Autor: Hela   5.1.2017 v 09:47

Ahoj, i já budu rodit v Hořovicích a myslím, že je to dobrá porodnice. Přidávám se k holkám a rozhodně být tebou tak to neberu jako tragédii nebo nějaké selhání. To tak rozhodně není. Nemyslím, že k císaři nemají žádné důvody. Můj gynekolog, který už má letitou praxi i v rození KP, mi říkal, že z praxe a jeho zkušenosti jsou porody KP nejkompikovanejší a že i když mám jen jedno mimčo a je dobře usazené, tak mi spontální porod jako prvorodičce nedoporučuje. Nemám důvod mu nevěřit nebo se s ním nějak přít, určitě o tom ví víc. Navíc když se rodi epiduralem, tak ti mimi dají po porudu na prsa, což v Hořovicích dělají. Takže nemám důvod jim nedůveřovat. I když z toho úplně nadšená nejsem, tak to má své výhody, víš hodinu a čas a co tě čeká... spodek budeš mít nesešitý a nikdo tě nikde nebude mordovat.

Navíc tedy já si myslím, že je to spíš o tom jak ty mrňousky vychováš, ne o tom jak je dostaneš na svět. Takže hlavu vzhůru :-) Myslím, že to nic tak hrozného není a nebude :-) tak se drž, nemá asi cenu se v tom moc pitvat :-)

Autor: Markéta   5.1.2017 v 10:00

Můj názor naprosto vystihla Hela. Jako prvorodička naprosto důvěřuji lékařům a když mi řeknou, že je CS bezpečnější pro mě i dítě, tak nemám důvod prosazovat svůj záměr. Zrovna v pondělí jsem se zamýšlela nad porodním plánem a došla jsem k tomu, že nemám, co bych tam napsala. Chci aby zvolili to nejšetrnější a v danou chvíli nejlepší řešení pro dítě i pro mne. Mimčo se sice tváří, že je momentálně hlavičkou dolů, ale dělá psí kusy, takže jsem psychicky připravená i na CS. Nevidím důvod se tím trápit. Způsob porodu moji radost z miminka rozhodně neovlivní. A teď z méně vazneho soudku. Co doma děláte než se deti narodí? Myslím hlavně ty, co se chystají na první mimčo. Když máte doma druhé, umím si to dost představit :-D Jsem že 4 dětí, takže jsem viděla kde co :-D Já mám skoro vše pro mimčo připravené, doma průběžně poklizim, ale mám termín až 21.2.

Autor: Kaťule   5.1.2017 v 10:48

Elderflower já bych ve tvém případě tedy raději také volila císaře. Ono rodit jedno KP není žádná sranda a musí to provádět opravdu zkušený porodník, ale rodit dvě KP, do toho bych tedy nešla. Když si to tak vezmeš, tak zmrvit se ti může i normální porod. Já jsem tím příkladem. K prvnímu porodu jsem šla nepřipravená, spoléhala jsem se na odbornost lékařů a dopadlo to strašně. Do teď mám z porodu trauma  Teď chci rodit v jiné porodnici, za chvíli si jdu sepsat porodní plán a odpoledne jedu do porodnice na konzultaci porodního plánu. V této nemocnici podporují přirozené porody (i alternativní) takže to pro mě byla jasná volba. Doufám, že druhý porod bude probíhat úplně jinak, než první.

Holky obdivuji vás, které čekáte dva prcky. Já jsem jak buldozer i doktorka říkala, že mám pořádné břicho  Spaní v noci je také děs, cca ve 4 ráno se malá rozhodla, že mi v břiše bude dělat snad přemety. Dost často mě píchá do slabin a to tedy docela bolí, kolikrát mám pocit, že mi snad vystrčí ruku ven  Poslední dobou mám i pocit, že si nemůžu pořádně sednout, jak kdybych na "něčem" seděla, je mi to nepříjemné a téměř po každém jídle chodím na velkou a vzbudí mě to i v noci, takže mám obavy, aby nepřišla na svět o dost dřív. V úterý jsem byla na kontrole, doktorka mě vnitřně vyšetřila a řekla: "Snad" ještě nerodíte, pokud vám nepraskne voda. No, to mě moc neuklidnila. Už začínám plašit, na miminko nemám připraveno zatím nic, takže teď, místo toho abych odpočívala, tady lítám a snažím se vše dohnat. To jsem celá já, no  Vše na poslední chvíli. K tomu starost o téměř tříleťačku, teď jsem jí nechala chvíli samotnou razítkovat, jdu se tam po pár minutkách podívat, na papíře nic, ale ona modrá i za ušima . . . Takže já se opravdu nenudím

V sobotu jdu na těhu focení, už se těším, snad bude dcerka spolupracovat, ona se fotí strašně ráda, stále chce, abych jí fotila, ale jakmile jsme u fotografky, tak vůbec nespolupracuje

Tak já jsem se tady zase vykecala a jdu si sepsat ten porodní plán, ať mám odpoledne co konzultovat

