Autor: Eliška   27.4.2015 v 13:11

My se snažíme aby na nás nebyl prcek závislej, doma ho nechávám občas hrát si samotného na pěnovým koberci, kolem sebe má hračky a tak. Koberec je suprovej, na normálním koberci malej být nechtěl, ale pěnový se mu líbí. Kdyby chtěl někdo tip na kvalitní pěnový koberec, tak stránky www.malyneposeda.cz :-)

Autor: Dana-K   1.5.2015 v 22:08

Všem vám moc děkuji za příspěvky! Asi jsem vlivem hormonů podlehla tlaku okolí, teď jsem již opět plná síly všem vysvětlit, že je to mé dítě a budu si to dělat po našem, jak to nám vyhovuje. Prostě slabá chvilka, kdy jsem nevěřila sama sobě a svému cítění. DÍKY  

Autor: Markytka   1.5.2015 v 22:35

Ahoj, myslím, že jsme se už potkaly v diskusi o těhotenství s termínem porodu Listopad 2013, je to tak? Mám zhruba stejně starého syna (17,5 měsíce) a dlouho jsem dělala jednu chybu - vařila jsem, když spinkal a jinak jsem se mu věnovala. Když teď spí jen jednou za den, musím vařit i když je vzhůru...a samozřejmě nejde jen o vaření. Ale několik dnů jsem ho prostě nechala chodit bytem (tak, abych na něj viděla) a ze začátku mi řval pod nohama a dožadoval se mojí pozornosti. Teď už si vezme autíčko a objíždí s ním všechno možné. Nebo vymýšlí neplechy - hraje si s věcmi, co nejsou hračky. Ale jde o to, že časem se jeho schopnost hrát si sám zlepšila. Na druhou stranu jsou ale dny, kdy by se nejraději celý den tulil...a to neudělám prostě nic... Asi je to všechno ovlivněno povahou ale i aktuální náladou dítěte . Taky u nás funguje zapojení do činnosti, kterou dělám já - má vlastní kyblík a hadru na utírání prachu, při vytahování nádobí z myčky si může vytáhnout nějakou lžičku nebo něco jiného malého, s čím si může chvilku hrát, při pečení sedí na kuchyňské lince a pozoruje kuch. robot, pojídá rozinky. Odnáší papírky do koše, dává špinavé prádlo do koše na prádlo, po koupání se taky maže krémem...Nebo mu třeba oloupu jablko ze slupky a vcelku mu ho dám k jídlu - tím se zabaví na celkem dlouho dobu, než ho sní Když ho zaúkoluju, nevymýšlí blbosti a ještě je rád, že mi může pomáhat Problém u nás je, že s hračkami si hraje dost málo, víc ho baví věci, co nejsou hračky. Ale když potřebuji něco udělat, nezbývá mi než ho nechat prozkoumávat byt

Autor: Dana-K   2.5.2015 v 22:50

Ahoj Markytko , ano, jsem z listopadových 2013. U nás je právě problém vaření a mytí nádobí, to jí fakt vadí, to mi visí na nohou a řve. Ale nevím, kam bych jí posadila, aby byla v bezpečí, tak maximálně do jídelní židličky a to jí baví jen krátce. Jinak všechno děláme spolu, to mi nevadí - přesazujeme kytky, vysáváme, utíráme prach, pereme atd, ale vařit se snažím po večerech, protože u nás se to ani po čase nezlepšilo. A v posledních dnech mi několik lidí řeklo, že jsem jí rozmazlila, že už by měla být samostatnější, umět si hrát sama atd. Např. sestřička u doktora se mě ptala, proč malou neberu s sebou, tak jsem jí řekla, že by s ní malá nevydržela ani 5 min, než mě Dr. vyšetří, že cizí člověk a cizí prostředí není dobrá kombinace, a ona mi řekla: "No to jste si jí teda pěkně rozmazlila!" Asi to nemyslela zle, ale mě to nějak dostalo, zamrzelo, začala jsem nad tím přemýšlet ... Teď už vím, že prostě budu vařit po večerech nebo jen rychlovky, když jí nehlídá manžel, a ono to časem samo přejde. Prostě na rodičovské dovolené asi řeším takovéhle věci moc, protože není nad čím jiným přemýšlet. Díky za příspěvek a mějte se moc prima 

Autor: Nika   7.5.2015 v 15:23

[736956] Ahoj Dano. Já jsem taky přemýšlivá, takže úplně chápu tvé téma diskuze. Pokud jde o poznámku sestřičky, nezbývá než brát to tak, že občas lidé něco utrousí, co nás pak mrzí, a oni si to ani neuvědomují, jak nás to zasáhlo. Já taky malou k doktorce neberu, vím, že se sestřičkou by sama nevydržela, to by nešlo, musí mít mámu na dohled. Jednou jsem ale fakt neměla na výběr a kvůli akutnímu problému jsem musela ke své gyne a malou jsem musela vzít s sebou. Vysvětlila jsem jí, že mě bude čekat v jedné bezva kabince s židličkou, že si rozloží na židličku své obrázky (pexeso) a bude si je prohlížet a že já budu u paní doktorky a paní doktorka se mi bude dívat na bříško a namaže mi ho krémem. Vím, že tahle varianta jí seděla daleko více, než kdyby byla sama s cizí paní v sesterně. V kabince byla moc hodná, občas nakoukla do ordinace, jestli tam jsem a pak zase šla skládat obrázky. Pro mě ponaučení, že život nás naučí sám. Až budou přicházet různé životní situace, tak se naše děti na nich naučí osamostatňovat se atd. Nemá cenu něco doma uměle zkoušet a do něčeho se nutit. Hlavně musíme mít vždycky ohled k povaze našeho dítěte a vše dělat s citem. Nikdo nezná tvé dítě tak dobře jako ty - to si opakuj a nepodléhej tlaku okolí. 

S tou kritikou a tlakem okolí ohledně samostatnosti to znám taky. A dokonce od mé rodiny. Můj brácha má tři děti. Holky jsou šikovné a samostatné, nemají problém zapadnout do kolektivu. Ale moje holčička odmítá se sama oblékat a sama se krmit atd. Já na ni nijak netlačím a jakoukoli změnu zavedu po pečlivém zvážení (tak bylo např. učení na nočník a sundání plín naprosto bez problémů, protože jsem vystihla okamžik, až na to byla připravená, a nejprve jsem ji na to připravovala a mluvila s ní o tom, pak jsem teprve jednala). V kolektivu více lidí se necítí dobře, nemá ráda hlasité zvuky a hlasy, bojí se, když jiné děti pláčou nebo křičí, potřebuje podporu, není ráda středem pozornosti. Tak se jí snažím vždy maximálně usnadnit pobyt v kolektivu a postupně a pomalu ji zvykat na to, že jednou bude chodit do školky a bude se se mnou muset rozloučit. Hlavně vše postupně a nenásilně. Ale okolí to samozřejmě vidí jinak... měla by být víc samostatná, nemůžu mít pořád takové ohledy, měla bych to či ono dělat jinak. Ale já nevím, proč bych způsobovala zbytečný stres mě i jí. Když nám to tak vyhovuje, tak to tak dělat budu. Jen ty občasné poznámky a neuznání občas zamrzí.