Autor: Danka   19.11.2012 v 09:36

[232925] Ja uz mam okna pomyte, pomohla mi stim tchýně. ale stále jeste čekáme az nam dodelají v Polsku skříne na chodbu apak konečně hneme s detským pokojíčkem. Uz mam naplanovne že mezi 25 a 1.12 musím doma trochu ppogruntovat, hlavne kuchyn a koupelku.

Včera jsem byla v drogerce koupit malému nejaké plínečky a sobe nejakých par nezbytnosti co budu potrebovat do porodnice.

Asi taky vyskousím používat klasické plínky, tak jsem vcera koukala na netu a byla jsem stoho tak trosku jelen.

Autor: Karimah   19.11.2012 v 09:58

Posledni tri dny mam pocit, ze mi nejak kleslo brisko, na coz je jeste brzo, no, asi se zbytecne moc pozoruju. Co mam ale urcite je celulitida na stehnech a zadku, strie  na brisku zatim (tuk tuk tuk) zadne a to se nemazu - verim, ze to je neovlivnitelne ( na nohach a bocich uz je mam bohuzel od dospivani)  Manzel me i nadale oslovuje Otylko - vrrrrr.

S tema klasickyma plenkama Vas obdivuju, ja bych do toho nesla ani nahodou. Zlate jednorazovky!

Marketixo - pavoucci  jsou dobry napad, ale nevim, zda-li budu natolik zrucna....

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   19.11.2012 v 11:14

kari, s tim malovanim, no to jsme na tom zase podobne. Ja takhle vymalovala loni v prosinci cely byt. V lednu nas opet vyplavila vynikajici partaj, co bydli nad nama (da se rict, ze nas posledni dobou vyplavuji pravidelne vzdy v lednu, fakt super, obycejne navic byvam tou dobou nemocna, takze s teplotama v te kose v nocni kosili o pul jedne v noci likviduji skody...). Synacek ma sice obdobi "pastelkama-se-nejlepe-maluje-po-zdi" uz za sebou, zato ale mame v podstate vsude kolem vypinacu a dveri spinave steny - ma vecne spinave ruce od modeliny nebo od vodovek apod., pripadne od jidla, takze nejvic trpi prave ta uvedena mista. Krom toho mame spinavou vetsi plochu jedne kuchynske steny, u ktere on ma svou jidelni zidli - bohuzel mame v kuchyni malo mista, takze zidli ma fakt blizko steny, a kdyz sleza, casto se rukou od jidla proste opre o tu stenu. (A to nepocitam "drobne incidenty", kdyz mu napr. nejde neco ukrojit a maso vylitne za stolu a plesk o stenu, ze...). Takze jsem to zhodnotila tak, ze dalsich asi tak osm deset let malovat nema cenu...

S brichem to mam ted tak, ze skoro kazdy den mam pocit, ze uz se proste nemuze zvetsit ani o centimetr, silene pnuti, nemuzu dychat, proste obri bricho, fakt nevim, co se bude dit dalsi tri mesice... Navic Bunik cestuje tak, ze treba dnes rano vyplaval kamsi pod branici, az ze me dole kalhoty padaly (mam je v pase nastavene posunovacima paskama), a jindy pro zmenu sidli na mocovem mechyri, takze gate sotva dopnu a mam pocit, ze mi to bricho musi prepadnout, jako prepadavalo pres kalhoty nasemu skolnikovi ze zakladky

