Autor: Kopi   14.12.2015 v 11:53

Petko, Jani, jasně že to můj chlap umí! :-D Jen se nevyzná v těch látkovkách, kterej vnitřek patří ke kterým svrchňákům a tak. Teda, on by to nějak dohromady dal, ale používá to jako výmluvu :-D No a když to použije jako výmluvu, tak já mu na to říkám "tak jí dej holt jednoráz, ty ekologu, co tak pečlivě třídíš odpad" :-D Vždyť on si bude muset brát na dobu mého porodu a pobytu v porodnici ošetřovačku a bude doma s malou a bude ji komplet obstarávat. Nepochybuju o tom, že to zvládne :-) Ale holt primární péče o malou je na mým hrbu. On chodí do práce a živí nás, já jsem doma na rodičovský a starám se o dítě. On má po příchodu z práce šanci jednou přebalit, vykoupat, nakrmit a dát spát a teda všechno takhle nedělá, každej z nás dělá něco. On koupe malou, já dělám kaši, například. Když je občas línej, tak mu to jsem ochotná chvíli tolerovat, protože se rozhodně v práci nedloubá v nose, zatímco já si sedím doma dopoledne a čtu si co tu píšete a to zrovna není práce s plným nasazením, že ;-) No ale až budou ty děti dvě (to první je naštěstí už celkem samostatný, jen ji třeba zkouším z probrané látky nebo jí poslouchám co mi vykládá - je strašně ukecaná), tak se bude muset zapojit víc, no, protože já toho budu mít po tom celým dni taky plný brejle a patrně budu pracovat s podobným nasazením, jako on v práci.

Autor: Kopi   14.12.2015 v 11:58

... až budou ty prťavý děti dvě... je to tam nějak nesrozumitelný. Tu první velkou holku nepočítám protože už je dost soběstačná.

Autor: PET-ka   14.12.2015 v 12:09

Kopi... dobrý :) kdo jiný by se v tom vyznal než jiné tehule... u vás jasná, děti doma už máte. Ale Dupi čeká první a tohle hlášení dopředu mi nedělá dobře. Můj brácha posrane dítě snad taky v životě neprebaloval. Má opravdu špatný žaludek. Mojemu taky prikrmove plenky nedělají dobře. spíš nedělali ;) ale stejně je ten prcek obou a oba se o něj musí umět postarat... když vyrazím sama na nákup, tak to mrne musí umět obstarat. já třeba skoro do roka téměř nekoupala... náš táta přišel domů a já mohla jít klidně spát

Autor: Kopi   14.12.2015 v 12:26

Jo, no Dupinu jsem nějak přehlídla, teď to čtu, tomu musíš Dupino jasně vysvětlit, že přebalovat budeš sice primárně Ty, ale on bude muset sem tam taky. Přes to vlak nejede. Musí se to nastavit hned od začátku s těma chlapama ;-) Ale to on asi jen společensky reagoval na ten zmiňovaný gejzír :-D

Autor: PET-ka   14.12.2015 v 12:31

Holky, my zjistili, že máme jiný problém. .. jestli je to tim, že je to zase druhý pokus. Nebo tím, že jsme s Kackou už neměli čas na to teseni a doufani, že to vyšlo. .. my si k tomu prckovi nemůžeme vytvořit vztah. Není to v tom, že by jsme ho nechtěli nebo neměli rádi. .. ale nemáme ho ani neradi. Je to takové vakuum :( asi je to nějaká psychická obrana :/ tak se těšíme, až ho ucitime a půjdeme na velký ultrazvuk... muž má strach, že je špatný, že by ho přece měl mít už rád. Bojí se, že ho mít rád nebude... snad se mu ulevilo, že jsem na tom podobně.

Autor: Dupina   14.12.2015 v 12:42

[824017] nejsem psycholog ale myslim,ze mate strac.co kdyby,nepoutat se aby to nedejboze kdyby neco nedopadlo at to tak moc neboli.z me skusenosti ja mam taky strach,nechci se moc bavit o budoucnosti.nechci nic kupovat,schanet.jmeno zatim nemame.resit tohle budu asi az v breznu driv ne.taky.jsem si vsimla ze pritel ma jiny vztah ke kuratku(miminko v brise) nez mel v tech predchozich.ted je to hezci,mazli se,pusinkuje......mam pred sebou jeste dva body které musim prejit.a to je 24+1 a pak porod.pak uz muzeme konečně žít šťastně.

Autor: PET-ka   14.12.2015 v 12:47

asi jo :( už aby to přešlo. .. dost nás to trápí

Autor: janinecka   14.12.2015 v 12:54

Petko..neboj to určitě přejde..já teda s tímhle zkušenost nemám..Takže bohužel neporadim..ale třeba to je opravdu tak jak píše Dupina..Určitě nejste jediný..

Autor: Kopi   14.12.2015 v 12:58

Petko, Dupi, rozumím. Já taky nemám stejný vztah ke svým miminkům v bříšku a taky jsem to řešila. Na první holku jsem se moc těšila. Strašně moc. Sice jsem na ni byla sama, její táta ji nechtěl, znali jsme se krátce a povedla se "omylem", ale já jsem se na ni strašně moc těšila a strašně jsem to prožívala, holt první miminko. Věděla jsem, že to zvládneme i samy, že mi stejně nic jinýho nezbývá, a že mám skvělý rodiče, kteří mi pomůžou. Když jsem čekala druhou holku, tak jsem se taky těšila, ale měla jsem větší obavy. Povedla se nám napoprvé, zatímco jsme čekali, že nám to bude třeba půl roku trvat, takže to na mě bylo moc rychlý. Taky jsem se neubránila představám, jaký by to bylo, kdyby i tenhle tatínek se na nás vyprd, to už by bylo daleko horší než s první dcerou, rodiče už v důchodu, navíc bych musela uživit 2 děti... Chlapa mám dobrýho, nebyl důvod se bát, ale prostě zkušenost z minula... No a taky jsem se bála jak vyjdeme, protože chlap splácí byt a rodičák je značnej sešup dolů... No a teď přišlo tohle mimino, nečekaně, neplánovaně, tak mám zase obavy jak zvládnu 2 prťavce, už jsem stará, finančně na tom budeme paradoxně teda líp, protože jsem si zkrátila rodičák a chlap dosplácí byt když nastoupím na druhej rodičák, ale zase si držím odstup, protože si říkám, jestli už nemám toho štěstí až až, jestli už jsem si to nevyčerpala těma dvěma zdravejma holkama, ke kterejm jsem přišla jak slepá k houslím. Já jsem těhotná celkově potřetí. První dvě jsou zdravý holky. Předtím ani mezi tím jsem neměla žádnej potrat, žádný zamlklý těhotenství... a první dítě je neplánovaný, druhý plánovaný na první pokus třetí je opět neplánovaný přepadení. Mám to na můj vkus strašně bez práce, bez starostí. Vím teda, že mám bejt za co vděčná, že to není vůbec samozřejmost, spíš šťastná náhoda... ale prostě tak. Strach nemám, jen jsem už taková trochu rezervovaná, opatrná a realistická. Netěším se až budu zas jak slonice a bude se mi blbě spát, předpokládám, že už se budu zase čistě sobecky těšit, až se odbřichuju.... a taky na miminko teda ;-) Mám tu neohrabanost s pupkem moc v živý paměti :-D