Autor: Ivana   14.4.2013 v 18:27

Ahoj Jitule, vlastní zkušenost nemám, jen vás - maminky nedonošenečků - chci povzbudit. Se sestrou jsme se narodily císařským řezem v 33.tt . Porod byl akutní, naše trojčátko - sestřička umřela. Já vážila 1,70kg, sestřička 1,35kg, obě jsme prý měřily něco přes 30cm. Rodiče nás domů dostali z kojeňáku až jako 2měsíční, ale už tříkilové a podle maminky šíleně opruzené.

Maminka nikdy nemluvila o tom, v čem jsme se opozdily oproti staršímu bráchovi, jen nás trošku srovnávala mezi sebou, v čem byla jedna napřed oproti druhé.

V roce jsme už měly asi 7-7,5kg a ve dvou letech byly bez plínek, to je prakticky jediná konkrétní informace, kterou znám. Sestra zůstala vždy drobnější než já, i když při našich současných proporcích už se o drobnosti mluvit nedá.

Přesto Vás chci povzbudit a říct, ať nikoho a nic nesrovnáváte, každé dítě je jiné, ať je donošené či ne, nemá smysl se trápit tím, co jedno dělá o týden, měsíc či několik měsíců dřív než druhé. Nebojte se, Alžbětka, Vašík i další mají stejné šance, že všechno doženou.

Se sestrou jsme obě vystudovaly vysokou školu a máme své rodiny, děti... Nikoho by ani nenapadlo, že jsme se nenarodily jaksi podle plánu.

Krásné jaro Tobě i ostatním maminkám 

Autor: Monika4   14.4.2013 v 18:44

Ahoj Jitule také jdu jen povzbudit já jsem se s bráchou narodila ve 28tt oba koncem pánevním měli jsme 1080gramů a 34cm a oba jsme to zvládli jen s námi musela mamka cvičit vojtovku.Oba jsme zdraví bez komplikací a já momentálně čekám čtvrté mimčo a nikdo na mě ani bráchovi nepoznal že jsme přišli na svět tak brzy.

Držím palce ať jste v pořádku a neboj všechno se dá dohnat péčí a láskou:-D

Autor: desideria   14.4.2013 v 20:30

Ahoj, moje holčička se narodila taky ve 34 tt, ještě jsme na neonatologii, ale ve fázi posledního tréninku samostatného pití. Snad už brzo půjdeme domu. Aninka tedy umí částečně pohybovat hlavou, procvičuje si prstíčky, a protože s ní cvičíme stimulaci obličeje, dělá teď neskutečné "ksichtíky", nejvíc ze spaní, a před jídlem. Popř. pošli mi soukr. zprávu, nejsem si jistá, že zvládám sledovat všechny diskuse. 

Autor: Jitule   15.4.2013 v 12:58

Ahoj holky, děkuji za povzbuzení, vlastně ani nemám strach, že by Bětulka vše nedohnala, vidím, že se jí daří dobře, prospívá a zdá se vše dobré.

Ani mě nenapadlo, někde to řešit a porovnávat, až jsem natrefila na příspěvek maminky Jarky a nadchlo mě, že jsou naše děti narozené téměř stejně a stejně předčasně. Tak jsem si s takovými maminkami chtěla vyměnit zkušenosti a poznatky.

Betynka se narodila aktuním císařským řezem pro krvácení z nízko uložené placenty, bylo 33+4, vážila krásných 2170g a při prvním měření 45cm. Jeden den musela být napojená na ventilaci, dále už dýchala sama. Na neonatologii byla 18.dní sama, dojížděla jsem denně s mlíčkem, pak jsem nastoupila za ní, krásně si natrénovala kojení a 23. den nás pustili s váhou 2740g domů:-). Od té doby jde vše dobře, 2.4. na dvouměsíční kontrole už měla 3940g :-) Teď trochu bojujeme s rýmou, ktrou jsme všichni včetně Bětulky chytli od Vašíka, ale dá se to...

[302706] - Ivano děkuji, věřím že bude vše ohledně vývoje v pořádku, jen s tím cca měsíčním zpožděním... přeji ti hodně štěstí!!!!

[302710] - Moni, děkuji za zprávu, oproti tobě bylo naší Bětky kus :-), moc gratuluji k očekávání 4.dětátka a obdivuju, po tomto rizikovém těhotensví, už se na další opravdu nechystám :-)

[302738] - Desi, když někdy vzpomeneš, dej vědět, jak se tobě a holčičce daří...

Děkuji vám všem, mějte se krásně, obleču dětičky a tradá ven, užít si konečně to krásné jarní počasí:-)

Autor: desideria   15.4.2013 v 13:04

Jitu, díky, tak to jste to měli předpisový! To je super! my jsme v pohodě, malá už má 2,5 kg, dneska ní nastupuju, od pátku už hodně pije sama z lahvičky, tak to dotrénujeme. Příští týden bychom měli jít domu. Doktoři umí zázraky, fakt. 