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   19.11.2012 v 11:31

Jo, a jeste vam musim napsat, jaka na me v noci padla silena depka stran porodu. Procitala jsem si nejaka hodnoceni porodnic, vlastne uz jsem jaksi rozhodnuta, kde budu rodit tentokrat, takze puvodne jsem se chtela mrknout, jestli umoznuji latkovani uz v porodnici... Ale dostala jsem se na nejake stranky s komentari maminek - jako vcelku optimisticke, porodnice se zda byt fajn, nicmene ja si zase vzpomnela, jak jsem tam (v jine porodnici) posledne byla uplne sama, proste se mi naraz uplne vratil ten emocni stav, skoro jako bych zase stala v tom porodnim boxu jako tenkrat, nikde nikdo, jen ja - zaskocena prubehem porodu, prekvapena, osamela, proste smeska pocitu, docela des bes. Uplne me popadla panika, jak to asi bude tentokrat. Kdo me tam zaveze, jestli tam zase budu nekde uplne sama, nebo aspon bude casteji chodit porodni asistentka... Verim, ze kdyz to tentokrat bude v domactejsim prostredi, tak ze to proste bude probihat lepe, ale i tak, polila me hruza. Suma sumarum, asi se prilezitostne pustim do hledani duly. Porad jsem si myslela, ze to zvladnu sama a tentokrat na jednicku, ale vzhledem k tomu, ze uz asi nikdy nebude dalsi "priste", tak bude zrejme lepsi, kdyz si to proste co nejvic "pojistim". Co si o tom myslite?

Holky, zavidim vam vsem, ktere mate moznost mit s sebou partnera. Bez ohledu na to, jestli tam nakonec bude, jestli ho behem porodu nevyhostite na chodbu apod. Proste jen pro ten pocit bezpeci, pohody, jistoty...

A taky jsem se rozhodla, ze jim pak nadiktuju do papiru, ze pokud by nahodou doslo opet na cisarsky rez, ze chci byt prvni, kdo uvidi a pochova si miminko, a ne zase jak minule... Partner si prisel po dvou dnech do porodnice, ze uz mu to bylo nejaky dlouhy - a (to byla ale nahodicka) zrovna vezli malyho ze salu, takze on to mel vsecko bez prace a starosti naservirovane s "donaskou" detatka az do ruky, zatimco ja malyho videla az skoro po deseti hodinach. Takze takhle teda uz ne.

Autor: Ber - Apolinář 8.2. nebo 16.2., modrý tým   19.11.2012 v 12:11

Evi, ty toho svýho "nedotlačíš" aby šel s tebou? Já si tohle nedokážu ani představit. On se bojí nebo proč? Stačí přece, aby byl u hlavy, může být otočený i zády. Já měla u porodu manžela a kamarádku, co dělá u Apolináře. Ona mi zajistila příjemný personál a nadstandard (i když bylo plno). A manžel mě držel za ruku, chytal mojí kamarádku, když mi na sále omdlela únavou po noční - byla tam u toho i docela sranda. Jediný s čím mě fakt nervoval bylo, když mi hlásil kontrakce jak budou přicházet (viděl to na monitoru a tak to věděl o pár vteřin dřív než já)...

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   19.11.2012 v 13:27

[233109] No bohužel "nedotlačím". Natvrdo nechci, protože to by bylo všecko ještě horší a velký stres. A přemlouvání bohužel nezabírá. Já nevím proč, on má prostě o porodech své představy (pravděpodobně z amerických filmů), taky to považuje za čistě ženskou záležitost, a navíc celkově ani sám moc do zdravotnických zařízení nechodí. Nedokážu to přesně popsat, protože to sama nedokážu moc pochopit... (Myslím to nekompromisní odmítání mi pomoct.) Já mu to i vysvětlovala, že nemusí koukat "přímo tam", že nemusí být u celého porodu, že jde hlavně o psychickou podporu, že v dnešní době na přítomnost podpůrné osoby porodnice i spoléhají (takže pak se prostě stane to, co se stalo mně - nikdo mě moc nekontroloval; a všechny již rodivší pravděpodobně potvrdí, že když na věc přijde, samotná žena, která je díky porodu v jiném rozpoložení mysli, si prostě pomoc nepřivolá). Prostě apelovala jsem na něj, že potřebuju pomoc, že nemám nikoho jiného, ségra po smrti, matka nepřipadá v úvahu... Já nevím. Je to asi tak, jak už jsem tady jednou psala - mě kdyby někdo blízký požádal třebas o to, abych mu darovala ledvinu, tak přestože bych se bála, tu ledvinu bych mu dala, protože bych věděla, že to potřebuje, že potřebuje pomoct a že to třeba můžu udělat jen já. Můj drahý, kdyby ho někdo požádal o totéž, tak třebaže za sebou nemá rakovinu, by - obrazně řečeno - nejdříve zvážil, zda mu ta ledvina nebude chybět při pití piva... Je to blbě řečeno, ale takhle já to prostě vidím. Nedokážu to vysvětlit, jinak máme hezký vztah, nosí mi květiny, bla bla bla, ale tohle pro mě prostě neudělá. Navíc je o 20 let starší, takže stará škola, své první děti jako novorozeňátka viděl poprvé kdysi max. přes okno porodnice na dvůr...