Mějte se krásně, žádné stresy (to píše ta pravá ) a opatrujte se

Autor: Pajči   5.1.2017 v 13:49

Ahoj holky.. No EF souhlasim s holkama, dulezity je zdravi miminek a tvoje, pokud doktori opravdu dopurucuji CS, tak jiste z dobreho duvodu, to je trochu jako krok zpet rozporovat jejich odborny nazor a prit se s nimi, driv takove komplikovane porody koncily tragicky jak pro matku tak deti a myslim, ze nekdo tak vzdelany jako ty by to mel chapat jako prvni, doktorum jde o to, aby vse dobre dopadlo, ne aby to ublizili. Nezlob se na me, ale to pak opravdu uz muzes rodit sama doma, jestli nikomu neveris.. A myslim, ze bys asi nejspis mela hlavne zapracovat na svoji psychice, protoze vsechny ty svoje nalady prenasis na ty svoje mimi v brisku a ty jiste chteji pozitivni maminku, ktera to s nimi mysli nejlepe a ne lpet na nejakem svem rozmaru.. Ja kdybych mohla, tak snad radsi budu rodit CS, nejaka jizva nejizva, tech clovek ma a nejen na tele, ja mam z prvniho porodu take trauma, asi nejsem zadny sadista, nebo jsem mozna podle nekoho srab, ale rozhodne jsem si prvni porod neuzivala, neni na tom fakt nic uchvatnyho, je to bolest a ja neznam nikoho, kdo by si pro radost bolest zpusoboval, clovek to podstupuje jen kvuli tomu mit dite, zdrave dite, hlavne aby bylo v poradku na svete, to si pak clovek uziva - peci o dite, radost z pohledu do jeho pokud mozno "spokojenych" oci a ne to, jak ho z tela matky dostanou.. Nezlobte se na me, ale me proste prehnane alternativni naturalni nazory irituji, nezijeme v pralese, kazdy ma moznost volby a budme radi, ze mame moznost pomoci dnesni mediciny, i kdyz nikdy nic neni stoprocentni, tak lepsi nadeje, nez nahoda.. Jinak nevim jak vy, ale my si cela rodinka uzivame zimnich radovanek, jsem vdecna za toto pocasi, snih, mraz, slunko, nemusime litat na hory a mame vse za barakem, paradicka :) S tim velkym brichem by se mi stejne nikam ani jezdit nechtelo.. Jinak ja mam za sebou prvni monitor, dr byla nemocna, takze bez vysetreni, ale snad vse ok, mimi se vrti stale stejne, ted uz kontroly kazdy tyden.. Do nemocnice se pujdu zapsat pristi tyden, nechci nic specialniho, ba naopak, hlavne at je v poradku mimi a ja pokud mozno taky, doufam, ze nebudu tak zmordovana jako poprve, pres hodinu me sili, bylo to narocne.. Vsem klidnou psychiku, jsem mimochodem obrovsky stresar, ale stale se snazim na tom pracovat, je to jen v nasi hlave.. Vsem preji co nejklidnejsi posledni tydny a dny.. :)

Autor: Elderflower   5.1.2017 v 15:05

Tak já bych jim věřila, kdyby tvrdili to, co je v souladu s aktuální vědou a nepoužívali na mě vágní a abstraktní termíny jako "extrémní riziko". Jednou je riziko potratu 0,1 - 3 % při amniocentéze nepodstatné, to samé ono 1 % při CVS, ale riziko 1 % při spontánním porodu KP/KP je najednou extrémní? Jasně, že nejdůležitější je zdraví, nicméně bych ocenila trochu serióznější přístup a ne si jen tak hrát s termíny, jak se to zrovna hodí.

To, že bych měla pracovat na psychice, je mi dost dobře známo, prostě s poruchou autistického spektra jde komunikace tváří v tvář jaksi hůř. A bohužel moje terapie, jak zvládat meltdowny, je během těhotenství silně nevhodná, tak prostě dělám, co se dá.

