Autor: Žanynka   10.6.2013 v 12:41

Ahoj Šárko,První pokus vyjde málokomu,ale taky se to povede,třeba Desideria to měla napoprvé.Já porodila nyní Nikolku a jako u Elišky na 2.Ivf.1.Ivf a KET nevyšel.Moje kamarádka byla snad 8x a nakonec má kluka jako buka.Trápila se,ale nevzdala to.Teďka je šťastná mamka jako já.Držím palce a všem ostatním taky!!!!!!!!!

Autor: Žanynka   6.7.2013 v 21:46

Ahojky všem snažilkám!!!!Dlouho jsem tu nebyla a ani nikdo nic nenapsal.Jak se máte?

Autor: renča.k   8.7.2013 v 15:19

ahojky holčiny, tak hlásím, že jsem 6 den po ET a jelikož je mi docela zle a i přes to, bych vyžrala ledničku, ráno jsem ani na kafe neměla chut, udělala sem si místo toho čaj, což se mi stalo naposledy když jsem byla těhu s druhým dítkem :-)) tak jsem si udělala test a jsou tam // :-) bio rodičům jsem to hned volala, ač jsem si říkala, že nebudu plašit, stejně sem plašila a hned jim to volala, páč jsou chudáci taky na mrtvici :-) tak hurá, snad to mrně zvládne u mě a bude se mu u mě těch 9 měsíců líbit, než dojde ke svým bio rodičům :-)

Žanynko, jak se vám vede???? užíváš mimíska??? :-)

krásný dny přeji a mnoho zdaru všem :-)

Autor: Žanynka   10.7.2013 v 22:05

Renčo velká gratulace!!!!!!Já jsem v jednom kole,ale tu berušku si užívám a je nádherná.Sice nyní pořád bulí-má prdíky a někdy brečí jako siréna.Mám ale trošku depku a doma to nějak neklape jak by mělo.Akorát mi končí šestinedělí.Moje oteklé nožky už splaskly.Asi mi hrabe z toho,že si nemám čas si pokecat.Tatínek je pořád dlouho v práci a pak unavený a nemluví a vytuhne.Bavíme se jen o věcech ohledně jídle,nákupu,prostě jen to důležité.Chybí mi to-malá ještě nemluví a papouškovi nerozumím:-))Musím to vydržet,byla jsem zvyklá celý dny komunikovat s lidma.Držím palce a napiš co to bude!papapa

Autor: jana   25.7.2013 v 19:23

Autor: Žanynka   26.7.2013 v 07:02

Ahoj všem!Copak všichni děláte?Asi dovolenkujete,jsem zvědavá jak pokračujete ve snažilkování a jak vám rostou bříška.Moje beruška už bude mít 2měsíce a čeká nás první očkování.Je to nejbáječnější miminko na světě a každý den je pokakaná a já z ní taky:-))

Autor: Žanynka   15.8.2013 v 10:04

Tak co je s vámi děvčata?

Autor: Simona   26.8.2013 v 15:47

Ahoj všem,po dlouhé době jsem tu.Tak konečně po všech nemocech a trablech jdeme na IVF,po prvé jdu 10.9 k lékaři tak ani nevím co mi bude říkat a za jak dlouho půjdeme na umělko.Mám s toho hrůzu a bojím se že to dopadne blbě.Je dlouho co jsem byla na umělém a už ani nevím jak to chodí,ale mám ještě poslední pokus,tak mám strach že to dopadne jako vždy na h.....Ani inseminace mi nevyšla.Koukám že tu je snad už jen stálice Žanynka,tak holky všem moc štěstí a at jsou miminka zdravé a plné energie.Simi