Bohužel se na mé situaci pěkně přiživila i moje matka, která – když jsem o přítomnosti otců u porodu jednou mluvila u nich doma (před narozením prvního syna) – to kategoricky zamítla a okamžitě podpořila partnera v jeho postoji a teda hodně silně "lobbovala" v můj neprospěch... strašně mě to vytočilo, protože tohle je naše věc, já už měla tenkrát celkem našlápnuto správným směrem, a ona mi to celé pokazila: myslím, že mohla mít názor jakýkoli, ale neměla absolutně žádné právo se takhle do toho s prominutím sr*t. (Jé, já mám ale dneska super náladu!!) No ale taková je holt moje matka; už jsem tu psala to s tím vnucováním jmen pro miminko a odmítáním našich jmen atd. atd. atd. (jako kdyby to dítě bylo přinejmenším veřejný majetek, ne-li dokonce přímo její), ale to jsou všechno prkotiny proti tématu "přítomnost otce u porodu". Jo, a srandovní na tom taky je, jak ona je zásadně proti všem "moderním vymoženostem" (=posunu porodů směrem k tomu, aby byly pro maminku a děťátko co nejpříjemnější a nejpřirozenější). Já nevím, jestli žárlí na to, že to sama nemohla zažít, nebo jestli jí hekárna s deseti dalšíma ženskýma vyhovovala... já jsem v tomhle jiná. Nicméně - ona je mj. zásadně proti návštěvám v porodnici - a fakt jsem se pobavila, když jsem potom byla v porodnici a neustále mě tam mí rodiče otravovali telefonáty na mobil - během porodu!! - a když jsem vypla mobil, tak volali do porodnice na pevnou... a po porodu se ihned nasáčkovali, že přijdou DO PORODNICE na návštěvu. Tak to mě fakt pobavilo. Nicméně jsem je pěkně odpálkovala, jako první návštěva za námi v porodnici byla moje kamarádka, pak druhá kamarádka, pak partner (ale ten už malého viděl hned po porodu) - a pak teprve asi třetí den naši. Málem to nerozdýchali.

Autor: Ber - Apolinář 8.2. nebo 16.2., modrý tým   19.11.2012 v 14:18

No nemáš to s tím chlapem jednoduchý! A co třeba nějakou tu kamarádku? Já osobně bych jí snesla víc než nějakou dulu co neznám.

Autor: Eva (TP +-16. 2., tým MIMINKO)   19.11.2012 v 14:24

Nad tím už jsem taky uvažovala, ale většina mých kamarádek už má dnes "bohužel" taky děti, takže nejsou tak flexibilní, navíc pokud jsou zaměstnané, tak si těžko dovedu představit, že by třeba zavolaly do práce, že jdou se mnou rodit. I když by mě to poctilo. Jedna z mých kamarádek měla u porodu nejen manžela, ale i dulu, prý byla moc fajn, tak se asi zkusím poptat...

Autor: Karimah   19.11.2012 v 16:00

No, asi musim souhlasit s Ber, taky bych radeji kamaradku nez "cizi" dulu. Osobne jednu dulu znam, je to byvala kolegyne z prace, muzu Ti ji doporucit,je moc fajn, ale.... Byt Tebou, tak se prve tech svych kamaradek opravdu poptam, treba by nektera byla za Tvou nabidku rada a udelalo by ji to radost. Me nekdo prizvat k porodu, tak po tom skocim a to mam doma prcka taky.

S tou umazanou zdi na kritickych mistech je to presny, Evco. Mastne fleky od rucicek mame tez vsude