Autor: Zuza   19.8.2014 v 16:05

Ahoj, no, zrovna dnes jsem si říkala, že je možná lepší mít děťátko brzy - budeš mít na ně hodně energie, menší rizika genetických vad apod. A život ti nikam neuteče, holt uděláš VŠ později - to už je na tobě. Znám paní, která otěhotněla v 1. ročníku VŠ (studovala medicínu) a školu dodělala s červeným diplomem (mimi si samozřejmě nechala). Hodně žen čeká, až dostuduje, potom splácí půjčku na byt a najednou je jim přes 30 a miminko se nedaří. A taky - čím je člověk starší, tím více se stresuje :) Tak třeba slib mamince, že s její pomocí školu zvládneš.....

Autor: Týna   19.8.2014 v 19:22

Ahoj  já otěhhotněla v 18 ales přítelem už jsme spolu bydleli... no a moje mamka z toho byla vážně "nadšená" a měsíc se mnou nemluvila  ale když se malej narodil tak z něj byla nadšená. Uvidíš jak to vezme... a já to své mamce oznámila raději po telefonu, osobně bych to nedala. Hodně štěstí a dej vědět jak to mami vzala 

Autor: Radka   19.8.2014 v 20:07

Za chvíli jdu na to. Držte mi palečky at to zvládnu a at me podpoří. :)

Autor: JančaPet   19.8.2014 v 20:39

Ahojky,já otěhotněla a tenkrát mi bylo ještě 16,rodila jsem v 17.Moje maminka to vcelku vzala,říkala,že to tušila. Podporovala mě ve všem. Dokonce mi jak se říká dokoupila roky,abysme se mohli vzít. Jen taťka a brácha se semnou nebavili. Ale jak se mimčo narodilo,tak všichni z něj uprdění.:-) Teď je mi 32 s manželem jsme 16 let a čekáme páté(už teda neplánované) miminko. Ale moc se na něj těšíme. Nejstarši syn má 15 a nikdy jsem nelitovala,že ho mám. Dokonce se nám dva roky po něm narodila dcerka. Oba jsou skvělí a i když to jsou už puberťáci,tak jsou hodní. Říkají,že jsou rádi,že mají tak mladý rodiče,že spolužáci si mysleli,že jsem jejich starší ségra :-D Neboj,i když maminka bude naštvaná,nadávat a já nevím co,přejde ji to!!!! ;-) Kdybych já neměla děti tak brzy,tak by se moje maminka ani vnoučat nedožila. :-( Když mi bylo 19 zjistili jí rakovinu. Žila ještě 9 let,tak si mé tři děti užila. Říkala,že je za to ráda. Ségře se malý narodil,když už tady tři roky nebyla a brácha ještě děti nemá. Tak pak napiš,jak to dopadlo,držím pěsti;-)

Autor: Radka   19.8.2014 v 22:24

Tak to dopadlo příšerně. Rvala, třiskala a aby to nebylo málo ze půjdu okamžitě na potrat. Když jsem řekla, ze ne. Ze jsem pevne rozhodnuta tak to jen bylo ze si zku**im život deckem a nic vic. Ze myslela, ze mám nějaké ambice a teď se na všechno vykašlu. Takže me v ničem vůbec nepodpořila ba naopak čekala jsem, ze to bude méně horší nez to bylo. Pak jeste začala ze můj přítel není ten pravý pro me. Ze zůstanu jednou sama. :( hrůza a des

Autor: Lucka   19.8.2014 v 22:41

Drž se holka, vím že to musí být těžké, ale každá bouřka se jednou přežene. Teď hlavně musíš být silná a stát si za svým. Pokus se zbytečně se tím netrápit- škodí to miminku, a doufej, že to mamku brzo přejde. Hlavně se nenech do ničeho nutit a neboj se dítě ti život nezkazí- být mámou je přece super ;-)

Autor: Janca75   19.8.2014 v 23:22

Radko, nezlobte se na maminku za její reakci. Vaše maminka si určitě pro svou inteligentní dceru vysnila krásnou budoucnost vysokoškolsky vzdělané mladé dámy (to lze i s bobkem) a Vy jste jí tu představu vzala. Maminka je určitě v šoku, který z ní mluvil.

Přiznejte si, že ani Vaše první reakce na zjištění těhotenství nebyla ve stylu: "Jupí, budu mít mimčo," ale obava, jak to zvládnete. Dejte mamince čas na to, aby se s tou představou, že z ní uděláte babičku vyrovnala. Nebude to hned zítra, ale maminka se s Vašim těhotenstvím určitě srovná ;)

Autor: Nada   20.8.2014 v 00:23

Jestli dovolíte,tak Vám k tomu také něco napíši.Jsem už babička,prvni dítě jsem měla v 19 ,ale mělo těžkou srdeční vadu a po porodu zemřelo,celá moje rodina,včetně mnme,jsm ez toho byli vyřízení,Za tři měsíce jsem otěhotněla znova ,porodila jsm ekdyž mi bylo 20 a tři měsice po druhé,vše dopadlo výborně.Moje maminka mi se vším pomáhala,přesto že ji bylo tehdy také 40,pomáháme si dodnes,je ji juž 85.Nikdy bych mojim dcerám nedovolila interupci,starší dcera má tři děti,dnes už školáci,když čekala ůposledni,tak chtěla jit na potrat,že už 3 nezvládne,já ji přemlouvala jak se dalo,byla rozhodnutá ,měla veškere vyšetřeni,nastoupila do nemocnice ,já měla nervy na pochodu,asi v 11 mi zvoni telefon,mami,prosim tě mrkni v kolik mi jede autobus,já to nedokázala toho bezbranného tvorečka dát pryč,já radosti brečela,brečim i ted,když si na to vzpomenu.Má zdravé,krásné  děti,Mladší dcera má také chlapečka,tu  jsem měla až ve 40 letech,ani tehdy mne nenapadlo,ji dát pryč.Nevim,jaký máte se svou mamkou vztah,dcera si dodělávala zdrávku dálkově a já hlidala,dnes už je vrchni sestrou,pokud je maminka rozumná,tak to miúsi pochopit,jste dospělá,.máte partnera ,po porodu by jste brala 7500 mateřský příspěvek,a existuji dávky v hmotné nouzi,v případě,že by jste zůstala sama,nebo přitel také studoval.

Věřte,že to dětátko za to stoji,nic krásnějšího jsme v životě nezažila,než porod zdravého miminka.

Držim pěsti.

Autor: Patrusa   20.8.2014 v 00:48

Taky se pridam s tim,ze maminka potrebuje trochu casu tu informaci vstrebat. At si rikaji lidi,co chteji, ale dite je dar a potrat je krajni reseni. Skolu si muzes dodelat pozdeji. Sama jsem zacala studovat skolu dalkove az ve 23 a myslim, ze jsem byla mnohem zodpovednejsi student. Drzim palce, at se vse rychle uklidni, hlavne kvuli tobe a miminku.