Autor: zuzka v   5.1.2017 v 16:06

Ahoj maminky, omlouvám se, že vám sem vstupuji. Chtěla bych se trochu zastat Elderflower. Mám doma čtyřletou cácorku, kterou jsem rodila akutním císařem. Musím říct, že na ten porod ráda vzpomínám - sice jsem se 17 hodin "mučila" na sále zbytečně, ale do krve se mi vyplavilo spoustu těch správných látek a já na všechny útrapy za 5 minut po porodu zapomněla a byla nevýslovně šťastná. Jen podotýkám, že mimčo mělo na několikrát obmotanou šňůru kolem krku, protože se mi v břiše neustále přetáčelo (co dva týdny bylo jinak) a ještě v 38. týdnu bylo KP a ve 39. hlavičkou ? No a mám i srovnání s plánovaným císařem dvojčat (těm bylo v září 2 roky). Vzhledem k prvnímu akutnímu císaři nepřicházel přirozený porod v úvahu (nehledě k tomu byla sestřička příčně). Pravda, věděla jsem, kdy to bude (naplánovala jsem si to na výročí svatby ?). Tím všechny výhody končily. Nástup 24 hodin předem (nervózní jak pes). Klystýr - šílený, cévka - nepředstavitelná bolest, když mě řezali tak to opravdu dost bolelo. A pocit štěstí po akci se prostě nedostavil. Prostě jsem nebyla přiopilá tím úžasným koktejlem, které si tělo namíchá, aby to ty ženský v pohodě zvládly. Já osobně bych neriskovala přirozený porod, kdybych měla děti ve špatné poloze (už vůbec ne jako prvorodička), ale naprosto, Elderflower, chápu tvoje rozmrzení a to že se na CS vůbec netěšíš. Každopádně moc, moc ti držím palce (jsi mi velmi sympatická - už jsem četla víc tvých příspěvků ?). Zdraví Zuzka s Prďochama. P.S. Všechny děti jsem rodila v Hořovicích ?

Autor: Elderflower   5.1.2017 v 19:54

Klidně vstupuj, těším se na to asi podle toho, jak to popisuješ - klystýr: super, cizí ženská mi něco narve do zadku a já budu muset držet, cévka: budu mít zánět jako po všech cévkách (yay, jupí!), a jelikož se budu bránit, tak mě ještě poškrábou, rekonvalescence: super, ležet a čumět do stropu, zatímco ze mě bude vytékat moč a děti budou bůhvíkde, než mě se spoustou bolestí vyženou ven, jizva: jizvy se mi hojí naprosto strašně, hormony: bez porodního tripování, sport: na trénink asi můžu na několik měsíců zapomenout.

Ale je fajn, že jsem občas někomu sympatická. 

A je fajn, že už mám naplánováno, čím přesně si budu léčit poporodní depresi. Sice mě ta fotovýbavička bude stát asi tolik, co stálo naše auto, ale myslím, že si zasloužím něco hezkého na krk. 

Autor: Pajči   6.1.2017 v 04:29

Zuzka????? Omlouvam se, ale asi nam to tu sklouzlo nekam k nepochopeni nazoru ?-/ Nikdo tady neschazuje obavy a rozhorceni EF, naopak se ji snazime uklidnit, aby si ze sve situace nehroutila driv, nez to nastane.. Myslim, ze vsechny mame strach z toho, co nas ceka a aby vse bylo hlavne v poradku. Ja sama za sebe mam mnohonasobne vetsi strach nez pred prvnim porodem a to z duvodu jak samotneho prubehu porodu, tak nasledne rekonvalescence a v mem pripade se bohuzel ani zadny opojny stav i pres mnohahodinove utrpeni nekonal, zustala jen traumaticka vzpominka, kterou se nase mysl snazi utlacit a az to budu mit za sebou, tak se to i jiste podari (hura), do te doby strach, ale protoze nechceme, aby tu nase maly zustalo samo, tak bychom mu radi doprali sourozence, takze to riziko podstoupim znova, za me jeste jednou a finish, ale take se snazim i pres "hromadku nestesti v my dusicce" myslet pozitivne, protoze si myslim, ze je to moje trauma a nemusi si ho sebou nest i moje deti.. Ja se svoji mesuge psychikou musim pracovat denne, obcas je to vazne vycerpavajici :-) Snazim se jen rict, ze "kazdy" zakrok je individualni a subjektivne vnimany, krom toho nechci nikoho strasit, ale bohuzel klystyr i cevku mohou udelat i pri fyziologickem porodu :( Nechci tu zabihat do dalsich detajlu uz kvuli prvorodickam, kazda si to prozijeme po svem, ale hlavu vzhuru, prezili to jine v horsich podminkach, tak my to doufejme zvladneme take, telo se zahoji, mysl snad take ;-), cele je to hrozne subjektivni, jako vsechno v zivote, ale hlavnim cilem jsou zdrava a spokojena mimca v naruci.. :) Hlavne se z toho nepo.... - a i to se muze stat :-D Mrnatum zdar ;-)

Autor: Anika   6.1.2017 v 13:37

Přesně! Naprostý souhlas s Pajči - taky rozhodně nesnižuju EF obavy, jen jsem popsala, jak jsem CS vnímala já. Tehdy jsem se toho neděsila ale zároveň jsem to nechtěla. Teď se toho děsím mnohem víc tedy hlavně té rekonvalescenci, protože se budu navíc k novorozenci starat ještě o první a dost aktivní batole. Můj syn měl taky naněkolikrát omotaný pupečník kolem krku a jak se tlačil dopředu a škrtil se víc a víc, zhoršovaly se ozvy, které furt sledovali. Byla jsem za CS fakt vděčná, protože by to jinak asi nedopadlo dobře. Na to, jak rychle a naprosto profesionálně se to pak seběhlo vzpomínám doteď fakt s vděkem a dojetím, mimino prý vynesli za 3 minuty od chvíle, co se za mnou zavřely dveře.