Babička na baterky

Alčo, v tuhle chvíli ti asi nikdo nemůže poradit přeci, nemůžeš po druhých chtít, aby ti řekli, jak si máš zařídit život, ale určitě chápu, že člověk má potřebu se někde vypovídat ... já ti povím můj vztah se svojí mámou, měli jsme normální rodinu, táta, máma, sestra, já ... nikdy jsem nepocitovala nějaké divné vztahy, naši s náma jezdili na dovču, chovali se jako vzorní rodiče bych řekla, minimálně jako holka jsem to tak cítila ... ale máma hodně pila alkohol, což já netušila, až když jsem dospívala, byla na střední, tak jsem pochopila, že mezi našima to není tak hezký, jak sem si myslela...nakonec se táta s mámou rozvedl, sestra, o sedm let starší než já, od nich koupila dům a já od mámi dostala i nějaké peníze, v tu dobu už jsem žila s přítelem u jeho rodičů a byla jsem těhotná. Pořád jsem se zastávala mámi, protože jsem enchtěla věřít, že to je tak jak všichni říkají, nakonec i moje ségra mámu vyhodila z domu, ona tam s ní zůstala po rozvodu bydlet, táta se odstěhoval...mno, nakonec máma bydlela v práci, protože neměla kde jinde, já sem si jí vzít nemohla, protoože nás bylo u přítele hodně a vztahy taky nic moc, takže to nepřicházelo v úvahu...nakonec máma dostala od obce bydlení, ale přišla kvůli alkoholu i o práci, kterou mimochodem měla velice dobře placenou ... nakonec přišla i o bydlení a dlouhou dobu bydlela na statku, kde dojila krávy...pracovala tam za bydlení a stravu...bylo mi hrozně, protože všude rozhlašovala, že sme se na ní všichni vykašlali a že sme děti k ničemu a no, bylo to hrozný ... ale za vše si mohla sama, když jsem se pak dozvěděla, kolik toho vypila třeba, vůbec jsem to nechápala...pak si našla přítele, ten jí nedávno zmlátil, tak jsem se rozhodla, že si jí vezmu k sobě a pomůžu, (máme ted obrovský dům a sme tu samy s dvouma dětma už...) ale ona nechtěla..nakonec se k tomu šílenýmu člověku i vrátila, už je to dva měsíce, koupila jsem jí tehdy nový telefon, protože on jí tam ten vzal, aby si ani pomoc zavolat nemohla, tak jsem se o ní chtěla postarat, ale odmítla a prostě si chce dál ujíždět na tom svém ... je mi jasný, že tady nechce být kvůli tomu, že by tu nemohla pít ... je to hrozný zjištění a popravdě s tím stále bojuju a bojovat budu, protože to je moje máma ... a jednou, až tady nebude, tak vím, že mi to bude strašně líto, ale co s tím ted nadělám, mám své starosti, svůj život a nenacházím tolik času a síly, abych jí dohnala k tomu, aby s tím pitím přestala a začala znovu ... když ona nechce, tak s tím nic neudělám...sestra ta s ní zkončila už dávno, té je to asi i jedno, nevím, ale já se v tom pořád plácám, ale ted jak píšu, je to dva měsíce a neozvala sem se, akorát mi včera psala sms, k narozeninám ...tak jsem jí poděkovala a víc jsem nenapsala...měla jsem slzy v očích, ale nic dělat nemůžu ... psala, že je opět tam na tom statku a že je spokojená...tak nevím no...

táta si nedlouho po rozvodu našel přítelkyni, je to učitelka a je to moc fajn ženská a jsem s nimi velice často..táta je šťastnej a tak aspon že on ... někdy ten život je hrozně divokej a člověk netuší, jak se chovat a co udělat nejlíp ...

jediné, co ti povím je, že já neumím odpouštět násilí, kdyby se ke mě mamka chovala tak jako ta tvoje k tobě, tak bych jí asi opravdu v životě neuměla odpustit a rozhodně bych jí nenechala svoje dítě jen tak na hlídání ... to jen můj názor na tvůj příspěvek... ;) hodně hodně štěstí a sil :)

Alenko. podle toho jaké to má Lucka tak si myslím, že mámě asi třeba dát šanci. Ale tento krát poslední. Vytyčit hranice a nesmí se překročit.Lucko já tedy nejsem psycholožka ale mamka se mi jeví jako jasný příklad schizofrenie. Podotýkám, že mě se to tak jeví. Nesoudím a neurčuji diagnózu. Ale jestli to tak je pak život s takovým člověkem je všeobecně těžký natožpak když nebere prášky.

Ahoj Alčo, nechápu vůbec, že po tom co ti dělala, ještě chceš, aby hlídala tvoje dítě????? Promiň, ale jestli je ti jí líto, komu bylo líto tebe, když si byla s ní doma jako děcko? Lítost není na místě, že malý nebude mít babičku, než tohle, radši nic, a jestli i po tom je ti to líto, uvědom si, že tím že ho tam nebudeš dávat, jen matka sklízí, co v mládí zasela.......její problém, tvoje zbytečné nervy, žij svůj život a život svého dítěte, když to matka neuměla s tebou s láskou, pochybuju, že by to bylo teď jiné.........

Díky za reakce a svoje příběhy! Moc mi to pomohlo, protože v mém okolí mají všichni báječné matky a mají se vzájemně moc rádi..což u nás nehrozí..no brala jsem malýho taky i jako takovou možnost, nějak s matkou zlepšit vztahy a dát jí možnost být trochu užitečná, protože k němu se chová hezky...né jak ke mě. A samozřejmě do mě rodina hučela, že musím to brát tak, že matka už je taková a respektovat to, držet hubu, být milá a všechny hnusný věci, co o mě říká nebo mi za zády provádí nebrat osobně a přehlížet. Zkoušela jsem nevolat, nakonec po 14 ti dnech se za ni ozval otec a uprosil mě, abych ji zavolala.....ale když jsem si to tady přečetla, tak budu volit variantu, že už toho fakt za ty leta bylo tolik, že už si toho člověka nepustím do života...jestli existuje příští život, tak moc doufám, že budu mít normální milující rodiče...aspoň že tomu malýmu můžu dát normální život...když teď mám sama dítě, tak už vůbec nechápu, jak někteří rodiče můžou být takové svině na svý děti od mala....

Aleno i ostatní, kteří mají takové trápení s rodiči. Někde jsem četla citát, že žít bez rodiny je těžké, ale s rodinou ještě těžší... Aleno, vychovávej si své dítě sama, pokud se babička sama neohlásí, chlapce bych tam vůbec vtíravě nedávala. Jak tu píše Blanka i jiní, Tebe mlátila a nejen to a ty k ní chceš dávat dítě? Je kupa jiných lidí, i cizích třeba, kteří mu dají mnohem víc lásky než třeba ona. I já patřím mezi ty, kteří splácí dluh za mámu a můžu vám říct, že mě to málem přivedlo na dlažbu. trápí mě to, protože jsem sama v dluzích, kvůli baráku atd, ale to je klasika, každopádně mám mladou rodinu, která toho zbaští mnohem víc než samotná moje máma a ještě jí podporovat? zlobím se na ní!Je jí dávno před šedesát a místo aby měla klid, přivádí nás všechny k šílenství. Jedině můj odstup mi dopřál trochu klidu, ale máme se rádi samozřejmě, ale odstup...