Vcestné lůžko - placenta nízko
Autor: casimka 13.10.2012 v 21:43
Ahoj Jitko,
tak moje první dcera se mi narodila předčasně právě kvůli tvrdnutí břicha a zkracujícímu se čípku. Břicho mi tvrdlo od 20.týdne celkem dost. Ale jako prvorodička jsem si nebyla jistá, jestli je to opravdu tvrdnutí nebo ne. Pořád jsem lítala ke gynekologovi, ale ten mě zřejmě zařadil do kategorie "hysterka", protože beru antidepresiva. Ikdyž jsem kvůli tomu byla na rizikovém těhu, tak si mě furt zval za 4-5 týdnů na kontrolu. Břicho mi tvrdlo čím dál víc, já z toho byla šíleně vystresovaná, protože jsem se ho bála na něco zeptat a hlavně jsem se tam bála už chodit. Podle něj bylo vše vpořádku. Jednoho dne už mi to břicho teda tvrdlo fakt dost a mě do další kontroly zbývaly 3 týdny. Zařekla jsem se, že tentokrát tam dřív nejdu. Nakonec zvítězil naštěstí strach o mimčo, tak jsem se tam zase s nervama vydala. Zaplaťpánbůh pan doktor měl dovolenou a byl tam jiný. Ten mi řekl, že čípek se zkrátil, a že musím do nemocnice. No já totálně vystresovaná, v domění, že teda asi rodím (byla jsem asi 25.týden) jsem se bohužel zeptala, co by bylo s miminkem, kdyby se teď narodilo. Chtěla jsem samozřejmě nějak uklidnit, že rozhodně nerodím, že je to prevence atd. Pan doktor jen poznamenal, že to by bylo blbý, a že musím ještě vydržet. Čímž mě utvrdil v tom, že je to teda fakt vážný a já šla domů v mrákotách sbalit tašku do porodnice. Přijel manžel odvezl mě tam a hned mě přijali na porodní sál, čímž mě ještě víc vystresovali. Začali mi nátačet monitor. Jakožto prvorodička jsem to v životě neviděla, srdíčko ťukalo nahlas, ale vždycky chvílema přestalo ťukat jak se tam hýbalo. No já začala panikařit, že snad moje dítě umírá. Přesto jsem doufala, že mi doktorka řekne, že je vše vpořádku. Nakonec po hodině čekání, kdy jsem byla nenapitá, nenajedená, venku asi čtyřicet stupňů přišla doktorka, že jsou tam kontrakce, a že tam musím zůstat. Sestřička do mě začala píchat kanyly a já jsem sebou prostě už z těch nervů tam praštila a upadla do bezvědomí. Když jsem se probrala napojili mě na infuze a nechali dva dny ležet na porodním boxu. Potom mě dali na JIPku, kde mi 14 dní kapala tokolýza, ale i přesto břicho tvrdlo vesele dál. Po dvou týdnech mě pustili domů, ale za pár dní jsem tam byla zas už s dělohou tvrdou jako šutr. To už se teda nedalo mluvit o tvrdnutí, prostě šutr v podbřišku. Zase 14.dný tokolýza, ale myslím, že se nemsí podávat dlouhodobě, takže jakmile mi ji ve 30.týdnu ráno vysadili, tak jsem do dvou hodin porodila. Narodila se holčička 1510g, stihli mi napíchat kortikoidy, takže po porodu dýchala. Ale potom prý přestala dýchat, tak jí rozdýchávali, ale to už jsem naštěstí neviděla. Nejprve ležela na ARU asi cca týden. Všude hadičky, kanyla zápíchlá v hlavě (z toho se mi tam udělalo špatně, že jsem málem omdlela - a to jsem zdr. sestra - ale když má moje dítě obrovskou jehlu vhlavě, tak to jsem teda nedala). Jinak byla šikulka, ani nepotřebovala být na dýchacím přístroji. Jen jí trochu pomáhali s dýcháním. Po pár dnech jí přesunuli na mediál, kde ještě nějaký čas byla v inkubátoru a potom jí přesunuli do vyhřívané postýlky. Zkrátím to: Narodila se 3.září, měla se narodit 12.listopadu a už 16.