Uřvaný a vzteklý kojenec

Ahojky, jako bych mlluvila o svém dítěti,. prožila jsem si doslova peklo, které ještě stále neskončilo, ale to nejhrší máme za sebou - Mé dcerce je 21 měsíců a do půl roku to bylo opravdové peklo, na které když si vzpomenu, tak se mi ježí všechny chlupy na těle. V životě nikdy už nechci další dítě, naštěstí mi tohle dělalo až druhé v pořadí, protože vím jistě, že bych nikdy v životě už do dalšího nešla. Malá mi řvala od prvního dne co se narodila v podstatě ve dne když nespala, nebo se nekojila tak imrvére a o nocích ani nemluvíím- katastrofa! Trpěla na prdíky, tak jsem ji koupila vše možné kapky a až ty neejdražší nám zabraly, nicméně nic to neměnilo na faktu, že byla i nadále nespokojená, uřvaná a to snad až do jednoho roku..Ale ani potom se to nijak nezlepšilo, pač pořád strašně zlobí, pořád se ji nic pořádně nelíbí, pořád se vzteká, mlátí hlavou o zem, ale to je její povaha - holt je to prý osobnost od malička a budu to muset vytrpět a přežít. mamk říkala, že jsem byla to samé a občas měla stav, kdy měla chut mě udusit polštářem a já se ji ani nedivím, pač já měla těch stavů už nespočetně..Asi od roku a půl mé dcerky to začalo být lepší, ale zase je hodně a často nemocná, takže každá nemoc je dalších x probděných nocí a prořvaných dní..Zkrátka mám hooodně náročné dítě, ale věř mi, že každé dítě si to jednou vybere, dřív nebo později a já věřím v to, že to bude jako když jsem byla já maličká - zlobivá malá a puberta bez problémů, já neměěla v podstatě skoro žádnou pubertu, to samé očekávám od mé dcery . Možná tě to moc neuklidní, ale já tě tím uklidnit chtěla, jednoho krásného dne to určitě přejde a věř, že ti to dítko jednou vrátí a budeš šťastná, že ho máš..a na tyhle věci zapomeneš. Hlavně si vždycky řekni, že je zdravý a to je to nejdůležitější, protože ze zlobení dítě vyroste, ale z nemoci většinou ne!! Držím moc pěsti ať už je jen líp, ikdyž tyhle řeči jsem já úplně nenáviděla, když jsem je slýchala na každém kroku

Tomismi, já při záchvatech, párkrát strčila dcerku pod studenou vodu, sice leknutím řvala taky, ale uklidnila se. Matka Herodes..

Ale znám paní, která takhle přišla k cukrovce z nervů, u nich byl kvůli dcerce pomalu rozpad manželství..Říkala mi, že se nediví, když někdo hodí dítě z okna, a přešlo to u nich ze dne na den..

Mně teda Anička moc neřve naštěstí, ale napadly mě 2 věci:

- četla jsem v diskuzi o bezpenkovce na jiném fóru, že některé děti můžou být citlivé na vylučování až natolik, že řvou a řvou, protože chtějí čůrat/kakat mimo plínku!

- pokud fakt nic nezabírá, vzala bych mimčo k doktorovi. Věřím, že děti nepláčou "jen tak", třeba ho něco bolí...

Reakce na [315507]:

Matinko, tak tomu teda věř! Kdo nezažil, nepochopí...

Reakce na [315510]:

Dobrej nápad, mi sab používali na ty prdíky a tak nějak jsme u toho zůstali.

ahojky holky

Katko, tak to je fajn. Vím, že to někdy přestat musí!!!! Jen se pokaždé upínám k nějakému zlomu a ono nic. Nejdřív, že skončí kolika, taky jsem nakoupila snad tunu kapiček a asi stejně žádné nepomáhaly. Pak že ve 4.měsíci se spousta dětí uklidní Ne to moje Jinak těhotenství bylo u mě naprosto v pohodě. Jen jsem měla porod vyvolávaný v termínu, páč byl obr a měla jsem komplikace při porodu, nějaké ty tišící prostředky, jak jsem tlačila toho obříka, tak to svádím na to, ale nevím.

Simono, ani se nedivím. Já seřeru denně tuny sladkého a zmrzliny, páč ty stresy jsou obrovské

Martinko, jj. V úterý jdeme na neurologii a pokud nás prohlásí za zdravé, tak mažem do Motola, je tam nějaké centrum pro nadměrně křičící kojence...tak jsem tedy zvědavá

Andris, dík za povzbuzení a zároveň za vyděšní