Autor: Lékorka   3.9.2014 v 19:51

No právě, já bych nepřežila ty pohledy: "chudinko, že jsi měla potrat" a pod.

Tyjo, se tady s váma vykecávám a syn na mě řve z vany "bobo", jenže já myslela, že křičí "bonbon" a než mi to došlo a doběhla jsem tam, tak tam s ním plavaly tři bobky

Autor: Bětka   3.9.2014 v 19:53

Holky nedá mi to nereagovat, přeju vám, že ste otěhotněly takhle brzo a bez problémů, ale ono se to pak lehce říká, že se na tom život nestaví a tak, pokud ste neprožily to trápení, když si miminko přejete a ono to nejde...

Vím o čem mluvím a taky vím, že ne vždycky stačí být psychicky v pohodě. Když sme se začali snažit o první dítko, tak sme to nijak nehrotili, přesně jak říkáte vy, dáme tomu volný průběh a ono se to nějak vyvrbí. Po 3/4 roce snažení otěhotněla švagrová (čekala druhé), to mně trošku zasáhlo, protože se snažili asi 2 měsíce narozdíl od nás. No  a švagrová porodila holčičku a my pořád nic nečekali, když sme ji viděli a drželi v náručí, tak sme pak s manželem doma plakali, jak moc si to miminko přejeme. Dohromady sme se snažili skoro dva roky o mimčo a díky hormonům a laparoskopii se nám nakonec podařilo, no a 3 měsíce po mém otěhotnění otěhotněla opět i švagrová (byla sem jen šťastná, že neotěhotněla opět přede mnou, protože to bych už asi neunesla). V loni na jaře sme se začli snažit o druhé a otěhotněla sem po roce opět s pomocí hormonů, no bohužel v 10tt přestalo bít srdíčko a to že sem věděla jak dlouho nám to trvalo, mě ještě víc ubíjelo. Nakonec sem se rozhodla moc dlouho nečekat a v červenci sem začla zase brát ty hrozné hormony a podařilo se to s nimi na poprvé. Doufám, že tentokrát už to dobře dopadne, protože víckrát bych ty hormony už asi nebrala...

Omlouvám se za ten sloh, ale musela sem to napsat, buďte rády, že ste ničím takovým nemusely projít. A to jsou na tom holky i o hodně hůř....

Autor: Pája   3.9.2014 v 20:01

Bětka: věřím tomu, že je to hrozzné..... asi máš pravdu, že se nám to mluví.... přeji aby Vám to brzy vyšlo, ať už máš po problémech a brzy se vám to vyvede ;)

Autor: Nellinka   3.9.2014 v 20:07

Lékorko tak ted jsi me fakt rozesmala :D prej bonbon :DDD Bětko musi to byt strašně, proste dokud člověk nepřežije tak nevi...ja jsem pred 4 rokama ležela v nemocnici a říkali mi, ze na 99% nebudu moct normálně otěhotnět :( v 19 letech jsem to moc neřešila, ale az k tomu dospejes tak je to o něčem jiném :( naštěstí asi při posteli "stali všichni svatí" a podařilo....svou "praci" jsme udělali a ted je to jen osud jak to dopadne....ale doufam, ze všem nam to dopadne dobre :) musíme myslet pozitivně, ze holky???? Lékorko pozdravuj bobka :))))

Autor: Bětka   3.9.2014 v 20:07

Pájo já věřím že tentokrát už to dobře dopadne - jsem v 8tt, zatím je vše v pohodě, ale uvidíme co bude dál, trošku klidnější budu po příští kontrole v 10tt.

Autor: Nellinka   3.9.2014 v 20:09

Holky kolik vam je??? Jestli to neni teda tajné :)))

Autor: Paja   3.9.2014 v 20:10

Bětko, budu držet palce, aby to dobře dopadlo ;) 

Autor: Paja   3.9.2014 v 20:16

Není to tajné, mě je 26 a tobě? 

Autor: Bětka   3.9.2014 v 20:19

Holky já sem vás nechtěla tady vydeptat a moc vám přeju že ste si tím nemusely projít, jen jsem z vašich příspěvků cítila, že si ani nedokážete představit, jak těžké a zraňující to může být. Mám doma krásného zdravého klučinu a jsme za něj šťastní a pokud bude mít sourozence tak budeme nejšťastnější.

A popravdě to dlouhé snažení o první dítko nás s manželem hodně semklo a myslím že i na vztahu k malému se to dost odráží, je to náš malý zázrak. Když vidím švagrovou s manželem jak jejich největší starostí je komu by strčili děcka na hlídání tak je mi z toho smutno. Prostě nevědí jaké to je, když zoufale toužíš po miminku a ono nepřichází. Doufám, že tady už budem mít jen samé dobré zprávy a žádné smutné.