Autor: markytanka   1.12.2013 v 09:35

Estey - dobrej nápad.. :) To víš, někdy to těm chlapům prostě musíme "vnuknout" :-D 

Autor: Denda   1.12.2013 v 10:06

Dekuji tak je videt,ze ten muj prcek neni zadna vyjimka  tak teda nevim co se tomu memu dr.stale nezda :-/ tvrdi,ze ta dira na tzv.pest na hrudniku (mezi prsama nebo lehce pod nima) je nejspise z toho jak hodne papka a jak hodne probral,ale pritom to nejak extra neni kdyz to tady tak ctu... hlavne kdyz je v klidu clovek by si skoro nevsimnul jak zacne brecet vice dychat ci skytavka tak je to viditelne dost,ale jinak zas tolik ne... A Romi ma taky obrika a urcite by sis vsimla kdyby mel na hrudniku to co my vid?

Autor: Lady:-)   1.12.2013 v 10:13

Estey, já jsem s  chlapem víc jak 8 let, před třemi roky jsem rušila svatbu, vracela šaty, nakonec vracela i prsten... 5 safírů dovezených z Afghánistánu, couvl přítel, vloni v květnu mi prsten nabídl znovu... tentokrát jsem odmítla já... prsten je stále v šuplíku v mezidobí jsme se asi třikrát rozešli, já se odstěhovala, zase nastěhovala, dvakrát jsme si udělali výlet do Afghánistánu, oba dva se zamilovali a zase odmilovali, pořídili si psa... a nakonec i Aničku... když se na to tak zpětně podívám, tak dnes už mi ta svatba nepříjde tak důležitá. Ale pokud ten prsten znova vytáhne, tak tentokrát ne neřeknu

Autor: markytanka   1.12.2013 v 11:34

Lady - 

Autor: ProfZav   1.12.2013 v 11:58

Já se vdávala po 6.5 letech a po roce se rozváděla..teď jsme s přítelem dva roky, máme Kryštofa a postavili jsme si bydlení. Když s někým chceš být, je svatba pěknej zážitek. Když si nejseš jistá, tak se to pak jen zhorší. Ale asi každá baba chce být jednou za krásnou "princeznu" ve svatebním, tak ti Estey přeju, aby se vyjádřil

Lady, vy to teda máte adrenalinový

Autor: Háňa TP 4.9.   1.12.2013 v 13:18

Estey, jsme na tom dost podobně! My měly 5ti leté výročí 30.srpna, v den, kdy nás s malým propouštěly z porodnice a tak jsem čekala, že by ten prstýnek taky mohl přijít, ale to byla asi jen moje představa...podle mého to byla ta nejvhodnější příležitost!! Narození syna, 5ti leté výročí, a 14dní zpět moje narozeniny a čeho jsem se dočkala??!! Ničeho tak já už nevím, teď už to snad ani nechci...možná někde v duši asi jo, ale už po tom tak moc netoužím...říkám si, že na to měl dost dlouhou dobu a když nebyl schopen se vyjádřit do teď, tak teď aby to dělal jenom kvůli malému - to nechci zase já!

Lady - taky velice zajímavý to máte! nadruhou stranu, co se má stát - stane se! 

ProfZav - myslím si to samé s tím, že když si nejsi jistá, tak to není vhodné lámat přes koleno...

Měli jsme taky krizi, kdy už jsme šli skoro od sebe, ale tak nějak sme to ustály...a ten samý rok se zadařilo a já čekala Přému, i když jsem to zjistila až další rok  (1.1.2013 - bylo to novoroční překvapení pro mě) No a teď mám chvílema pocit, že menší krize probíhá znovu...Vadí mi strašně moc věcí - snažím se nebýt tak přísná, ale co se malý narodil, tak nesnáším laksnost a...je to na dlouhý povídání a nechci Vás tím zatěžovat  Zkrátka to teď není zrovna dvakrát růžový.... Říká se, že narození miminka rodiče buď stmelí a nebo naopak rozvrátí nebo se pletu? Myslím, že tak nějak to je...

Autor: Lady:-)   1.12.2013 v 15:11

Ona byla ta naše adrenalinová jízda posledních let dost poučná... respektive, zjistili jsme, proč se stalo, co se stalo a víme kde jsme udělali chybu a co jsme dělali špatně. Úplně mě teď děsí, když vidím moje kamarády, jak se třeba plácají ve stejných problémech, respektive jak dělají to co jsme dělali my a mám chuť řvat... proboha to jste se vůbec nepoučili z těch našich sra..., vždyť se ženete do záhuby. 

