Autor: Irma   4.12.2015 v 12:58

No musim rict, ze jedine to, ze v tom nejsem sama, me obcas i trochu uklidni, a to neni skodoliba radost:) Jinak si myslim, ze to zarlivosti az tak nebude, delal to i pred narozenim mimca (uprimnou soustrast, Danielo, tehotenstvi v tech letnich vedrech a 15 kilo vazici vztekloun, to bylo neco na zkousku odolnosti, nezapomenu, takze plne chapu a rozumim:)) a ted se tvari, ze mimi miluje, stale se chce mazlit a tulit a pomahat. Se s manzelem snazime delit mezi ne pozornost ferove, do vseho ho zapojujeme, neodstrkujeme ho, porad mluvime, vysvetlujeme, ukazujeme (z toho mi brzo totalne hrabne, onehdy jsem zacala totez povidat psovi, kdyz udelal bobek:)). Metoda nechat vyvztekat a nevsimat si ho je super, kdyz jsme doma, to uz si sam pri zachvatu zabehne do predsine, kde urve vrchni cast topeni, a behem chvilky se uklidni, ale venku jsem v uzkych. Rozhodne ne ignorace, to by mi nekam utekl a mozna by na me i nekdo zavolal socialku, ze ignoruju "trpici" dite. Takze jedine stale dokola opakovat story o hodnem a zlem chlapeckovi, ach jo... Pak tomu dodaji korunu prave ty babicky, veta typu "se mnou to teda nedela" je ohromne povzbudiva, kdyz se k ni prida jeste rada "no ja se mu venuju", mam chut vrazdit, protoze nemam pocit, ze bych delala neco jineho, nez se venovala... Vsak to asi znate... Tak ja se moc tesim, ze toJEDNOU prejde:)

Autor: jajaTP8.10.   4.12.2015 v 13:45

Ja musim rict, ze u meho dvouleteho syna neplatilo dat mu pres ruku nebo zadek. Naopak to vyvolavalo vetsi nastvani. Kdyz muzes ty, muzu ja...nevim,jestli to bral jako hru, ale u nas to zkratka bylo bez efektu. Me se osvedcilo popsat situaci, chapu, ze mas zlost, protoze....prevest pozor nekam jinam a byl klid. Pokud me presto bouchl, rikala jsem, ze se to nedela, maminku to boli a at me radeji pohladi.... a ted mame klid

Autor: Marie   4.12.2015 v 19:35

Mám 4 děti a nikdy si ke mně nesměli nic takového dovolit. Má rada: nejdříve domluvit, chytit přísně za ruku, rázně říci NE. Pokud to nepomůže- dvě pořádné rány přes zadek a pak už je klid na vždy. Nikdy už to nebylo třeba zopakovat. Stačilo se zamračit. Vytrvat, nepolevit. 

3 děti jsou už velké a vztah máme krásný. Žádné následky nezůstaly...

Autor: Irma   4.12.2015 v 20:10

Tak po NE, placnuti pres ruku, nebo odstrceni u nas nasleduje hysterickej rev. Varianta domlouvani a vysvetlovani, nesmis, protoze... konci tim, ze udela hehe, libezne se na me usmeje a udela to, co nesmi znovu. No mozna mam problem spis ja, zadna autorita tedy nejsem, neposloucha me ani jeden z nasich psu, odesla jsem kvuli nulovemu respektu ze strany zaku ze skolstvo... Kazdopadne se aspon o duslednost snazim a taky inovuju. Dnes se nam treba cely den darilo prebalovani a oblikani bez revu a kopani diky tomu, ze vse, co se melo delat synovi, se nejdriv predvadelo na maxi plysove opici. Takze ted mam sice v peci jedno plysove zvire/dite navic, ale aspon u nekterych cinnosti se rev eliminuje...

Autor: zoriazz   6.12.2015 v 20:44

Irmo a další maminky, my si taky zažili a ještě zažíváme občas docela peklo - mám 30m syna a 4m dceru. Kluk před rokem začal propadat běsnícím amokům, nějaké bití vůbec bez výsledku. Ani jednou, ani dvakrát, rozhodná slova, nic. Ani objetí, ani vedení, ani vyvztekat...bylo to hrozné a to jsem byla na začátku těhotenství. Přečetli jsme mnoho knih, viděli mnoho videí. Bereme si příklady z různých metod a zkoušíme, co nám sedí. Hodně vysvětlujeme. Už to bylo super a ejhle- narodila se malá. Takže nanovo a trochu jinak. Osobně si myslím, že bití ani příběhy o zlých a hodných holčičkách nebo chlapěckách jsou nanic a jen podporují násilí nebo nejistotu (to dítě v sobě tu zlobu má a neznamená to, že je zlé). Pomáhá nám potvrdit pocit- jo, chápu, že se zlobíš, že Ti zakazuju doma rozhazovat hlínu z truhlíku, protože rád bagruješ, ale mě to přidělává práci to uklidit, máme podřenou podlahu, kytičkám to nesvědčí a můžete bagrovat venku. Nebo pojďme doma bagrovat fazole. Je to hodně o tom, že dáte dítěti jeho prostor, ale malej už kolikrát říká jak co chce a potřebuje a domlouváme se - jako Káťa a Škubánek v díle Malování ;-) všem maminkám s malými vzteklouny přeji pevné nervy (sama je leckdy ztrácím) a víru, že je to - aspoň na pár let - přejde ;-)

Autor: Mononoke   10.12.2015 v 10:25

Nezkoušela jste užívat Bachovy květové esence?

Autor: Jana Nováková   11.12.2015 v 10:32

Milá Irmo,

je mi 66 let a vychovali jsme 2 děti. Dnes mi dospělá dcera říká, jak jí bylo líto, že její malá kamarádka měla plný pokojík hraček a ona ne. Její kamarádka si  ale také dovedla v krámu vynutit i 6 penálů válením se po zemi, zatímco u našich dětí jsme tento problém nikdy neměli.

Dnes si dcera váží toho, jak byla  v dětství  vedena ke skromnosti.

Jedním z problémů výchovy dětí je právě i  přemíra hraček a dárků. Děti jsou tímto mnohdy otráveny a snaží se pak vynucovat pozornost dospělých. U prarodičů se však nenudí, protože zde mají více společných a zajímavých aktivit.

 Možná Vám pomůže přečtení knihy od Pamely Druckerman :

 A dost! - Francouzské děti nedělají scény - Databáze knih Pro přemýšlivé rodiče je to jedna z těch povedenějších knih. 

Také je zajímavý  TV dokument MIMINA. který je možný shlédnout v archivu ČT.

Jana

Autor: Anetka.P   14.12.2015 v 10:42

Nemám ráda názor, že se na dítě nemůže zvýšit hlas a plácnout ho přes zadek. Z dětí, které rodiče nejsou schopni usměrnit vyrostou rozmazlenci. Nikdy bych dítě neuhodila tak, aby ho to bolelo, ale tak, aby z toho měl respekt. Jinak bohužel v tomto věku už dítě zkouší co všechno mu povolíš a pokud povolíš toto, budeš mít dost náročnou mateřškou dovolenou. Jinak teď jsem se setkala s rodinou z ameriky a naše děti jsou oproti těm jejich naprostí andílci, takže můžeme být rádi :) 

Autor: Marcela   16.11.2016 v 18:52

Maminy, je to těžké  s těmi malými miláčky ,  ale Vy to zvládnete. Přeji Vám hlavně  pevné nervy a to je právě to nejtěžší . ?