Alčo, v tuhle chvíli ti asi nikdo nemůže poradit přeci, nemůžeš po druhých chtít, aby ti řekli, jak si máš zařídit život, ale určitě chápu, že člověk má potřebu se někde vypovídat ... já ti povím můj vztah se svojí mámou, měli jsme normální rodinu, táta, máma, sestra, já ... nikdy jsem nepocitovala nějaké divné vztahy, naši s náma jezdili na dovču, chovali se jako vzorní rodiče bych řekla, minimálně jako holka jsem to tak cítila ... ale máma hodně pila alkohol, což já netušila, až když jsem dospívala, byla na střední, tak jsem pochopila, že mezi našima to není tak hezký, jak sem si myslela...nakonec se táta s mámou rozvedl, sestra, o sedm let starší než já, od nich koupila dům a já od mámi dostala i nějaké peníze, v tu dobu už jsem žila s přítelem u jeho rodičů a byla jsem těhotná. Pořád jsem se zastávala mámi, protože jsem enchtěla věřít, že to je tak jak všichni říkají, nakonec i moje ségra mámu vyhodila z domu, ona tam s ní zůstala po rozvodu bydlet, táta se odstěhoval...mno, nakonec máma bydlela v práci, protože neměla kde jinde, já sem si jí vzít nemohla, protoože nás bylo u přítele hodně a vztahy taky nic moc, takže to nepřicházelo v úvahu...nakonec máma dostala od obce bydlení, ale přišla kvůli alkoholu i o práci, kterou mimochodem měla velice dobře placenou ... nakonec přišla i o bydlení a dlouhou dobu bydlela na statku, kde dojila krávy...pracovala tam za bydlení a stravu...bylo mi hrozně, protože všude rozhlašovala, že sme se na ní všichni vykašlali a že sme děti k ničemu a no, bylo to hrozný ... ale za vše si mohla sama, když jsem se pak dozvěděla, kolik toho vypila třeba, vůbec jsem to nechápala...pak si našla přítele, ten jí nedávno zmlátil, tak jsem se rozhodla, že si jí vezmu k sobě a pomůžu, (máme ted obrovský dům a sme tu samy s dvouma dětma už...) ale ona nechtěla..nakonec se k tomu šílenýmu člověku i vrátila, už je to dva měsíce, koupila jsem jí tehdy nový telefon, protože on jí tam ten vzal, aby si ani pomoc zavolat nemohla, tak jsem se o ní chtěla postarat, ale odmítla a prostě si chce dál ujíždět na tom svém ... je mi jasný, že tady nechce být kvůli tomu, že by tu nemohla pít ... je to hrozný zjištění a popravdě s tím stále bojuju a bojovat budu, protože to je moje máma ... a jednou, až tady nebude, tak vím, že mi to bude strašně líto, ale co s tím ted nadělám, mám své starosti, svůj život a nenacházím tolik času a síly, abych jí dohnala k tomu, aby s tím pitím přestala a začala znovu ... když ona nechce, tak s tím nic neudělám...sestra ta s ní zkončila už dávno, té je to asi i jedno, nevím, ale já se v tom pořád plácám, ale ted jak píšu, je to dva měsíce a neozvala sem se, akorát mi včera psala sms, k narozeninám ...tak jsem jí poděkovala a víc jsem nenapsala...měla jsem slzy v očích, ale nic dělat nemůžu ... psala, že je opět tam na tom statku a že je spokojená...tak nevím no...
táta si nedlouho po rozvodu našel přítelkyni, je to učitelka a je to moc fajn ženská a jsem s nimi velice často..táta je šťastnej a tak aspon že on ... někdy ten život je hrozně divokej a člověk netuší, jak se chovat a co udělat nejlíp ...
jediné, co ti povím je, že já neumím odpouštět násilí, kdyby se ke mě mamka chovala tak jako ta tvoje k tobě, tak bych jí asi opravdu v životě neuměla odpustit a rozhodně bych jí nenechala svoje dítě jen tak na hlídání ... to jen můj názor na tvůj příspěvek... ;) hodně hodně štěstí a sil :)