Autor: Hanka   20.12.2015 v 03:14

Tak moje zkušenost je tato. Přenášela jsem dlouho a rodila 41+6. Břicho jsem měla skutečně obrovské, až mně každý říkal, že musím prasknout! Běžně měřím v pase 62 cm a v tuto chvíli jsem měla 108 cm. Asi jako každá maminka jsem si přála porod co nejpřirozenější, bez epiduralu a hlavně ne císařským řezem. Když jsem přišla do nemocnice, přála jsem si, aby si mě tam už nechali a neposlali mě zase domů, jako minule (dva dny předtím). Doktor mě prohlédl a konstatoval, že udělá Hamiltonův hmat a uvidí, jestli se porod rozběhne nebo ne. No, a protože do té doby jsem neměla žádné poblémy, zeptala jsem se, zda bych mohla se ještě projít venku, abych porod uspíšila. Výhrady doktor neměl, pověděl jen, ať jsem v blízkosti nemocnice a ať se za dvě hodiny přijdu ukázat na kontolu. A tak jsme se s manželem vydali do města vzdáleného přes kilometr. Ještě jsme se pěkně najedli a při cestě zpět mě začaly celkem pravidelné (přibližně po 5 minutách) křížové bolesti. Doktor mně řekl, že se to pěkně rozjelo, prý jsem otevřená na 3 prsty, tudíž že mně píchne plodovou vodu. Jako nezkušená prvorodička jsem oddaně poslouchala doktora na slovo, a tak se v 14:30 stalo. (Pro info - od této doby se začíná pomyslně počítat čas 12 hodin do případného císařského řezu, kdybych už nebyla schopná tlačit.) Dali mně kanylu do žíly, Yal gel, oholili a díky Streptokoku pustili do mě 1. penicilinovou dávku. Také podali 1. dávku oxitocinu. Pak jsem šla do sprchy, kde mně mělo nahřátí pomoci k rozjetí porodu. Pro 1. dobu porodní jsem měla možnost využít velké množtví cvičebních a ulevovacích pomůcek. Sprcha mně nezabírala, tudíž jsem už do ní nechodila a na úlevu jsem používala nejvíce míč. Kontrakce jsem díky píchnutí vody začala mít dost nepravidelné s velkými intervaly a otevírala jsem se velmi pomalu. Po třech hodinách jsem se otevřela pouze o 1 cm! Nastoupila nová směna, jiná porodní asistentka a doktorka. Pověděla mně, že se plodová voda neměla píchat tak brzy, ale až později a že nejpozději ve 3:00 musí být miminko venku, jinak mě císařský řez nemine. A co teď?! Nabídli mně injekčně Buscopan na uvolnění hladkého svalstva a Dolsin, abych si trochu odpočinula. Také jsem kývnula na naložení se do napuštěné vany. Po tři čtvrtě hodině jsem si lehnula na postel a byla ve zvláštní euforii. Dostala jsem další dávku penicilinu. Kontrakce si chodily jak chtěly, ale monitory byly zaplať Pán Bůh v pořádku. V této fázi většinou doktoři rozhodnou pro ukončení porodu císařským řezem. Člověk už je tak unavený, utlumený, vnímá, ale nechce se mu mluvit. Ale já jsem v žádném případě nechtěla "císaře". Ve 22:00 jsem byla otevřena na 7 cm. Doktorka mně už i dovolila tlačit, jestliže mám potřebu. Dostala jsem další dávku oxitocinu na zvýšení kontrakcí. Zkoušela jsem několik poloh při tlačení. Kontrakce však byly stále po dlouhých intervalech a velmi krátké než by měly být! Při kapání oxitocinu porodní asistentka zjistila, že se mně zanáší kanyla, tak ji zkusila pročistit. To moc nešlo, tak mně stříkačkou rovnou přidávala oxotocin do žíly. Díky tomu se mně zvýšily kontrakce a časově je mohli regulovat. Nucení k tlačení se však nedostavovalo. I tak jsem po 10 a půl hodinách porodila holčičku vážící 4,37 kg s délkou 52 cm. Na to, že běžně vážím 55 kg a měřím 173 cm, to byl můj životní výkon a budu do konce života vděčná paní doktorce, která mně dala čas a šanci porodit přirozeně ač s větší dávkou chemie. Ale ještě, že takovéto možnosti v dnešní době jsou. Tento příběh jsem vyprávěla jiným porodním asistentkám a doktorům v mém bydlišti, kdy mně řekli, že by se se mnou nepárali a všechny, které čekají dítě nad 4 kg, berou automaticky císařem. Takže poučka na závěr, nenechat si brzy píchnout plodovou vodu, ač je žena prvorodička, nevzdávat tlačení při oblbovákách a když nejsou závažné komplikace, bojovat za to, že chcete rodit přirozeně!!!