily jsme přes ně na wc, do kuchyně, prostě všude, tak jakýpak copak že? no hlavně klídek...Takže nejdřív jsem se polehoučku zbavila táty, že tu čtečku karet, co jsem mu muesla objednat já, tak jí chtěl i po práci vyzvednout na jednom konci města a dovézt na druhý, tak nakonec uznal, že si tam zajde sám, tak teď musím jet nahoru k tchýni pro maso a vyjádřit se k obědu, chlapíček není doma abych se poradila a já zase jako blbce to odkývu a pak mi doma řekne, že nikam nejde...achjo...já chci mít vikend, aniž bych tam měla jakýkoliv meznik od našich či tchánovců.. Nejsem nevděčná, opakuji, je to super, je strašně moc hodná, já jsem si to ani jinak přát nemohla, ale někdy už mě to fakt štve

12.10.2012 v 14:11

[216414] wiw, je ti 27, máš svou rodinu... tak proč rodičům a tchánovcům nenastavíš hranice? To magické slovo je NE, DĚKUJI :-)))

Já vím, že je to těžký, ale když ten krok neuděláš teď, budou ti kecat do života pořád.

V tomhle dřív fungoval rituál svatby - i když dnes jsou svatby taky, už to takový psychologický účinek nemá si myslím - otec předal dceru jejímu manželovi a pak už jim do života rodiče nezasahovali. Dnes si myslí, že budou děti ovládat celý život

Mohla bych psát, jak jsem bojovala s rodičema, nebylo to jednoduchý, ale stojí to za to... Jinak já bych se jídlu nebránila, pokud by mi necpali to, co jíst nechci  Momentálně je to tak, že jsme se s manželem dohodli, že u tchánovců jíst nebudeme, nemůžou přenést přes srdce že jsme vegetariáni a navíc, i když tchýně uvařila něco, co jakž takž vege bylo, tak nám potom stejně bylo oběma špatně (je zvyklá na klasickou českou kuchyni, hodně mastit, smažit atd. atd. - to už pro nás není).

Naopak máma zítra přijede a uvaří, co budu chtít, prostě rozdíl obrovský :-)

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   12.10.2012 v 14:12

[216414] Jojo, taky to znám - např. včera nám bylo OZNÁMENO, že si k nám zítra naši přijdou hrát se synem (???). Hm. Aniž se předtím kdokoli zeptal, jestli něco neplánujem. A to jezdíváme téměř každý víkend na výlety nebo prostě někam ven, navíc chci tento víkend zrovna omrknout ty kočárky... no jo, ale mojí máti se to zrovna teď hodí, dle předpovědi má být škaredě, tak se hodlá stavit. Když je zveme, tak se jim to věčně nehodí. Tak se pozvali sami... No jo, holt jí to celý život vycházelo, taťka vždycky sehnul hlavu - prostě si s tímhle přidrzlým způsobem nikdy nenamlela... To máš jak s těma jménama, jak jsem tu onehdá psala: bez jakékoli výzvy vzala kalendář, a přestože jsem jí řekla, že si jméno zvolíme sami, otravovala nás svými tipy. Tady prostě nepomáhá, ani když asertivně řekneš, že o to nestojíš - dál si jede přes mrtvoly. Že to lidi kolem otravuje, to jí vůůůůbec nevadí.