Autor: Pajula   27.8.2013 v 13:18

Ahoj holciny.Sice do tehle skupiny asi nepatrim,ale musim se vam sverit se svym skoro az zazracnym pribehem.Ve svych 19 a 21 letech jsem mela prvni dve deti,na ktere jsem tak nejak nebyla pripravena,ale zvladla jsem to levou zadni.Otehotneni a tehu uplne bez problemu jen porody cisarem pro konec panevni.Po druhem porodu asi kolem jednoho roku jsem zacala tusit ze smalym neco neni v poradku a pozdeji se ukazalo ze ma tezkou mozkovou dysfunkci,protoze pri porodu byl zamotany do pupecniku a po porodu ho krisili.Manzel to nejak nezvladl a nasel si v praci pritelkyni.Ja o vsem vedela,ale nechtela jsem rozbit rodinu tak jsem se vice nez osm let trapila a mela opravdu silne deprese.Po par letech jsem zjistila ze jsem ve 3 mesici tehu (nepoznala jsem to drive,prave kvuli rodinnym problemum) nacez mi manzel rekl,ze to nechce a pokud si to necham odejde k ni.Ja si to nechala,ale ve 25 tt kdyz mi rekl ze odchazi protoze jsem si to nechala,tak jsem zkolabovala a nasledovaly krece krvaceni a miminko ze mne doslova vyletlo.Sanitku mi zavolal syn,ktery uz v te dobe mel 8-9 let.Po 5 mesicich od potratu jsem se psych.slozila a pokusila se o sebevrazdu spolykanim prasku (do te doby mi 3 psychologove a psychiatri tvrdili ze nam deprese ale jsem nestastna).Po navratu z psychiatrie jsem odesla od manzela a nasla si 1 pritele,nefungovalo to." pritele opet ni,3 a to uz mi bylo divne ze se neco deje.A delo se.Od potratu a ze stresu jsem prestala ovulovat a zacala jsem navstevovat Gyncentrum v Ostrave kde mi to potvrdili. Pak jsem zacala ale bohuzel mit problemy i s 3 pritelem tak jsem odjela pracovne i s mamkou do Anglie,kde jsem si po par mesicich nasla noveho pritele.Je to super clovek i kdyz je ode mne o 19 let starsi ale klape nam to jako hodinky.Od sameho pocatku vi ze neuzivam tbl a za si preji mimiska.Ale protoze se nedarilo a ja zase zacla trosku stresovat,tak jsem si zasla tady v Anglii ke svemu lekari a vysvetlila mu vse od zacatku a on potrvrdil deprese a nasadil mi antidepresiva.Nezabraly!Vyzkouseli jsme jine.Opet nic!Az mi dal na vyzkouseni Fluexetine (Prozac).Zacala jsem je uzivat na zacatku listopadu a ani nevim proc jsem si 9.2 .udelala tehu test.Holciny!Byl pozitivni a ja malem zkolabovala.Zkousela jsem mimi 8-9 let a kdyz uz jsem uplne prestala doufat tak to prislo.V prosinci lonskeho roku jsem si rekla,ze uz to kaslu (kazdy mesic tehu test a negativni,a stres kolem ani nemluvim).Kdyz jsem to rekla priteli tak jsem malem zkolabovala podruhe,on uz mimi nechce,uz se citi stary.Ma jiz dve dcery 25 a 30 let ale vedel od pocatku ze ja chci a jednou rekl,kdyz nebude mimi,tak nebude a kdyz bude samotnou te s nim nenecham a najednou bylo vse jinak.Hrozne jsme se pohadali i s jeho dcerami jelikoz ani ony toto dite nechteji.Premlouvali me na interrupci kde jsem 2x sla ale nedala jsem rady udelat to.Miminko jsem si nechala a jsem velmi stastna.Pritel se mnou nekomunikoval az tyden ptre velkym ult jsem mu zavolala jestli chce jit se mnou>Souhlasil...uz jen to byl pokrok.A k tomu kdyz nam rekli,ze to bude chlapecek,uplne se rozzaril,jelikoz podle meho touzil po chlapci ale nikdy nic nerekl.Od te doby se mnou chodi po vsech vysetrenich a i blizci nasi pratele mi rikaji ze je na nem videt ze se na miminko tesi.Ja jsem nyni ve 34 tt (mam 37 let a spustu problemu zdrav.v tehu ale da se to vydrzet.(tehu cukrovka,nohy jako balony,chronikcka tehu nespavost,zaha,syndrom neklidnych nohou atd).Nyni je pritel na dovolene a prijede az za dva tydny,ale kazdy den telefonuje a pta se na prcka.Takze mile nstavajici maminky...kazda zena ma jine problemy ale po tech problemech muze vyjit slunicko i kdyz treba za delsi dobu...Ja si tu vase problemy a radosti precetla od prvni stranky az po posledni a vim cim jste si prosly,ale na druhou stranu nezoufejte.Jeste neni vsem dnum konec.Ja se take nacekala,a kdyz uz jsem to vzdala prisel obrat.Nejsem sice ve stejne situaci jako vy ale verim ze i vy se dockate sveho vytouzeneho miminka jako ja,nebo Desi,Zany apod.Preji vam to od srdce,VSEM!S pozdravem Pajula