Autor: Janett   24.4.2015 v 13:34

Já si myslím,že je to naprosto v pořádku. Můj syn má rok a 7 měsíců a teprve si pomalu začíná sem tam hrát sám. Všechny své hračky má nonstop k dispozici. Jinak ještě pořád za náma chodí s hračkama, abychom si s ním hráli, ale už to pomaličku ustává a někdy si vytáhne dva auta a jezdí s něma po stole. Teď už konečně začal koukat i na pohádky, zatím vydrží asi jen 20 minut, ale dočkala jsem se Všechno přijde samo a není třeba hledat speciální literaturu

Autor: renátus   24.4.2015 v 13:48

Můj 16 měsíční kluk si hraje sám docela pravidelně. my jsme mu nikdo nedělali kašpárky s hračkama...... jasně na stavění kostiček je rád, když má parťáka, ale jinak si hraje hezky sám již od miminka. Dávala jsem ho často na zem a kolem mu je rozestavěla, a on se pro ně natahoval a hrál....brzo zjistil, že některé když šťouchne tak chrastí, jiné, že musí zmáčnout a hrají melodii.....ted miluje nakládat kostičky na korby autíček a vozit po bytě, nebo si vytáhne kastrůlky a vaří.....Já jsem znovu před porodem a tak ho nemůžu moc nosit a i to mu hodně pomohlo v tom seosamostatnit. Když mu řeknu, že se jdem převlékat utíká k přebalovacímu pultu a pomáhá mi se svléknout. Jediné, co se nám nedaří je mluvení, na všechno jen ukazuje, protože ví, že já mu rozumím.

Autor: Marketta   24.4.2015 v 13:51

To je tězke. Dcerka si neumela hrat sama.ted ji budou 4 roky a je to o hodně lepší. Syn ma 13 mesicu a od malinka si vyhral sam a zabavil. Jde si jezdit s autickem nebo kostky cokoli. Na jedno je více casu a věnujes se mu. Ale uc ho treba tak , že mu nachystáš hracky a bez neco delat. Vyrovnat myčku atd. Zlepsi se to časem. .kolem druheho roku to uz je lepší.

Autor: Jana.H   24.4.2015 v 15:26

Hele já mám holčičku 21 měsíců a taky na mě pořád visí ! Všude jde za mnou. Jediný kdy mám volněji je, když je doma syn (5 let) ze školky a hraje si s ní on. To je spokojená a moc ! On byl první dítě a přitom byl mnohem samostatnější. Hold musíme vydržet, oni se jednou pustí

Autor: Jana.H   24.4.2015 v 15:28

A když je u babičky, kde jsou třeba ještě další dva synovci, tak to člověk o ní skoro vůbec neví. Kouká co vyváději oni a všechno napodobuje. Hold sama se nudí. Některé děti jsou trpělivý a budou si hodinu nasazovat jeden korálek, jiný ne.

Autor: Dana-K   24.4.2015 v 19:32

Děkuji vám za uklidnění. Ono to stejné mi vlastně říkali i obě babičky, že prostě každé dítě je jiné a některé potřebuje víc mámu a některé míň, ale stejně jsem si říkala, jestli nám nemůžu nějak pomoct. Začala jsem tak trochu závidět kamarádkám, které dají dětem klíče a o dítěti hodinu neví. Ono se to i u nás postupně lepší, ale fakt to jde pomalu. Musím sedět nebo ležet vedle ní a pak si zvládne hrát sama. Že bych třeba sama vyndala myčku a ona si hrála 1m ode mě (a viděla na mě), tak to fakt nee. Tak budu muset vydržet. Ještě jednou díky.

Autor: Dana-K   24.4.2015 v 19:34

Ještě jsem zapomněla - děti miluje. To na cvičení s dětmi mě téměř nepotřebuje. Jenže než vytvoříme toho parťáka v podobě sourozence, to chce čas 

Autor: Haasar   24.4.2015 v 22:58

Dano, mám dva syny. Jeden už je chlapák, menšímu je 22 měsíců. Ani jeden si sám nehrál. Starší byl ještě o trošku horší, s tím jsem neudělala opravdu nic. Studovala jsem při něm VŠ a pamatuju si, jak když usnul jsem šla teprve dělat domácí práce a učit jsem se začala až po 22. hodině. Mladší je na tom podobně, ale občas se i sám zabaví - ovšem jakým způsobem!!! Zásadně si nehraje "normálně". Třeba mi nosí z předsíně boty do kuchyně. Nebo si přisune židli k lince a pouští si vodu ve dřezu...Vždycky uvařím a pak mám další šichtu - všechno to uklidit. Když ale nemá den, tak na mě visí a urputně řve a to pak řeším Manducou. Tak je spokojenej. Moc jsem ji užila a lituju, že jsem ji neměla už na prvního.

Autor: Nika   25.4.2015 v 15:05

Dano, já si vůbec nemyslím, že jsi někde udělala chybu. Na hraní si s dětmi není nic špatného. Některé děti zkrátka přítomnost rodiče vyžadují, jiné jsou spokojené samy a vyhrají si s jednou věcí. U mé holčičky nastala ta pravá samostatnost při hraní až ve dvou letech. Taky jsem to udělala tak, že jsem ji hračky nachystala a šla jsem dělat svou práci. Když prosila, ať si jdu hrát taky, vysvětlovala jsem jí, že maminka vaří oběd, abychom měli co jíst a že si s ní budu moc ráda hrát, až dovařím. Ať zatím sama něco udělá. Co zabralo výborně, když jsem jí na židli dala umělohmotné misky a vařečky (ty opravdické máminy) a vysvětlila jsem jí, že to je jako její sporák, ke kterému si stoupne ona a na kterém bude vařit ona, a já budu vařit u svého sporáku. Pár plyšáků jsem posadila vedle židle a dala jsem jí za úkol, ať je krmí, nebo ať přijde krmit mě. Když jsem strouhala mrkev, pár koleček mrkve jsem jí hodila do její misky, ať taky vaří opravdické jídlo. Byla nadšená. Každé dítě ale nadchne něco jiného. Tak uvidíte, co zabere u vás. U nás ještě zabralo nesnažit se, aby si hrála sama, ale zapojit ji do domácích prací se mnou. Např. má svou vlastní hadru na utírání prachu a tou uklízí nábytek, nebo mi pomáhá dávat prádlo do pračky, teď už i vyskládávat nádobí z myčky, převlíkat ložní a u toho protřepávat povláčky :o) Časem si sama začala hrát na to, že nakupuje, že vaří, že čeká na autobus a podobně. Chce to ještě chvíli čas a i vaše dítě si začne hrát podle své fantazie.