Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   12.10.2012 v 14:30

[216428] Tak to te obdivuju, zes byla tak silna, kdyz ses stehovala tech 300 km! Ja behem VS odesla z domu, vlastne prave kvuli mati... ta samozrejme dusno, nemohla to rozdychat, hadky, vycitky, vyhrozovani, vydirani, urazeni, ponizovani... nejak ji nedoslo, ze o to vic se tesim na svuj zivot, sve bydleni, na to, az se mi bude lip a svobodneji dychat... Je fakt, ze ja to proste jednoho dne uz neunesla a odstehovala se z hodiny na hodinu. Proste jsem z te situace zdrhla, da se rict. Ale na druhou stranu jsem zustala ve stejnem meste (kvuli skole), takze tech 300 km ti zavidim - a jak rikam, obdivuji.

12.10.2012 v 14:32

[216429] No tak když volá říct "to je mi líto, ale my zrovna nebudeme doma, nejezdi"...

Holky, já taky s rodičema bojovala, asi před 6-7 lety jsem měla dusno asi rok, koupila jsem si byt a zrovna v té době šla ségra studovat do Prahy. Reakce našich byla "ségra u tebe bude bydlet". Ne otázka, prostě příkaz. Bylo toho víc věcí okolo, ale nebydlela, asi rok dusno, ale pak klid :-)

Další dusno před pár lety, kdy jsem prozradila "rodinné tajemství", trvalo to kratší dobu, ale mně se ulevilo :-)

Paradoxně nejlíp to mám s mámou teď - jak mi bylo v těh. špatně, byla tu uvařit a "hlídat" mě a slíbila, že sice ne už tak často, ale bude jezdit (má to asi 100 km). Asi je to tím, že se cítí užitečná :-)

12.10.2012 v 14:34

[216433] Tak my máme k našim asi 100 km a k tchánovcům asi jen 5 km, ale ono to vyjde nastejno, bez ohlášení ani oni, ani my k nim nikdy nechodíme...

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   12.10.2012 v 14:34

[216430] To máš určitě pravdu... jenže já jsem opravdu mezi mlýnskými kameny: jedna strana (permanentně) tlačí, druhá třeba není doma, nebo mi i často řekne - jsou to tvoji rodiče, vyřeš to - ale pak není s řešením úplně spokojený. On mi to třeba nevyčítá, ale vidím, jak je nerad Často mu říkám, že on si vůbec neuvědomuje mou situaci, protože on už žádné rodiče nemá, nemusí nic řešit... Je to naprd. Na jednu stranu jsou to jediní naši rodiče, na druhou stranu si někdy fakt říkám, že zaplaťpambů, že nemusíme řešit ještě nějaké jiné... Moje kamarádka je třeba z rozvedené rodiny, takže řeší svou mamku a jejího nového partnera, svého taťku s přítelkyní, rodiče od manžela... chudák!!

Autor: Marta, miminko, Praha   12.10.2012 v 14:35

Holky, fakt - prece se nenechate porad takhle deptat - musite se naucit rikat NE!

Díky za pozvání, ale už něco máme.

To je prima, že se chceš stavit, ale zrovna se nám to nehodí - co třeba příští víkend?

nebo můj přítel používá moje oblíbené: "Já slyším, co říkáš..." (ale je zbytečný to opakovat, já mám svůj názor)

Budete mít rodinu, tak se musíte trochu oprostit od toho, co si o vás myslí ostatní!

Autor: wiwera   12.10.2012 v 14:36

No Zbyšenko, taky ti tak trochu závidím, ale na druhou stranu zase vím, že já bych to neudělala, já jsem takový srábek no  

Na druhou stranu, kdyby bylo mezi námi zle, tak si tady asi budu taky stěžovat a asi ve větší míře, je to prostě milé, je to opravdu hezké, pomáhají, starají se atd..ale já už potřebuji svoje názory, svoje roz¨hodnutí, své plány...já chci dokonce i uvařit nedělní oběd (a to nevařím)  

No Evi, to je hezké, tak to aby si začla poklízet, aby to bylo trochu v normě těch "připomínek" namísto svých dnešních plánů a připravovala se psychicky na zítřek na místo svých plánů na víkend....Nejhorší je nezvaná návštěva a pak to čekání, než "vypadne"

12.10.2012 v 14:37

Já vím Evi, není to jednoduchý... ale je to prostě tak, teď je na 1. místě naše "nová" rodina - náš partner a děti, a všichni ostatní včetně našich rodičů jsou až na druhém místě... Jinak to prostě fungovat nebude.

Autor: Zbyšenka   12.10.2012 v 14:39

No ve finále jsem teď častěji zpátky ve městě co mamka a kvůli chlapíčkovo práci tady asi zůstaneme větší část mateřské. Ale to jsme taky řekli narovinu, že to je jen dočasně. Mám výhodu, že mám super sgéru, se kterou si rozumíme a prostě jsme se tak nějak domluvili na nějakých pravidlech co se týče návštěv, nechání se mluvit do věcí u mamky a pod. Takže když to shrnu, bude to znít trochu drsněji, ale prostě sme si se sgérou mamku nějak vychovaly...

12.10.2012 v 14:41

[216441] wiw, na to se mám moc ráda, abych nechala přijít na návštěvu někoho, koho nechci a pak se ještě stresovala, kdy vypadne  Hele já už i manžela ženu na schůzku ven, pokud by měl přijít někdo, koho moc nemusím (zejména jedna naše "kamarádka")... tohle je prostě náš domov a nikdo, koho oba neschválíme, tu nemá co dělat...

Nejlepší je říct "já nevím, zeptám se manžela a dám ti vědět výsledek" - tím získat čas na rozmyšlení a pak i v klidu říct ne (já se klidně schovám i za manžela, jakože on to nechce - ale předtím se ho zeptám, jestli mu to nevadí)