Divná matka

Ahoj mámy čekatelky i již aktivní Jsem TP září 2013 a dnes odcházím na dovolenou a poté na mateřskou... Včera jsem našla odvahu zapojit se do debaty a to ve skupině se stejným TP a zjistila jsem, že je tady spoustu dalších matek, které jsou na stejné vlně jako já. Prostě to že jsem těhotná je super a moc se na mrně těším. Jenom si nějak nechci připustit, že tímto se můj život od základu změní a bude vše stát a padat na naší malé. Chci se bavit o všem okolo, včetně, jak často říkám, vnitropolitické situace v Mongolsku. Na druhou stranu si uvědomuju, že řada věcí se změnila už jenom tím, že můj obvod břicha značně překročil 1 metr a váha začíná atakovat metrák. Určitě v tom nejsem sama, že?

To já právě vím, že nejsem a proto bych si občas chtěla prohodit pár slov s někým stejně postiženým jako já A z vlastní zkušenosti vím, že i spoustu matek po porodu řeší to, že chtějí zachovat funkční mozek, a to neznamená, že by své dítě nemilovaly. Moc dobře vím, že budu kvočnou profesionálkou, ale občas se prostě ráda upřímně naštvu kvůli něčemu nesmírně důležitému

Rozodně v tom nejsi sama já jsem dokonce naši malou po porodu pořád pozorovala, byla jsem z ní nadšená, ale pořád jsem čekala na ten "nával" mateřské lásky a ono nic, teda spíš to přicházelo postupně, každý den jsem se do ní zamilovávala víc a víc. A to jsem si teprv přišla jak divná matka... A když přišel kolotoč s kojením, přebalováním atd, den co den to samé pořád dokola, měla jsem chvíle, kdy mě to začalo ubíjet. Byla jsem zvyklá na práci mezi lidmi, měla jsem nějakou profesní pozici a najednou matka a hospodyně. Je to krásná role, užívám si jí, ale prostě občas seberu kočár a jedu se kouknout do práce, vezmeme malou i na grilovačku nebo různé akce. Začala jsem se starat o zahradu a háčkovat, prostě jsem potřebovala nějakou výzvu I když tou největší výzvou je výchova a starost o dceru, ale i když jí miluju, nesmím dopustit, aby mi hráblo

Lady - tak to je mazec - myslím s tou strašnou ignorací... Ač už jsem v jiný diskuzi zmínila, že jsem nikdy děti nechtěla, tak by mě nikdy nenapadlo v tramvaji nepustit těhotnou ženu (nebo starší lidi), to se mi zdá, nebo je to o výchově??? Je teda pravda, že zatím mě pustil sednout jen jeden starší pán. Jinak jsem si prostě břichem místo vydobyla a nenechala tu omladinu sednout, ale věřím tomu, že by mě taky nepustili... nechápu to.. sice ano, je to moje věc, že jsem těhotná, ale tohle by měla být otázka slušnosti .. fakt mi to hlava nebere...

Pražská MHD je kapitola sama pro sebe a nejen pro těhotné. Většinou pokud jsem si neřekla, tak mámo lidí mě automaticky pouštělo (většinou mě pustil nějaký mladík), ale dokonce jsem několikrát při nastupování byla odstrčena "dámou" ve středních letech, aby mohla zabrat poslední volné místo. Teď bojuji zase s tím, jak nastoupit s kočárkem...stalo se mi, že mi důchodce řekl do očí, že mi místo v buse neuvolní (přestože byla dokonce volná místa k sezení) a další lidi tam stáli tak blbě, že se mi do busu vůbec nepodařilo nastoupit a musela jsem čekat na druhý. Ale většinou jsou lidí slušní a pořád je to lepší cestovat MHD než stát s autem v koloně.