října jsme si ji brali domů. Co se týče zdravotních problémů, tak nic závažného. Vrozená srdeční vada, měla ucpané slzné kanálky a dlouho jí nemohli objevit žlučník. Nakonec prý tam asi je, ale nějaký pidi. Krvácení do hlavičky, ale snad nezasáhlo mozek. No terpve potom začal další maraton s doktory. První rok cca 2 - 3 doktoři týdně, cvičení Vojtovky a věčný sledování, jestli dělá to co má. Teď jsou jí tři roky a pořád jsem nervózní, jestli je vpořádku. Z fyzického hlediska ano, ale běhám po neurologii, psychiatrii a psychologii. Je dost nezvladatelná, tryskomiš. Nevychovatelná, neposlechne ani kdybych jí ubila. Měli jsme podezření na hyperaktivitu. Podle psycholožky těžká porucha pozornosti, podle psychiatra jsou tam znaky autismu. Když jsem se to dozvěděla, tak už jsem byla znovu těhotná, takže šílená depka. Po nocích jsem brečela, samý nervy. Načež mi začalo tvrdnout břicho, tak jsem se na to vykašlala, zrušila všechny kontroly na psychiatrii a u psycholožky a hodila jsem to za hlavu. Všem připadá normální, jen divoká. Doufám, že se pan doktor mílí a vzhledem k tomu, že se to stejně léčit nedá, nebudu se tím teď nervovat. Omlouvám se za tenhle román. Tak trochu jsem si to v hlavě tím sepisováním sesumírovala a hlavně chci tím říct, že ať se děje cokoli, nenervujte se. Jsem přesvědčená, že dcera přišla na svět tak brzy hlavně zásluhou těch šílených nervů a nedostatku informací a péče od mého gynekologa. Ten mě mimochodem dorazil, když jsem přišla po šestinedělí na kontrolu a chtěla jsem mu omlátit o hlavu, že jsem porodila ve třicátým týdnu. Suše prohlásil: "Až ve třicátým, já myslel, že porodíte mnohem dřív", čímž to totálně dostal, na to sem neměla slov a s panem doktorem jsem se rozloučila a never more. Jinak na tvrdnutí beru magnézko 4 x 1. A cítím to jako takový tah začínající na bocích a směřující k pupku, když se to spojí, mám tvrdý celý podbřišek. Někdy je to i bolestivé s tlakem na konečník.
Takže hlavně klid a odpočívat, protože riskovat za to nestojí. Držte se všechny :)
Autor: Andrea 13.10.2012 v 23:43
No, holky..když čtu vaše příspěvky, vidím, že moje problémy nedosahují těm vašim ani po kotníky.. To je síla. Já vim, že se mi to snadno říká, ale vydržte..za chvilku budete mít mrňouse v náručí a bude líp! Mně zatím ani netvrdne břicho, i když už jsem se tady ptala, jestli to vůbec jde "bezpečně poznat". Lenka mi psala, že jo a po příspěvku Casimky myslím, že bych to (snad) poznala. S doktorama je to síla.. Casimko, přesně vystihuješ moje myšlenky. Ten minulý týden, když jsem špinila a pobolívalo mě břicho, mě to vyděsilo..ale říkala jsem si, že třeba je to normální a když poletím do nemocnice, budou si říkat "no joo, hysterická prvorodička.." nakonec jsem tam druhý den šla a ulevilo se mi. Pak jsem dost zašpinila v Pá večer (teda spíš v noci), tak jsem volala na ambulanci, jestli to může být tím Utrogestanem nebo Dalacinem. Nikdo to nebral, pak už to bylo ok, ale v So večer opět. Tak jsme tam rovnou vyrazili, hodinu mě vyšetřovali.. Mj. i přes zrcadla, pěkně dlouho, taky utz spodem.. A závěr byl, že vše ok a nejspíš to bylo těma pilulema/krémem. Ve Čt jsem byla u svého Dr. (vyhlášený primář, ke kterému mám fakt důvěru) a ten řekl, že to je blbost.. Dělal mi utz přes břicho s tím, že kvůli té placentě není dobrý vyšetřovat spodem..ukazoval mi ten hematom a vůbec, prostě mu věřim, že fakt ví.. Ale v té nemocnici v So jsem si připadala jak hysterka (že je to lékama a já plašim)..no nic radši. Casimko, je dobře, že jsi vše hodila za hlavu a snažíš se být v klidu..to je to nejlepší, co jsi mohla udělat. Hlavně kdybys měla možnost fakt odpočívat, ale to s tou vaší živou holčičkou asi není jen tak, viď.. Holky, fakt se opatrujte a všem nám držím palce..
