Autor: Jana   2.12.2015 v 16:04

Nevím, jestl isvůj dotatz myslíte vážně, ale v případě, že ano: proti tahání za vlasy si je zkuste svázat do culíku. Jestli vás mlátí, chytit za ruku a říct přísně NE, maminku to bolí. Jestli to nepomůže, tak ji přes tu ruku jemně plesknout...

Náš 19 měsíční syn se taky nechce nechat zabalit do plínky, tak ho s ní nechám vyblbnout a nakonec ho zabalím. Když se nechce doobléknout, tak jdu prostě pryč, on si vzpomene, že to není všechno ;)

Autor: Alice80   2.12.2015 v 16:20

Tak pochopení, že dceři není dobře je namístě, může být unavená, nevrlá, vztekat se, ale praní už je moc. Představte si, co vám bude dělat za 10 let. Takže pevně stanovit mantinely, co si může dovolit a co už je moc. Jak píše Jana, říct přísně NE, pokud nepomůže, plesknout.  nejsem zastánce téhle metody, ale když už, tak jeden pleskanec přes zadek je účinnější, než deset domlouvání. Ovšem vždy je to o komunikaci mezi dítětem a rodičem.

Autor: Nika   2.12.2015 v 20:42

Přidávám se k názoru Alice. Prvně si vy sama ujasněte hranice, kam až dceru pustíte, a co si naopak dovolovat nebude. Vysvětlit dceři, že i když jí není dobře, tak maminku bouchat, tahat za vlasy nebude. Pevné, jasné ne, tohle dělat nebudeš, zachytit ruku. Ty nemoci jsou vždycky dosti zrádné v tom, že člověk jim dva dny něco víc povolí, protože ono jim přeci není dobře, chudinkám, ale děti toho umí hned využít a chovají se tak i dál po nemoci, nebo když už se jim ulevilo. Vy jste máma, takže vy si stanovte pravidla a ta se musí dodržovat. Taky nemám ráda fyzické tresty, ale přiznám se, že i já už někdy sáhnu k baci... nejprve varování, že tohle dělat nebude a vysvětlení proč, potom varování, že když to udělá ještě jednou, bude baci na ruku, no a potom už je to baci na ruku - takhle to mám já. Vaše dítě právě přichází do období vzdoru a bude na vás zkoušet, kam až ho necháte zajít. Moje malá měla minulý týden zrovna taky horečky a kopala nohama, když jsem chtěla změřit teplotu, nebo obléknout jí - pevně jsem řekla, že i když jí není dobře, tak tohle si ke mně dovolovat nebude, maminka se o ni stará a pomáhá jí, a ona bude maminku poslouchat, bude to tak jak říkám já, ne jinak. Zní to asi direktivně, ale ty děti ocení, když slyší pevnou rozhodnou mámu, která ví, co chce. Potřebují jistotu z našeho chování. Hodně zdaru, takových konfliktů vás v následujícím roce čeká mnoho :o))

Autor: Alice80   3.12.2015 v 00:36

Ještě jsem chtěla napsat, taky záleží, jestli Vás bouchla omylem (jako že se třeba lekla, nebo nečekala něco, prudký pohyb atd), nebo jestli to bylo cílené. Náš malý teď začíná mít strach z výšek, protože když s ním blbnu a chytnu ho do náruče a střídavě zvedám nohy a hlavu, tak se mě křečovitě drží třeba i za vlasy. Tak za to ne, za to netrestat.

Autor: Alice80   3.12.2015 v 00:37

A úplně mimo mísu - nedávno měl teplotu a teploměr do zadečku jsem ani nezkoušela, takže pomohlo když jsem seděla vedle a měla teploměr taky :-D Chtělo to teda přidržet ruku, ale šlo to :-D

Autor: Zuza   3.12.2015 v 00:44

Moc Vam dekuji za radu vsem , Jani vlasy mam kratke , na ruku baci davam ale nekdy mi ji vrati jeste vetsi nez predtim, budu ji skouset vic domluvit a snad to bude lepsi , a budu se snazit si ujasnit hranic a musim byt vic klidna nez kdybych byla z toho nervni tak vam dekuji Zuza

Autor: Nika   3.12.2015 v 20:42

Jo to zachování klidu určitě taky pomáhá. Když z toho sama jsem nervózní a rozčílená, tak taky sleduju, že je to ještě horší. Zachovat klid a jako kolovrátek pořád dokola opakovat svou a trvat si na svém. Ono se to časem zlepší, naučí se reagovat na vaše pokyny a výhružky. Jen výhružky nesmí být plané (jako když něco neuděláš, nepůjdeme už nikdy na hřiště - to přece nemůžete splnit) - když už něco zakážete, když neposlechne, tak to opravdu musíte dokončit až do konce a nepovolit. Jinak s tím klidem u mě je to poslední dobou taky těžké. Jsem teď těhotná a asi kvůli hormonům jsem teď víc nervózní a podrážděná. Takže mi to dává jaksi zabrat. A myslím, že to přesně i malá vycítila a snaží se využít mých slabin :o) Ustupuji teď víc než kdy jindy, jen abych měla klid, ale poslední dobou mi to začíná přerůstat přes hlavu. Takže už jsem zase v režimu "pevným hlasem říct svoje a takhle to bude a ne jinak". A i ona je najednou klidnější a spokojenější. Děti nemohou být šťastné, když si diktují samy, potřebují abychom je vedli my (viz Prekopová - Malý Tyran). Tak se maminy držme :o) jsme přece taky jenom lidi :o)

Autor: Irma   3.12.2015 v 21:14

Ahoj, mam uplne stejny problem, jen je tomu vztekalovi 19. mesicu. Snazim se o zachovat vnitrni klid, casto to i zvladnu, ale absolutni ztracim nervy, kdyz vyvadi na verejnosti. O vikendu se valel mezi regaly v obchode a rval, to kvuli zakazu vyhazovani jogurtu z regalu, pak vyvadel kvuli ztracenemu dudliku na ulici, a to tak, ze v prilehle skole museli zavirat okna, aby neohluchli, a takhle se neco deje kazdy den, dnes kvuli tomu, ze jsem zakazala otevirat dvere domu a prchat a nasledne kvuli troube, kterou tak rad zapina. Je to opravdu psycho, kdekoliv se stydim tak, ze bych se propadla do zeme, a mam chut mu dat na zadek, nebo ho nekam zavrit:( A ted mame jeste male mimco a tim se to jeste zhorsilo. Nejdivnejsi ale je, ze kdyz je sam u babicek, nebo s pani na hlidani, nedela to! Jen v pritomnosti rodicu. Mate s tim nekdo zkusenost? Jak se muze dite takhle pretvarovat?:)

Autor: Alice80   3.12.2015 v 23:58

Irmo, to už bych asi nevydržela a pleskla.

BTW a nemůže třeba žárlit na to malé?  Je strašně důležité tomu dítěti vysvětlit, že milujete oba stejně, jen že to malé potřebuje víc péče a on je už velký a šikovný a tak spoustu věcí zvládne sám.