Autor: Romi   15.4.2013 v 20:04

Ahoj holky. Taky se s vámi podělím o své zkušenosti. Po IVF jsem čekala dvojčátka, do 17 tt jsem hrozně zvracela, skončila jsem i na kapačkách... Pak v tom 17. týdnu mi jedno miminko umřelo a doktoři mi ho tam museli nechat. Můj gynekolog mi nedával moc nadějí, říkal, že to malej zvládne tak na 20 procent. Dal mi ale různé léky a každých 10 dnů jsem chodila na odběry krve (kvůli případné otravě) a na UTZ. Vše ale vypadalo dobře. Jenže když jsem byla 30+5, tak se malej rozhodl, že prostě půjde ven, praskla mi voda, rodit normálně se nám nedařilo, tak jsem si nechala dát epidurál a šli jsme na císaře. Malej se narodil s váhou 1700 gramů a 42 cm. Na ventilaci byl jen den, pár dnů měl žaludeční sondičku, ale měli jsme štěstí, že jsme rodili v Praze - Podolí, takže mi i takového prcka dali na kojení aspoň 1 denně, ať si to zkusíme a malej byl šikovnej. Domů nás pustili po 5 týdnech s váhou 2300 gramů... V podstatě to byl takovej můj malej zázrak. Museli jsme až do 5 měsíce docházet do neurologické poradny k protivné doktorce, která měla vždycky nějaké kecy, hlavně kvůli tomu, že dávám malého spát na břiše (on to měl tak ale rád), a že pak nechtěl moc pást koníčky - asi si myslel, že chci, aby usnul. Do půl roku ve všem dohnal stejně staré děti, teď mu je téměř 5 let, je báječnej, šikovnej, chytrej, akorát hodně aktivní (ale to byl od začátku) a ještě šišlá. Ale jeho tatínek měl taky problémy s řečí a doteď si trošičku šlape na jazyk. Myslím, že nám bude stačit dobrej tréning a půjde to.  

Po tom všem jsem i tak šla do dalšího těhotenství a zatím je vše OK. Snad budeme rodit v termínu, ale kdyby ne, už nebudu mít strach, že by s mrňouskem nebylo něco v pořádku. Podle mě jsou nedonošeňátka stejně skvělá jako děti narozené v termínu. A já Vám i Vašim mrňouskům fandím, určitě budou úžasní.

Autor: Jitule   16.4.2013 v 22:12

Ahoj holky,

[303270] - Romi, děkuji také a příspěvěk, nejvíc mě zaujala informace o návštěvách neurologie, my máme za sebou jednu prohlídku, Betynka trohu preferuje levou stranu, dr. se něco nezdálo na bříšku, ale zatím nás nechala, 2.5. jdeme na další prohlídku, pokud by se dr. něco nezdálo, doporučí nám rehabilitace - tzn. cvičení vojtovky... Podle naší dětské doktorky je Bětulka v pořádku podle korigovaného věku, já to vidím taky tak...

Hrozně se mi nechce cvičit s malou vojtovku, pokud to nebude skutečně nutné, popravdě si nedovedu přestavit jak 4x děnně "lámu" holčičku a ta u toho pláče jak blázen, navíc Vašík snáší příchod sestřičky moc dobře, jen když malá déle pláče, je takový nervozní, tak nechci nervovat ještě jeho...

Máte někdo zkušenosti s cvičením vojtovky?

[303063] - Desi, to už je super, do konce týdne jste stopro doma, já jsem nastupovala za malou když předtím 2x ode mě vypila 30-35ml. Po nástupu vlastně hned pila pěkně, skoro své dávky (50ml), popř. jsem dokrmila lahvičkou. Třetí den už jela jen ode mě a musela jsem jí odtrhávat a kontrolovat, aby se nepřejídala . Pátý den jsme šly domů a doma bez problémů, ani jsem nepořizovala váhu, měsíc jsme jezdily 1x týdně na převážení... Držím palce ať jste co nejdříve doma a můžete si užívat

Přeju hezký dny všem...

Autor: Radka74   17.4.2013 v 03:33

[303870] Ahoj, mám syna narozeného ve 32+1 TT, Vojtovku jsme začali cvičit těsně před propuštěním z intermediární péče, to měl 4 týdny. Cvičili jsme ji asi 8 měsíců a můžu říct, že mu to hodně pomohlo. Proti pláči se člověk musí obrnit, nedělá to pro sebe, ale pro dítě, kterému to pomůže... cvičení nebolí, jen je mimču nepříjemné, protože má ručičku zrovna v té pozici, ve které ji mít nechce.

Autor: Blanka24   26.4.2013 v 11:36

Ahoj holky....v září jsem založila diskuzi  Nedonošenci neboli předčasně narozená miminka - vývoj a zkušenosti a tam si pár zkušeností s našima prckama můžete přečíst :-)

https://diskuze.maminkam.cz/nedonosenci-neboli-predcasne-narozena-miminka-vyvoj-a-zkusenosti

Moje holčička se narodila ve 34+2 s váhou 1760g. V inkubátoru byla 6 dní a ze špitálu nás pustili po 3 týdnech, kdy mělě 2100g. Pak jsme cvičili Vojtovku a hodně jí to pomohlo. Teď je z ní malej, zvídavej lumpík :-D I když jeo něco drobnější, než jiná mimča v jejím věku.