Autor: Lena81 a Zuzanka 5.10.2012 14.10.2012 v 08:50
Ahoj Casimko, dík za tvůj příspěvek... Ono někdy fakt pomůže se z toho všeho vypsat a tím si to srovnat v hlavě... ty nervy určitě udělaly své, ale taky nemusely... Holky, já po svých zkušenostech budu klidně za hysterku, rozumný doktor si to myslet nebude a ti ostatní mi můžou vlézt na záda... Já se teď zotavuju po císaři - můj doktor mi udělal v pátek kontrolu přes UZ kolem rány a zjistil, že se mi nad i pod ránou udělaly hematomy - dole relativně malý, ale nahoře prý dost velký - v nemocnici nic takového nekontrolovali, když mě pouštěli, léky na ředění krve mi dali jen 3x - tak to prý může být i kvůli tomu... takže mám klidový režim, břiško chladím a doufám, že se to samo vstřebá, že nebudu muset na čištění... snažím se soustředit se teď sama na sebe, abych se dala do kupy a abych zbytečně nenervovala, snažím se se rozkojit a myslím na malou, aby byla v pohodě... zatím je šikulka, pomaličku přibírá, tak to snad bude OK... Holky, držte se, snažte se srovnat si všechno v hlavě - správné je podle mě uvědomit si všechna rizika, mě osobně pomáhá zjistit si co nejvíc informací, abych prostě věděla, co může nastat a aby mě to pak nepřekvapilo, ale zároveň si to nebrat moc osobně, zbytečně nepanikařit, ale nic nezanedbat a těšit se na mimi a na všechno krásný, co nás s našimi dětičkami čeká :-) Moc držím všem palečky, abyste to zvládly s mimísky všechno v pohodě a s úsměvem (protože tím, že se budem litovat a stresovat, nikomu nepomůžeme) :-)
Autor: Jitka 14.10.2012 v 11:56
Ahoj Casimko,
tak ten tvůj doktor to je opravdu debil (není třeba si brát servítky)...Moji doktorku jsem v tom chování zahlédla tak v jedné třetině. Myslím si o ní, že je zkušená a dobrá, ale o lidském přístupu moc neví. Mám mimi po umělém oplodnění i embryo transferu, takže jsem na začátku měla velký strach abych ji neztratila - tak ze mě udělala doktorka paní vystrašenou...taky si nechala zaplatit za jeden ultrazvuk 600 Kč - byla jsem tam na krvy a jen jsem chtěla vidět, že se mimi hýbe...no už je to pryč. Nicméně brala jsem taky antidepresiva, teď už je nemám, pomalu jsem je vysadila, ale už jsem zvažovala zajít k psychiatričce aby mi dala nějakou zprávu ke gynekoložce ať se ke mě jako chová líp.....no ale to už jsem byla po odběru plodové vody s dobrým výsledkem(ale předtím riziko 1:43) a ve 20. týdnu, zjistila mi centrální placentu no a to už viděla jako komplikaci a pro změnu začala být vystrašená ona....
Casimko ten tvůj porod a to co bylo předtím, to je teda drsárna....držím moc pěsti...Dobře že jsi teď všechny ty vyšetření kvůli divokosti:) odsunula. Nepomohlo by kdyby jste malou pořádně vytížili?...školka, kroužky...atd. atd.? Nemám samozřejmě zkušenosti, ale myslím, že když má člověk pořád co smysluplného dělat, tak už nemá čas být tolik divoký. (mám zkušenost se sebou:)
Leni pošli nám zase fotečku Zuzanky, až se ti bude chtít.
Holky ani si nedokážu představit jaké to je mít bezproblémové těhotenství, do porodu cvičit...vše si doma udělat sama....no každý to má jinak...
Mějte se bájo!
Autor: Jitka 23.10.2012 v 23:23
Casimko, Andreo jak se Vám daří???
Já zatím docela OK, jsem doma, kontrolu mám v pátek.
Autor: Andrea 24.10.2012 v 23:03
Ahoj Jíťo, já mám kontrolu zítra. Jinak jsem taky doma a vše celkem ok. Pracuju na notebooku, je to sice pomalejší, než v kanclu (jde o zvyk), ale zato téměř bez nervů = super:-) Tak snad mi zítra Dr. řekne samé pozitivní zprávy. Dám vědět a ty taky písni, jo? :-)
Autor: Jitka 26.10.2012 v 20:22
Ahoj Andreo, tak já po kontrole. Mimi má 1335g. A já se mám nejpozději 5.11. hlásit do nemocnice. Mám polehávat,nesmí být tvrdnutí - přijde mě, že se na mě dívají jak kdybych byla jednou nohou v hrobě. Pro vcestný placenty taky mají v rezervaci 2 dávky krve. No snad se stihnu přes víkend uklidnit a užiju si poslední týden doma. Když pak bude vše Ok tak pobydu v nemocnici do 36. týdne a pak bude císař. Jsem z toho trochu na nervy...už aby byly miminka venku a mohly jsme s něma běhat venku. Co ty? Placenta se ti vytáhla? Takže už ti dávají šanci na normální porod?
