Autor: Beáta   6.10.2016 v 18:48

Ahoj, jsem v hodně podobné situaci. V dubnu jsme se vzali, donutil mě dát výpověd v práci, že vydělává dost, tak já nemusím chodit do práce. Já blbá zamilovaná jsem to udělala a od té doby postupně peklo. Vyčte mi každou korunu. Já byla vždycky zvyklá nakupovat hadříky. Od tý doby co jsem bez práce mám od něho pár tepláků. Asi aby se na mě náhodou někdo nepodíval. Je strašně žárlivej. Snaží se mě ještě schválně vytáčet. Odjede si sám na nákupy a přiveze si hadry za desetitisíce. Vydělává vážně hodně. Aby toho nebylo málo jsem těhotná. Ve třetím měsíci. Teď vyhrožuje že mi nedá už ani korunu a vymýšlí si nesmyslné důvody. Pořád podle něho honím chlapy.jen co odjede hned jsou u dveří zástupy chlapů. Blaaaaaazen je to!!!!!! Nemá sebemenší důvod si tohle myslet, Navíc těhotnou, čerstvě vdanou normální ženskou tohle ani nenapadne. Jsem ted 14 dní aspon na pracáku. No ale peníze dostanu až vic jak za měsíc a fakt jen směšnou částku. Sháním práci, ale ve třetím měsíci kde mě vezmou, navíc když je to na mě už celkem vidět. Jsem se rozjela. Taky nevím kudy kam

Autor: krasotinka   4.11.2016 v 15:23

Jaká je tvůj manžel národnost, můžu se zeptat?

Autor: Katka   5.11.2016 v 08:14

Já odešla od chlapa když měl malý 9 měsíců a starší 7. Našla jsem si nájem vyřídila všechny možný dávky na UP. Bylo to náročné, ale právě kvůli dětem jsem to musela udělat. Dá se to zvládnout. I když než dostanete první dávky může to chvilku trvat. Tak je dobré mít aspoň nějakou rezervu. V každém městě je nějaké krizové centrum pro maminky v nouzi jen se nebojte požádat o pomoc. Nejdůležitější je zdravý nás a našich dětí. A věřte že bude líp. Teď jsem vdaná ke klukům přibyla ještě princezna. Manžel je moc hodný ke mě i k dětem. Prostě tak jak to má být.

Autor: Elderflower   5.11.2016 v 08:46

Nebo zkuste najít někoho, kdo je v podobné situaci, můžete si společně najít nějaký skromnější podnájem, navzájem si vypomoct a třeba se pokusit rozjet nějaké drobné podnikání nebo minismlouvy - když budete dvě nebo tři, tak si děti navzájem pohlídáte a ani by to nemuselo být tak smutné.

Autor: Elis   6.12.2016 v 18:26

Ahojky všem,

Jak jsem to tu tak četla říkám si, že moje problémy nejsou asi tak vážné, ale dostala jsem se do stavu totální beznaděje, zoufalství.

Před 8 lety jsme se s manželem začali snažit o miminko a bohužel se nedařilo. Po dvou letech jsme začali podstupovat inseminaci a umělé oplodnění. Tohle všechno se táhlo asi pět let a samosebou neúspěch ve všem. Podstoupila jsem 5 inseminací a nic. Pak 5 umělých kde jsem 3x otěhotněla a pokaždé potratila a jednou dokonce dvojčatka. Bylo to hrozné, ale co bylo největší utrpení byl poslední vlastně 4 potrat, kdy bylo miminkou už vidět na ultrazvuku jen bohužel bez srdeční odezvy. a to co následovalo v nemocnici bych nepřála nikomu nikdy zažít. Nechali mě ležet v krvi od krku až po kolena. Myslela jsem že tam umřu a bylo mi to už jedno no prostě hrozný zážitek.

Asi měsíc nato jsme zažádali o adopci. Začal běh na dlouho trať. Spousta vyšetření, návštěv od sociálky a teď jsme dokončili dvou měsíční přípravu k adopci, která samosebou dopadla špatně. Bylo mi řečeno, že jsem moc hodná, že myslím víc na ostatní než nasebe. Že je špatné říkat " Udělám všechno proto, aby se dítě u nás mělo dobře. A já bych mu nikdy fyzicky neublížila" prostě je to špatně. Je taky špatně to, že by dítě bylo na prvním místě a tím bych ohrozila manželství. To že beru úmrtí v rodině, jako běh života ( myslím u babičky a dědy, už pět let se o ně starám a jsem denně u lékařů, denně mezi nemocnými důchodci) a to že se snažím být silná je prostě špatně pro výchovu adoptovaného miminka. U manžela to dokonce bylo to, že je tichá voda, která moc neprojevuje emoce a to že nechce být jako otec (násilník a opilec) je vlasně taky špatně. A nehorší bylo že nás totálně srazily ke dnu a nechali nás ležet. Bez nějaké rady, nějakého řešení prostě nic. Jsem strašně zlomená a vůbec nevím jak se postavit. Tentokrát mám strach, že už tak silná nebudu, když je to vlastně špatně.

