Autor: Patrusa   19.8.2014 v 12:12

Ahoj, ja myslim, ze mamka sice nebude nadsena, ale urcite ti pomuze situaci vyresit. Na VS bych se optala na moznost dakkoveho studia a to se da zvladnout i s miminkem. Hlavne byste si to meli vyresit s pritelem. Drzim palce at to vse dopadne k tve spokojenosti.

Autor: Radka   19.8.2014 v 12:17

Bojím se toho, že mě v tom nepodpoří. Vím že plno keců kolem příjde, ale že výsledná reakce nebude pozitivní.

19.8.2014 v 12:45

:) Tak bude trošku bouřka no..., ale jí to pak přejde, neboj se

Autor: Lenka   19.8.2014 v 12:51

Pokud jde mamce především o tu vysokou, tak ji hlavně ujisti, že VŠ není problém studovat dálkově, a že se budeš snažit vystudovat i s mimčem. Mezi námi VŠ si můžeš dodělat třeba až prtě půjde do školky. Důležitý je si to taky pořádně srovnat v hlavě - jestli jsi na mimčo připravená a opravdu ho chceš (mám doma 17 měsíční holčičku a když k mateřství přistupuješ s nadšením a láskou, spoustou lásky, tak je to to nejkrásnější v životě). S přítelem i s maminkou si hodně otevřeně promluv o tom, co cítíš, taky o tom, že buděš potřebovat jejich podporu. Pokud se sama rozhodněš jit "do toho" tak zkus přesvědčit i je, ať jdou do toho s tebou s nadšením a láskou. Máš před sebou hodně těžký úkol, ale určitě to zvládněš. Řekni mamce, že od ní potřebuješ poradit a pomoct (né, že jí chceš něco oznámit). Řekni jí všechno, co máš na srdci, všechny svoje obavy i strachy i to, že bys mimčo chtěla, že to tak cítíš. My maminky chceme mít pocit, že je dcera naší kamarádkou a má v nás důvěru, a může nám všechno říct. Možná teď přemýšlíš, jestli je tvoje mamča taková ... no, to já nevím ... ale zkus k ní tak přistupovat. Přeju hodně štěstí

Autor: Radka   19.8.2014 v 13:02

Já do toho s nadšením jdu. Dokonce si v hlavě přehrávám jak jí to řeknu, ale vždy se u toho začnu usmívat a jsem šťastná (z dalších důvodů proč se jí to bojím říct). Hned jak jsem  si udělala test byla jsem z toho nadšená. Když jsem viděla tu malou fazolku na ultrazvuku tak jsem začala plakat. Přítelovi jsem to vše vysvětlila. Pomalu už z toho začíná mít taky radost.  Začíná se mě ptát na hodně věcí atd...Ale s mamkou to bude horší. Jednou jsem přišla s malým tetování a nebavila se se mnou týden. Já jsem pevně rozhodnutá, že to dítě chci.

Autor: Jinulka   19.8.2014 v 13:18

Ahoj, Radko,chápu, že někdy může přijít mimčo v méně vhodnou dopu, ale je to přece nový život a Tvé dítě  Co jiného by si ženská mohla přát? Já otěhotněla v 16 letech.... takže vím, o čem je řeč. Malému je teď 7 let, zrovínka půjde do první třídy a akorát čekám druhé, jsem ve 22.tt a jsem naprosto šťastná!! Mám před sebou poslední rok střední školy, kterou si dodělávám dálkově a mamka už nedá na malého dopustit. Vše je úplně nádherné Vysoká jde udělat dálkově nebo vlastně kdykoliv  Jsi dospělá a i když to zrovna není podle Tvých představ, tak si mimčo k Tobě našlo cestičku....

Autor: Lenka   19.8.2014 v 13:19

Jak píšeš, že si to v hlavě přehráváš ... to děláš dobře, používám to taky (pokud mluvíme o tom samym, tak je to lucidní snění), ale je důležité, když si to přehráváš, si přehrát i všechny možné špatné maminčiny reakce (že bude zklamaná, naštvaná, bude brečet), tak se nejlíp připravíš na to, co příjde. Všichni si rádi představujeme ten šťastný scénář a když je pak skutečnost jiná, je to děsný zklamání. Takže přehrávej, ale ty špatný reakce a svojí reakci na ně.

To že se přítel vyptává je super, to je na dobrý cestě :-) Za tetování bych s dcerou taky nemluvila (máme v rodině lupénku a takhle ničit svojí kůži je v tomhle případě dost hazard). Pokud je mamka aspoň trochu mateřský typ a naštve se, tak jí to určo přejde, a hned začne nakupovat dupačky a až bude v porodnici držet mrně, tak jí to přejde určitě :-)

Autor: kesi   19.8.2014 v 13:22

Radko ono tetování a miminko jsou asi trochu jiné věci. Vím ale jedno že nic není tak horké jak se uvaří. Navíc uvidí že už nejsi malá holka ale že z tebe bude máma. A do potratu tě přece nutit nemůže. Nakonec bude ráda i když třeba až za nějakou dobu.

Autor: Radka   19.8.2014 v 13:35

Vím, že tetování a miminko je úplně rozdílná věc, ale dávala jsem to za příklad, že je proti všemu abych byla mladá maminka, abych měla tetování, abych nešla na VŠ.  Já už pevně rozhodnutá jsem. Miminko si nechám. Jen chci od ní podporu a toho se bojím. Ani se nebojím toho jak moc bude řvát atd...ale toho že nepříjde z její strany podpora. Že bude mluvit o tom jak jsem jí zklamala.