Autor: Ivana.3   1.2.2014 v 13:50

s tema kamaradkama to je opravdu tezke. Ja tuto krizi uz zazila, kdyz jsem se vdala.. Kamaradka proste nedokazala nebo nechtela pochopit, ze nemuzu se pokazde sbalit a vyrazit za ni, kdyz mi zavola, ze je ve meste. Bydlim na vesnici a mame mensi hospodarstvi - prace je vzdy jak na kostele a je jedno, jake je rocni obdobi. Prace se najde vzdy. A chapu i manzela, prip. partnera, ze se mu nelibi, aby jeho partnerka byla treb akazdy tyden ve meste do noci. Krome toho jsem odkazana na to, ze se do toho mesta musim dopravit sama, takze se bojim dat aj to deci vina - clovek nikdy nevi, co se stane.

a ted, jak se mala narodi, to bude to same. Mam kamaradku z vedlejsi dediny, ktera ac sama ma dve deti, takze vi, co to je byt tehule, je schopna prijet v deset rano a odjet ve dve odpoledne... jsem z toho vzdy KO. Nastesti vzdy zavola, jestli muze prijet, takze jsem ji uz nekolikrat rekla, ze se mi to nehodi nebo ze mi neni fajn. citim se vzdy potom tak nejak divne, ale clovek ted ke konci je rad, ze vubec je, natozpak nejake dlouhe navstevy. Coz me treba nekdy mrzi aj na manzelovi. Kolikrat mu cely den rikam, ze mi neni dobre a on je schopny potom jet na navstevu k nejake rodine a kdyz ho prosim at jedeme, tak nakonec jsem spatna ja, ze mu nechci doprat zabavu. :/ Na malou se tesi moc, ale nebere moc ohledy na me :/ bych mu fakt prala mit to brisko na jeden den, aby fakt videl, ze to neni zadna legrace.

Autor: Texila   1.2.2014 v 14:23

Ale musím říct, že mám i jednu kamarádku, která chodí vždycky jen na půl hodiny. Kolikrát mě i mrzí, že se nestaví na delší dobu. :) Ale to mi tak stačí půl hodinka, hodinka úplně stačí.

Autor: KristinaK   1.2.2014 v 14:47

já teď už nedávám ani půl hodiny....né že bych neuvařila kafe nebo tak....ale teď to prostě beru jako takové naše soukromé, intimní období, poslední dny jen ve dvou...v klidu...prostě i když jsem společenská, teď už tu nikoho nechci....pokud mám čas, raději relaxuji, prostě nechce se mi s nikým netěhotným vykládat....raději si napíšu tady s vámi, máme stejné téma a taky mlet jen o tom, že budu rodit, to asi kámošky taky nechtějí poslouchat...ale mě tď opravdu nic víc nezajímá...bude to můj první porod a ač se na něj těším, tak poslední dva dny zažívám chvilky, kdy na mě padá děss, co jsme to proboha udělali......že teď už to ani nevrátíme, ale navíc to porodem teprve začne, neskončí.....těším se jako hrom, ale jak jsem byla pořád v pohdě, tak teď občas mám obavy, jestli fakt mám na to starat se o takové koťátko a zodpovídat za jeho život....naštěstí mě tohle popadá jen chvilkami a většinou večer....

Autor: Texila   1.2.2014 v 15:12

[442488] Úplně tě chápu, mám to taky tak. Neměnila bych a nikdy neřeknu, že bych malou nechtěla, ale taky mě občas přepadne, co jsme to provedli. :D Jak to zvladnu, že bude všechno jinak, propadám občas děsu. radek se vždycka na mě podívá, vezme mě do náruče a pr pojď sem ty moje psychózo..:)

Autor: Naty8990   1.2.2014 v 15:55

Holky mam uplne to same.. Ta predstava zda budu dobra mama a zda to vse zvladnu, ze uz to nejde vratit a ze uz nebudeme jen my dva ale musime myslet i na tretiho.. Vidina toho ze skoncili provalene chvilky kdy chce byt clovek sam ... Ale pak zase predstava ze toho drobecka budu mit v naruci bude se ucit smat, chodit .. Mluvit dokonalost ;)) asi tyto obavy k tomu vsemu patri nemit strach a obavy to by bylo tak spatne :)

Autor: Pavluša   1.2.2014 v 16:07

Hmm, tak koukám že uvažujeme všechny hodně podobně, což je ale určitě dobře.. Já se snažím nestresovat se porodem, tím jestli nám půjde kojení, jestli zvládnu všechnu tu péči, říkám si že všechno bude fajn, že se s malým sžijeme, že už teď v bříšku je to náš broučínek a že to tak bude i až bude venku :-) asi jsem prdlá, ale věřím na tu komunikaci mezi mnou a miminkem..