Třeba jsem se naučila, že od chlapa zbytečně moc neočekávám a nenaznačuju... Ne že bych ho podceňovala, ale prostě přemýšlí jinak. Prostě jsem se naučila říkat co chci a tím si ušetřím spoustu zklamání a pak následných debat a hádek. Třeba i s tou svatbou... na rovinu jsem drahému řekla, že v tento moment, kdy máme dítě, tak svatbu chci, a to z mnoha ekonomických a sociálních důvodů, taky mi vadí, že má moje dcera jiné jméno než já (a to jsem dlouho trvala na tom, že si z profesních důvodů nechám své rodné jméno... jak malicherné) Detaily nechávám na něm, ale v pravidelných intervalech se připomínám... 

Hani jak říkáš, že dítě buď rodiče stmelí, nebo rozdělí... tak u nás naštěstí platí ta první varianta. Ale taky vím, že kdyby jsme si to dítě pořídili někdy předtím, tak by tomu bylo naopak. Prostě jsme museli dospět... (komické táhne mi na 40 a tatínkovi na 50) 

A neboj i mě strašně moc věcí na drahém štve a vytáčí, ale učím se počítat do 10  a někdy i do 20 či 30... protože hádka ničemu nepomůže. 

Ačkoliv právě před chvíli proběhla krásná výměna názorů... poslala jsem ho do teska koupit granule pro psa... on se zeptál "co když je nebudou mít?" Moje odpověď zněla budou, protože jsem je tam ráno viděla, a on že na to se neptal, prý co má koupit, když je nebudou mít. A já že to je nesmysl, že je mají, a on znova, že na to se neptal... On se začal vztekat... já se musela smát, protože jsem věděla, že je určitě mají, maximálně bude ten zverimex zavřený... Bylo mi řečeno, že neumím odpovědět na jednoduchou otázku... tak jsem mu se smíchem musela dát pusu a poslat ho na nákup. Ještě ve dveřích vykřikoval něco jako Aničko doufám, že nebudeš po mamince, s tou se nedá domluvit... Před minutou volal... Zverimex je zavřený

Autor: ProfZav   1.12.2013 v 15:29

S dítětem přichází stres a náročnější režim a to se vždycky nějak projeví ve vztahu. U nás naštěstí nijak negativně. Já jsem šťastná za svého chlapa, máme velice podobný pohled na svět, stejný vkus a záleží nám na stejných věcech a hlavně chceme být spolu. Prvního muže moji kamarádi téměř neznali, nikam se mnou nechodil, rodinných oslav se nezúčastňoval, zatímco já nechyběla na žádné oslavě jeho rodiny, prostě všechno bylo vždycky důležitější než společný čas. Takže to, že můj milý teď soustavně všude trousí svoje věci, o jeho oblečení pořád někde zakopávám (je fakt, že dočasně obýváme jeden pokoj, takže máme opravdu málo místa), je hyperaktivní a některé věci mu musím stokrát připomínat, je pro mě zatím odpustitelné, i když mu to někdy ze srandy vmetu. Protože ale každou volnou chvilku tráví doděláváním našeho nového bytu, abychom se mohli co nejdřív přestěhovat, tak to moc nepřeháním

Autor: markytanka   1.12.2013 v 15:41

Lady 

No, já jsem už vdaná podruhé :) Poprvé jsem se vdala ve 28 letech, bylo to pohodové manželství (5 let), bezdětné (já nechtěla o dětech ani slyšet..), a spíš kamarádské.. A to, že spíš žijeme vedle sebe, než spolu, jsem poznala dřív já.. Manžel můj důvod nechápal.. a možná nepochopil doteď. Já se odstěhovala ze dne na den do podnájmu a bylo... Návrh na rozvod podal on, a já byla ráda :)

No a podruhé jsem se vdala letos Před dvěma a půl lety jsem poznala úžasnýho kluka (ano kluka, je o 6 let mladší, mně je teď 36 :) no a ke svatbě jsem ho "tak trošku" dotlačila.. jelikož jsme se snažili o mímo (nevím, kde se to ve mně vzalo, že jsem najednou děti chtěla :), tak jsem odmítala fakt, že se budu jmenovat jinak než moje dítě... a na Vánoce nic, na výroči níc.. pak jsme jeli min.rok v listopadu do lázní na romantický víkend, my ve vířivce, šampaňský.. no a on si pustil na TV fotbal... můžu vám říct, ženy, že to mě dostalo... tak jsem použila poslední zbraň, a to pláč.. fakt mi to bylo líto,že mu to nedošlo... tak se na mě podíval, jako že naprosto nechápe... tak jsem mu to všechno vyložila a ono mu to fakt nedošlo.. Ti chlapi opravdu uvažují úplně jinak než my :) No tak mi vysvětlil, že si myslel, že až se nám podaří otěhotnět atd. atd... no a o min.Vánocích mě teda požádal přímo na Štědrý den :-D a o 17 dní později jsem měla na testu dvě čárky

Máme to s nima někdy těžký :)