Autor: Lena81 a Zuzanka 5.10.2012 26.10.2012 v 20:44
Ahoj holky, moc vám držím palečky, abyste to dobře zvládly...
u nás malá všechno relativně OK, stále pomaličku přibírá - dnes byla na váze 1550 gramů :-), sem tam se vyskytnou drobné problémy, ale zatím nic vážného, tak doufám, že to tak zůstane... Já už se můžu hýbat líp, ale hematomy se vstřebávají dost pomalu - doktor mi dneska řekl, že to bude v řádu týdnů až měsíců, než se vstřebají uplně... ale i s tím se dá žít :-) Malou jsme si ve středu poprvé i pochovali, pomaličku ji začínají zkoušet krmit i stříkačkou přímo do pusinky, tak nám dělá radost :-) Dám vám sem jednu dnešní fotečku - jen přes inkubátor se fakt špatně fotí a dneska jsem za ní byla sama, tak mám všechny fotky takové rozmazané...
Autor: Jitka 26.10.2012 v 23:19
Ahoj Leni,
je nádherná, vůbec bych neřekla, že je tak malinká...klidně bych jí tipla 3 kg. Držím pěsti! A jak ty s tím tlakem? To se po porodu samo upravilo? Máš nějaký osobní návod jak zvládnout co nejlépe císaře? Leni a jak se ti daří odstříkávat mlíko? Jde to nebo je to taky boj?
Autor: Lena81 a Zuzanka 5.10.2012 27.10.2012 v 14:44
Ahoj Jíťo, dík, takhle na fotkách se to nezdá, ale kdyby tříkilové mimčo leželo vedle ní, byla by malá poloviční ;-)
Tlak: v nemocnici, když mě přijímali, tak mi začali dávat Dopegyt - na snížení tlaku... v pardubicích jsem měla celkem 6 tablet denně, v hradci mi ho dávali, jak se jim to zrovna hodilo - někdy 4 za den, někdy 3... a když mě pouštěli, řekl mi doktor, že si ho mám dávkovat, jak uznám za vhodné... asi 3 dny po porodu mi ten tlak začal strašně lítat - po práškách mi hodně klesal, až jsem sebou málem švihla... Tak jsem se druhý den po propuštění stavila u své obvoďačky a poradila se s ní - takže jsem ten Dopegyt postupně asi týden vysazovala - nejdřív jsem brala půl ráno, půl večer, pak už jen půl večer a po týdnu jsem ho vysadila a myslím, že dobrý... otoky jsou pryč, omdlívání taky není... měla jsem půjčený na ten týden, co jsem vysazovala, od doktorky tlakoměr, a tlak byl vpořádku... tak asi dobrý ;-)
Osobní návod jak zvládnout císaře... hlavně si myslím, že se není čeho bát, psychicky se srovnat, být co nejvíc v pohodě a prostě to brát tak, jak to je... není to nic strašného, není to žádné osobní selhání nebo tak něco... prostě to tak asi mělo být... prostě použít víc rozum, než emoce... tolik k psychice... Co se týká fyzické stránky - poslouchat svoje tělo, nepřepínat se, ale ani se uplně nepodávat tomu, že to ze začátku bolí... Pokud budeš mít pocit, že se z té postele nemůžeš zvednout, tak ještě hodinku ležet a pak to zkusit znovu... ale podle mě tam strašně moc dělá psychika... když to budeš mít bez komplikací, budeš po 4, 5 dnech v pohodě :-)
Kojení - já jsem začala stimulovat bradavky ještě před císařem - vpodstatě hned, jak mi řekli, že nejdéle do týdne půjde malá ven - tak jsem ve sprše prsa masírovala - a hned třetí den po císaři jsem začala zkoušet odstříkávat - na oddělení byla porodní asistentka, která nám řekla, jak to dělat... určitě si ale pořiď odsávačku - buď manuální, nebo elektrickou - já mám od Aventu obě a maximální spokojenost... po propuštění z nemocnice (4. den po císaři) jsem začala zkoušet odsávat odsávačkou - přes den po 3 hodinách, v noci zhruba po 4 hodinách... vzala jsem si notýsek a píšu si čas a množství odsátého mlíčka - taková psychická podpora pro mě :-) Dneska - 3 týdny po císaři - odsaju denně přes 600 ml - což je podle doktorky víc, než bude malá potřebovat, takže super :-) je to taky o psychice... mě pomohlo, že jsem si to psala - každý den jsem viděla, že je to lepší a lepší ;-) a pořád mi to jde nahoru... teď spíš přemýšlím, co budu s tolika mlíčkem dělat, až budu kojit ;-) Osobně si myslím, že je to taky psychika... prostě se snaž hodit se co nejvíc do klidu a pohody - na celé situaci si najdi něco pozitivního a na to mysli... a půjde to, uvidíš :-D
Nový příspěvek
Nově založená témata v diskuzi
Dovolená
Poslední příspěvek: 9.1.2025 v 18:37
HCG 14 dní po ovulaci
Poslední příspěvek: 5.1.2025 v 13:36
První IVF
Poslední příspěvek: 3.9.2024 v 11:53