S těma kamarádkama, já jsem skoro celý den doma sama, tak jsem pak i ráda, když někdo na chvilku dorazí nebo když si s někým dám spicha na procházku. Ale taky bych netolerovala kdyby se k nám někdo nakýbloval třikrát v týdnu na čtyři hodiny! Přítel teď byl několikrát na pivě, třeba jen na dvě hodiny, ale stejně jsem si říkala, co kdyby. Tahají ho hlavně svobodní kluci bez holek :-( Příští sobotu jdem na ples, tak doufám, že si dá jen dvě piva a víc ne, pro jistotu si nechám v autě tašku, malej nesnáší dechovku, tak aby se nenaprdnul a nerozhodl se, že chce radši ven :-D a nebo bych se musela holt odvézt sama.

Autor: KristinaK   1.2.2014 v 16:10

ty moje psychózo to je fakt moc roztomilé....:-D můj chlap, ten mě umí uklidnit tak, že mě vhodí do reality....stáhne mě zpět na zem....takže sice se to může zdát neněžné, ale na mě to nejvíce platí....takže mi řekne prosím tě, však to zvládneme, úplně v pohodě....dali to jiní, dáme to i my.....chlapi jsou v tomhle nezastupitelní...ani od vlastní mamky to tak neuklidní.....prostě mám pocit, že na to vlastně nejsem sama což je prima....

Autor: Texila   1.2.2014 v 16:50

Mě to občas chytnee a začnu opravdu chodit a říkat, je potřeba to udělat, to udělat, to udělat, přitom všechno je, ale ja chci dosahnout té bytečné dokonalosti..:)

Autor: mamina86   1.2.2014 v 17:34

Ahoj, holky, tak koukám, člověk tu jeden den neni a tolik příspěvků tu přibyde.. Já byla ráno v tý porodnici, sranda byla, že službu měla ta porodní asistentka, co nás měla na předporodním kurzu, na to, že má těch mamin určitě dost, tak si mě pamatovala, což potěší :-´).. Natočila mi monitor asi 20 minut, malá zezačátku stávkovala, ale pak se umoudřila a začala spolupracovat, měřila ten tlak, ten mám 120/80, takže dopegyt zabral :-).. Hned jsem pak razila dom, cestou jsem koupila pozornost pro dnešní pokřtěnátko, doma se převlíkla, slupla pomeranč a razila zas za těma kamarádama na křtiny, z nich jsem dorazila tepr před hodinou :-), podotýkám, že to začínalo v 11..

Když jsme se s tim kamarádem loučili, tak povídal, kdybys cokoli potřebovala, třeba i odvezt do porodnice, tak zavolej, jsem u tebe v cukuletu, protože ví, jak to je se mnou a přítelem.. Hrozně mě to dojalo.. Toho člověka znám teprv dva roky, ale vim, že se na něj opravdu můžu spolehnout, prostě je to rovnej chlap.. Ne jako ten můj debil, teď už mu fakt jinak neřeknu, sice ho mám pořád hodně ráda, semtam přes den uroním ještě slzu, že tu neni se mnou, když ho potřebuju nejvíc, aby mě podpořil a tak.. Prostě narovinu, chybí mi, no.. Manželka tohohle kamaráda je taky suprová, sice vždycky mě trochu vyděsí nějakou informací o porodu, ale jinak je fakt správná :-)..

Juli, mimísek je nádhernej, už bych taky docela ráda, aby byla malá na světě :-), ale jak dneska psala paní doktorka do zprávy, žádný kontrakce, malá se hejbla jak divá pak, když jsme jí probrali, takže to vypadá opravdu, že budem přenášet..