Autor: jajka   3.9.2012 v 19:58

Já už se dnes nevydržela koukat na kupící se nádobí u myčky... na sekačku si sice netroufám, ale taky už dlouho tenhle gaučink nevydržím

Autor: desideria   3.9.2012 v 20:17

Jajko, ony Tě i ty hormony utlumí, taky jsem přepla z hyperaktivity do gaučinku, dá se. Hlavně teď je mi permanentně blbě, v průběhu dne tak 2x - 3x usnu, a když nespím, přemýšlím, co bych dokázala sníst, a jak otevřít ledničku a nezauzlovat si žaludek z nějaké potravinové vůně. Ono si to tělo samo řekne, co potřebuje. Jo, a pařím hry na počítači taky, a čtu debilní diskuse na Plesku a Prásku, zabavuju se katastrofama ohl. Bartošový a Ornely, tím se taky dá zabít čas, minimálně mě to opět uspí. Možná se to zlepší, až nebudu brát ten Ultragestan, nevím, nikdy jsem těhotná nebyla, pro mě je to teď "jiný stav", ve kterém evidentně filozofické traktáty nedávám 

Autor: jajka   4.9.2012 v 20:13

to bude nejspíš tím těhotenstvím  nemáš to zrovna jednoduchý já se zabavuju TV, nebo něco smolim na notebooku a nebo jsem takovej kreativec, tak něco maluju, čtu, už jsem si i autoškolu po mnoha letech z nudy pročetla.... snad ten gaučink a vydržet to nicnedělání bude stát za to ...

Autor: desideria   4.9.2012 v 21:24

Jajko, a kdy si máš udělat test? 

Autor: jajka   5.9.2012 v 10:35

Nejdříve prý 12.den po transferu, dneska mám teprve 5.den, tak ještě 7 dní čekání. Podle kalendáře bych to ale měla dnes nebo už možná včera dostat, takže mám pěkně nahnáno. Moc lidí okolo ani neví, proč jsem doma a představa, že to třeba nedopadne a že bych se měla vrátit do práce a všem něco vysvětlovat, protože si moc neumí odpustit blbé otázky... přemýšlím ale moc dopředu , bojim se, že to nevyjde a toho, co bude.. to jsem holt celá já. Ani nevím, za jak dlouho se pak chodí na další pokus? Nevíš, kolik další pokus stojí? Já vim, že to moc řešim, ale opravdu je asi lepší se z těch myšlenek, ač jsou bláznivý, se vypsat  A Ty jsi teď v kolikátém týdnu?

Autor: desideria   5.9.2012 v 13:57

Jajko, jsem 9+4, příští týden mi začínají odběry v 10.týdnu. Okolo nás nakonec všichni vědí, že jsme byli na IVF, jednak jsem byla od začátku na neschopence, nezvládla jsem ty hormony a náročnou práci, a protože jsem najednou byla doma, tak se všichni začali ptát, a protože se báli, jestli nemám rakovinu, že je mi pořád blbě, tak jsme šli s pravdou ven. On je manžel taky děsně ukecanej, to že o našem těhotenství nevypráví kdekomu na ulici je asi jen díky tomu, že všude jezdí autem. Jako stát se může cokoliv kdykoliv, taky jsem si původně myslela, že budu jako opatrná a abych to nezakřikla, ale ono to tělo a mysl se tak nějak přepli do optimismu. Až na chvíle, kdy začnu plašit. 

Jestli máš zmražený nějaký zárodečky, tak kdyby to nevyšlo teď, tak budeš kontaktovat CAR a oni Ti dají termín, kdy máš jít na vložení toho zamraženého. Tohle by nemělo stát nic, ale nevím přesně. Jinak třeba u nás nic namraženého nezbylo, takže by nás čekal opět plný pokus, ještě hrazený pojišťovnou, takže to samé, co předtím. Teď je max. 4 pokusy na pojišťovnu, když se vkládá jedno embrio. 

Autor: desideria   5.9.2012 v 13:58

jo, a mezi pokusy má být min. 3 měsíce pauza. 

Autor: Petulik   5.9.2012 v 15:03

ahoj holky tak mě dneska dorazila mrcha, takže za 10dní alou do CARu na ULZ a pak na inseminaci.....uvidíme co z toho bude...

jinak všem holkám držím palečky aby miminko krásně rostlo a těm co se snaží ať jsou rychle maminy....

Autor: Vendula   5.9.2012 v 17:47

Ahoj holky,

dnes je to přesně týden co mám po odběru vajíček, v pondělí měl proběhnout transfer, bohužel to dopadlo hůř než jsem myslela. Z šesti oplozených vajíček se ani jedno nevvyvinulo tak, že by bylo vhodné k transferu. Tak nějak se mi zhroutil svět. Věděla jsem, že jsou šance hodně malé, ale tohle mě dorazilo. Pondělní večer jsem totalně probrečela. Využili jsme všech možností aby byla šance co největší. Zaplatili jsme 39 tis a k ničemu. Já vím, vše je čerstvé, čas to zahojí, uplyne měsíc a já se budu těšit na další pokus. Teda jen inseminaci. Další IVF až za tři měsíce ... Ale momentálně mám náladu na bodu mrazu. Nic mě netěší. Přítel se snaží, chce mě vylákat na nějaký poznávací zájezd, ale já nikam nechci, stejně budu myšlenkami jinde a ani peníze se mi nechcou za nic utrácet, pořád jsem mluvila o tom, jak budeme vylepšovat bydlení,ani o to už nestojím a to hlavně kvůli penězům ... představa že za další pokus dáme tolik peněz a nedojde ani k transferu mě děsí .... a co mě děsí nejvíc je, že mám tušení,že nám doporučí aby jsme přemýšleli o dárcovství spermií. Pořád myslím nato, že až by se miminko narodilo bylo by přece naše a já chci děti, nechci být v sedmdesáti letech opuštěná babka s dědkem bez dětí a vnoučat, ale to rozhodnutí je těžký... píšu proto, protože nikdo kolem nás neví, co prožíváme a já už to potřebovala někomu říct a tady najdu pochopení ...

Doufám, že mě ta moje zapšklá nálada brzo přejde. Vím že nejsem jediná kdo má tyto problémy, každou z Vás tady trápí něco podobného, ale až teď, potom co jsem to sama prožila vím, jak je to těžký.

Moc Vám všem přeju hodně štěstí a miminek.

V.