Autor: Texila   4.12.2013 v 15:03

Tak my to máme takové hodně "veselejší." Máme totiž tatínky dva. Dva a půl roku jsme se snažili otěhotnět, na kliniku chodili a v podstatě náš to rozeštvalo. Nebo našel si jinou, ale mě to zapíral. Potom jsme na to došla, bylo veliké haló. Mesíc jsme se nebavili a pak jsem se potkali na akci a, že u mě přespí, že se mu nechce k rodičům a malá byla na světě. Každopadně, se rozhodl pro ni, ze začátku jsme se moc bála, že se Berušce něco stane z toho stresu, protože si nechtěl zavřít ani jedny vrátka, tak mi pořád sliboval, že se s ní rozejde, a že ona pak nastupuje do školy, (mladá přítelkyně), že mám vydržet. Potom vyhrožoval, že pokud si malou nechám, nechá mi ji po porodu vzít a podobně.

S chlapem co mám teď jsme od mého třetího měsíce. Sám mít děti nemůže takže Berušku bezpodmínečně miluje, ale musí se za námi přestěhovat a nechat práce ve které je už 3tím rokem a v podstatě se pro nás všeho vzdát. Tak najednou zaváhal, protože otec ploditel, se o nás začal zase zajímat a on se bojí, že po porodu bude na obtíž a vúbec si neuvědomuje, že jen díky němu (a kromě teď těch pár dní), mám tak nádherné těhotenství jaké jsem si vždycky představovala.

Autor: Texila   4.12.2013 v 15:26

Jinak mě bolí občas všechno. Většinou jsem jak hodiny, jak je 22h usínám, ale v půl osmé ráno jsem vzhůru. Bolívá mě podrbíšel, ale jakoby jen nějaké vazy, víc na levé straně, ale někdy taky na pravé. Zvlášť při určitých pohybech. V pátek jsme byli ve městě se podívat na Vánoční trhy a po dvou hodinách chůze beruška sklouzla dolů k pánvy a bolest největší, takže jsme zapadli posedět a teprve po hodině jsem byla schopná vstát. A minulý týden, v práci jsme měla zabíračku (tak jsme proto nastoupila ne nemocenskou), a potom doma umývala nádobí a najednou bolest, že jsme myslela, že už rodím, šíleně se mi srazilo celé bříško a já nevěděla, jestli stát, sedět nebo ležet. Doktor ale říká, že je to v pohodě, že to bude všechno ještě horší. A opar teď mám tky, vyskočí mi ze stresu, ale už se pomalu hojí. Já četla, že opar je nebezpečný jen tak 14 dní kolem porodu, a nebo při porodu a hlavně opar tam dole, tak nevím, ale k doktorovi si asi zavolám.

Autor: Kristina   4.12.2013 v 15:51

Já to mám docela podobně....tedy s tím rozdílem, že mám přítele 12 let a po 5 letech snaženíí se podařilo otěhotnět.....já byla nadšená, on v podstatě zděšený....už nedoufal že se zadaří a svůj život si bez dítěte docela naplánoval.....takže v počátku jsem měla hematom, krvácení, brala jsem hormony, měla děsný strach o miminko a on mě v tom totálně nechal....žádné starání se jeslti je vše OK, první fotku a ani žádnou další vidět nechtěl, nespíme spolu, nepohladí ani bříško ani mě....mezi námi po 12 letech nejsou žádné intimnosti ani něžnosti....navíc navázal kontakt se svou bývalkou....mně zapírá...jelikož ale nervy a stresy nejsou dobré pro mimi, tak teď prostě to nechci řešit.....až se malá narodí, tak se uvidí.....neumím si život bez něj představit...ale to myslím toho partnera, kterým mi byl těch 12 let....ten co je tu posledních 7 měsíců mě docela odpuzuje....každopádně než si hrát na šťastnou rodinku, to raději půjdeme s dcerou jinam.....

Autor: Texila   4.12.2013 v 16:11

Taky si myslím Sice by mě asi položilo, přijít  druhého přítele během jednoho těhotenství, ale než ho držet na silu a být neštastní raději budeme s Beruškou sami.

Autor: mamina86   4.12.2013 v 16:46

[399646] A řekla jsi mu to, že jen díky němu máš krásný těhotenství? Oni jsou chlapi trochu natvrdlí, musí se na ně polopaticky :-).. 

Autor: mamina86   4.12.2013 v 16:51

[399515] Takhle, jak píšeš, že Tě neobejme, nepohladí, nespíte spolu, tak to nějak podobně začalo i u nás, pak se nějak srovnal, teď bříško pohladí, to jo, sáhne si na něj, když je malá akční a nechá si čutat do dlaně :-).. Občas mě i obejme, když jede do práce, pusu mi dá, ale jinak nic.. Jak říkám, čas ukáže.. Já doufám, že dostane rozum a zůstane s náma holkama :-)

Autor: Kristina   4.12.2013 v 16:57

Jak to tak čtu, ti chlapi opravdu někdy ten svůj mozek totálně odstaví.....škoda....já se učím, vše si zařídit sama...kdyby náhodou....teď tedy i musím, partner se nezajímá jestli máme pro miminko všechno....tak ze své nemocenské vše pomalu sháním...naštěstí mám hodně kamarádek, které mi svých  dětech půjčují všechno....:-) tak prakticky mám všechno a jen málo věcí jsem kupovala a to ještě z druhé ruky.....ale je to vše tak drahé, že takhle bych to řešila v každém případě....a ano, taky doufám, že se třeba stane na Vánoce ten zázrak....a vrátí se ten, se kterým jsem 12 let spokojeně a šťastně žila.....

Autor: mamina86   4.12.2013 v 16:58

Koukám, že nejsme s Texilou samy, jak to tu čtu.. Jsou děsný ty chlapy.. Nejdřív je to geroj, ale jakmile se miminko zadaří, tak jsou hned vyděšený.. Já si taky nedokážu bez toho svýho život představit, prostě cítím, že k sobě patříme a Silvinka mě v tom jen utvrzuje.. Takže bojuju všema dostupnejma zbraněma, jako že jich moc k dispozici nemám, když jsem těhu.. Ale nastavila jsem taktiku neozývání se, nepíšu mu ani neprozvánim, když je pryč, prostě čekám, až se sám ozve.. Jen dneska jsem to porušila, páč u nás bylo fakt ošklivě zima a on je v práci, tak jsem ho poprosila, aby cestou ušmikl pár větviček třešně nebo višně, když je ta Barborka.. Na to odpověděl hned, jindy dělal hluchýho slepýho.. tak asi taktika funguje.. 

Autor: mamina86   4.12.2013 v 17:00

Co mu ale nemůžu odepřít, že sice od začátku se zajímá, jestli je vše ok, kam se mnou může na vyšetření, tak jde bez debat a ještě se těší na obrázky z UTZ, a prakticky všechno vybavení mám díky němu za hubičku..