Autor: Irča   22.1.2014 v 08:13

Ahojky, naše se sice narodila normálně, ale k rozkojení mi nejvíc pomohla pevná vůle, že to prostě půjde  a přes první "pokousání" a v porodnici podpora od každého jinak, když už dítě řvalo hlady, tak prostě přitlačili pusinku k prsu a to bylo vše... Pak jsou těžký ty začátky doma, kdy se vám snaží všichni radit "zaručené" rady tipu - to máš asi hladový mlíko, nestačí... nebo máš ho moc tučný, jestli nechce trošku vody... No musela jsem si to seřvat, že se musíme hlavně srovnat spolu a ať nám do toho nekecaj (i když babičky super, jsou z generace, kdy hned z porodnice vyfasovali flašku se sunarem, páč MM nestačí.... Švejcar by brečel). Ještě s podporou pediatričky, která teda řekla jasně, že mlíko buď je, nebo neni a žádný jako "hladový" není a ať vydržim a teda dáváme častěji. No a kojím do teď, čekám druhé a jsem připravená i na tandem. A nemoci, zatím se nám vyhýbají, když už, tak malá má tak 2 dny rýmu a konec, já ji pak mám 14 dní (vycucá si ze mně protilátky a je jí dobře :-)..) Nejtěžší byl asi průjem a horečky kolem 7.měsíce (z čeho se pak vyklubali první zuby), to pila jen MM a i přesto, že průjem tekutý a častý, tak i čůrala a nejevila žádné známky dehydratace. 

Nevím, jak bych to zvládala u nedonošeňátka, jsem strašnej nervák, ale přeji všem to nej a ať vydrží! Moje známá nakonec přestala s odstřikem, když už šlo krvavé mlíčko, a nemohla si pomáhat ani mléčnými výrobky, malý nesměl laktózu, takže ani pořádný jídlo nemohla. A to má super chlapa, který ji neuvěřitelně podržel :-).

Autor: Ivana M.   22.1.2014 v 11:56

To mas Irco naprostou pravdu s tim mlikem. Mliko bude je nebo neni. Ja jsem uplne hotova kdyz slysim neco o slabem mliku.

Autor: LuckaHudy   22.1.2014 v 20:46

Ahoj,

cca posledni 2 mesice jsem kojila uz jen na uspani a v noci na zizen. Viktorce je ted 9 mesicu a je da se rict poprve nemocna. Zacala v nedeli zvracet vse co pozrela, krom MM. Troufam si rict, ze kdybych nekojila, tak skonci na kapackach. Kojeni se mi po trech dnech, kdy jsem ji neustale prikladala a prikladam, docela opet rozjelo. Jsem moc rada, ze kojim tak dlouho. 

Upevnuje to pouto mezi mnou a ji, uklidnuje ji to vic nez cokoli jineho a vim, ze me stale potrebuje.

Neumim si predstavit, ze bych nekojila. Prdiky zpocatku co mela, tak pri kojeni ustaly, usinani neni takovy problem, i kdyz je to diky tomu na me zavislacka, ale vim, ze jsem ji dala to nejlepsi co jsem mohla a UM jake koliv znacky a kvality to nenahradi.

Autor: Lenka   22.1.2014 v 21:44

Omlouvám se,ale LuckoHudy,nejsi náhodou Lucka Hudecova? Jinak právě také řeším kojeni.Spís,jak dlouho kojit.Malé je 10 měsícu a jak píše Lucka,je to naše krasne spojení.Uklidňuje ji to a miluje to.A já taky.

Autor: stirinka   22.1.2014 v 21:53

Máme to stejně jako Lucka  a Lenka...když jdu s malým do ložnice, už ví, že bude kojení a mlaská :D 

Autor: Mirka   23.1.2014 v 07:21

Holky bohužel nás postihlo to že malá má těžkou alergii na mléčnou bílkovinu-je úplně šumák jestli to bude kravské,kozí, nebo jakékoliv mléko prostě nic a navíc ke všemu intolerance laktozy takže já kojit nemůžu a mrzí mě to kdyby to šlo kojila bych dodneška,, je to úžasný pocit jak se s Vámi to miminko v ten daný moment spojí přilne a užíváte si ty nejpříjemnější chvilky a už pro tyto příjemné chvilky bych prostě kojila však není problém potom mimčo dokrmit ne? Zas znám případ kdy se kojí i 4 leté děti a to mi přijde už proti srsti ale každého věc

Autor: mat   23.1.2014 v 17:32

Ahoj, malá se narodila po termínu, 4.370 kg. 54 cm, takže žádnej prcek. Do 6 ti měsíců jsem plně kojila, první nemoc byl průjem někdy v 7 měsících, nejdříve jsem ho měla já, lítalo ze mě všechno horem dolem. Malou jsem stále kojila, kupodivu ta trocha vody, co jsem v sobě udržela stačila. Nezvládala jsem ten den dělat nic jiného, než malou nakojit, přebalit. Ona to tedy dostala den po mě, jednou se pozvracela, pak už "jen průjem", ale zvládly jsme to bez jakýchkoli prášků. Kojím dodneška, téměř 2 roky, malá nechce skončit a mě to nijak nevadí. Všechny nemoci jsme řešily kojením, třebas co hodinu v noci, ale pomohlo to, uklidnila se, nakonec i usnula a další den bylo lépe. Od roka už kojím jen noc a po odpoledním spinkání, při nemoci tedy častěji.

Co mě trápí jsou občasné retence (tuším, že se tomu tak odborně říká). Prostě ucpání nějaké  mléčné žlázky, následuje dlouhá doba pod sprchou, masáže, než ten "cucek" vyletí.

Autor: desideria   23.5.2014 v 22:34

Ahoj holky, moc děkuju, výtah z vašich příspěvků už visí na nástěnce na neonatologii!