Jsem ráda, že jsou takové stránky, kde se můžu aspoň trochu vypovídat. Děkuji za to že jste a omlouvám se za chyby a špatný pravopis už ani nevidím jak píšu.

Autor: Adel   11.12.2016 v 10:13

Ahoj holky jsem oproti vam v trochu lepsi situaci ale je to pro me tez moc tezke :(

Elis moc me mrzi co se ti deje :( napadlo me co zkusit inzerat aby ti mimi nekdo odnosil? Promin ze se v tom stouram snazim se o nejakou nadeji.

Holky uz jsem moc nepisete jak jste na tom? Ja mam 10ti mesicni holcicku a jsem v 12tt. Vzdycky bylo spousta veci co mi na mym pritelovi vadilo (koureni, chorobna zarlivost, rozhazovani penez, omezovani v cestovani, pesimisticke nazory, sexuchtivost bez ohledu na me, apod.) 3x jsem se s nim snazila rozejit a pokazde se kvuli citum k nemu vratila. Opet jsem si vsechno co mi na nem vadi uvedomila a nechapu jak jsem to s nim mohla vydrzet a.jak moc se kvuli nemu omezovala. Uz to takhle dal nechci a nevim jak se s nim rozejit. Bojim se jeho reakce. Od te doby co mame malou tak jsem se o rozchod nepokusila. Co kdyz mi ji vezme?:( A kdyz nic hroznyho tak me bude prosit at se vratim a ja nevim jak to ustat aby me nepremluvil. Nechapu proc ale mam ho precejen rada nebo je to jen zvyk s nim zit a nedovedu si predstavit zit bez nej. Mamka bydli s babickou a nabizi ze muzu bydlet u nich ale maji jen 2 mistnosti a zit tam s 2 detma je extrem :( jenze jinde ty deti neuzivim :( potrat neprichazi v uvahu z toho bych se snevzpamatovala :(

Autor: Marunka84   12.12.2016 v 18:24

určitě se přece nemůžeš trápit, vždy je nějaký způsob, jak to člověk může řešit. Vždy se najde někdo, kdo může pomoci. Jak píšeš, že nemáš peníze ani na advokáta, tak určitě by ti tvoje rodina pomohla, ale mohu třeba doporučit bezplatnou právní poradnu, se kterou mám dobré zkušenosti   http://konzultum.cz/#!/rozvod

Autor: Elderflower   12.12.2016 v 19:53

Adel, měla jsem podobného bývalého, teda až na to, že nekouřil, ale jinak to bylo peklo, neustálá manipulace, omezování, postupné odstřihávání od kamarádů a rodiny, shazování, bezohlednost, milenky... 

Nakonec se mi to napotřetí povedlo, a to tím způsobem, že jsem se prostě během víkendu odstěhovala. Předcházela tomu příprava během týdne, kdy jsem tahala věci v batozích na nové místo, takové ty, u kterých se nezjistí, že chybí (jako zadní knížky z knihovny, věci ze zavřených skříněk...).

Bývalo by se hodilo víc kamarádů na závěrečnou víkendovou akci.

Nakonec jsem si uvědomila, že nemám ráda jeho, ale iluzi, kterou byl v mé hlavě. Prostě jsem popřela realitu a udělala jsem si z něj někoho, na koho se můžu spolehnout.

Jediné dvě věci, které bych udělala jinak, jsou to, že bych to udělala dřív a byt vybílila. Ale tehdy mi moje hrdost nedovolila. 

Jestli rozhazuje ze svého, je to dobré, nebude mít na právní tahanice a můžeš ho do něčeho snáz vmanipulovat. Jestli rozhazuje ze společného, tak ty prachy v mezičase investuj do něčeho ty (a pak to samozřejmě vezmi s sebou). Ideálně věci pro děti, které se nedají dělit.

Autor: Elderflower   12.12.2016 v 19:56

A Adélko: Každá noc vypadá černější, než ve skutečnosti je. 

K tomu, aby se tě nesnažil přemlouvat: Zkus se domluvit s nějakým kamarádem, co bude dělat tvého "přítele", nebo aspoň s kamarádkou, která do tebe šťouchne, kdybys zapomněla, co chceš. Jako jo, není hezké tohle dělat ve více lidech, ale někdy prostě účel světí prostředky.