Autor: Monika4   26.1.2014 v 22:50

Giginko je mi to moc líto bohužel jsem se setkala se situací kdy maminka přišla o dítě v termínu narodilo se mrtvé:-( na tohle není nic jen hromada času a jednou vidina nového miminka. Určitě bych ale doporučila pomoc psychologa a to i pro tatínka. Měl by jim pomoct spolu o tom mluvit a vyrovnat se tak líp s bolestí.

Mohu také doporučit sdružení Dlouhá cesta je to sdružení rodin které jakýmkoli způsobem přišli o dítě. Nedávno jsem byla na jejich setkání, protože kamarádce náhle zemřela dcerka (2 roky při nehodě) mají webovky a jsou i na FB zkuste tam hledat mají i pomocníky kteří radí jak se v takových situacích chovat.

Držím palce ať je jim brzy lépe bohužel na tohle nikdy nezapomenou.

Jak s ní jednat? Mojí kamarádce pomohlo, že jsem se chovala pořád stejně nebála se jí zeptat co a jak, jak to zvládá atd. někdy stačilo jen vyslechnout někdy potřebovala podržet obejmout chce to hromadu trpělivosti a pochopení pokud se před tebou trochu uzavře (vzhledem k tvému těhotenstvíú dej jí čas musí to nejdřív zpracovat v sobě.

Všechno to jsou jen moje úvahy a postřehy snad to trochu pomůže.

Autor: desideria   26.1.2014 v 23:58

poslala bych jí kytku, třeba, má-li je ráda, se vzkazem, že je Ti to moc líto, a až Tě bude chtít vidět, tak jsi pro ní kdykoliv k dispozici. On někdy člověk takhle ve stresu a v bolesti není schopný vidět lidi okolo sebe, a může je pozornost obtěžovat, nemají na to emoční kapacitu. Někdo má potřebu o prožitém mluvit, ale co jsme se bavily s maminkama ve stresové situaci, tak často spíš popisují vnitřní uzavření a potřebu izolace. Je možné, že pohled na těhotnou a děti pro ni bude velice citlivý, tak kdyby se vyhýbala kontaktu, zkus to brát s nadhledem. 

Je to moc těžké pro všechny, je mi to moc líto. 

Autor: Alicek   27.1.2014 v 00:28

Uf, z toho mi beha mraz po zadech... V podstate jsem v podobne situaci - tedy jen v te casove. Jsem take v 8.mesici (o mimco jsme se snazili dva roky), kamaradka ma pristi tyden termin (o mimco se snazili dva mesice). Uz jen to, ze otehotnela tak lehce a driv, nez ja, me uvedlo do silene deprese. vubec jsem ji ty dva mesice, nez jsem otehotnela ja, nemohla videt ani o ni nic slyset. Nedovedu si predstavit, kdyby se mi, nedej boze (fuj ani na to pomyslet), stalo neco jako tve kamaradce. Urcite bych ji nemohla hodne dlouhou dobu vubec videt! Takze byt tebou, doprala bych ji cas, aby se s tim vyrovnala. Mozna to bude dele, nez bys cekala, mozna do te doby, nez otehotni znovu, mozna vubec. Vsechny reakce, at uz jakekoli, budou v tuhle pro ni velmi tezkou dobu naprosto normalni. Dokud se neozve sama, nechala bych ji byt. S tou kytkou to je dobry napad, ale vic bych se do toho nemichala, dokud ona sama nebude chtit.

Autor: Giginka23   27.1.2014 v 00:56

Moc vám všem děkuju. Je fakt nefer že se něco takového vůbec děje.  S tou kytkou je to dobrý nápad.  A jak říkáte no,  nechám tomu čas a uvidíme.  Taky díky za tip na tu poradnu.  Urcite ten kontakt pošlu manželovi ať má něco v záloze. 

Autor: KKacka   27.1.2014 v 07:21

Ahoj,

znám podobné, kamarádka přišla o miminko v termínu, já v té době byla na konci 1. trimestru. Taky mě to pěkně vzalo. Dej jí vědět - jakkoliv - že si k dispozici na pokec nebo i na mlčení, ale nech na ní jestli tvé nabídky využije. Hlavně ji do ničeho nenuť. Dej jí najevo že tě to mrzí, ale nelituj ji přehnaně a mluv s ní o tom jen jestli začne ona. A důležité, pokud ya ní půjdeš, musíš být v pohodě!!! Bohužel i mě za měsíc a kousek potkalo podobné. A musím říct že i když se mi nic nechtělo a nejradši jsem byla sama, když mě manžel nebo někdo někam vytáhl, byla jsem za to nakonec hrozně vděčná. Aspoň na chvíli přijít na jiné myšlenky. A je pravda, že když se jim velmi brzy zadařilo znova (teď už mají skoro ročního zdravého chlapečka) mě to tenkrát pěkně rozhodilo. Hlavně si z toho nic nedělej, buď pro svoje miminko v klidu, je to strašné, ale bohužel se to stává.

Autor: Monika4   27.1.2014 v 08:51

Giginko určitě mu ho dej mají opravdu poradce a většina z nich něco takového zažila takže s nimi umí jednat kamarádce to pomohlo.

Autor: Isia   27.1.2014 v 09:45

Ahojky, přidám sem taky svůj příběh. Taky jsem přišla o miminko ve 23. týdnu, sice není to 8. měsíc, ale už to bylo pokročilé těhotenství a miminko jsem už pěkně cítila. Byla to pro mě hrozná rána a dlouhou dobu jsem se z toho dostávala. Nemohla jsem o tom s nikým mluvit, jenom tady na četu s maminkami, které si přešly tím samým. Nemohla jsem vidět těhotné maminky, nemohla jsem vidět miminka, děti. Nechtěla jsem s nikým mluvit, protože nikdo si tím neprošel a nevěděl jak se cítím. Ale každý člověk je jiný a potřebuje něco jiného. Já bych asi kamarádce napsala, že je ti to líto a že jsi tu pro ni, kdyby si chtěla promluvit. Musí to vyjít od ní. Nenutit do ničeho ať sama příjde, když bude cítit, že je ten správný čas. Mě pomohlo až nové těhotenství, ale to zase bylo plné strachu, aby se to neopakovalo. Uklidnila jsem se, až se nám narodil zdravý syn.

A poradna je taky dobrá věc, určitě ji vyslechnou, pomůžou...

Je to hrozné a chce to čas...

Autor: Giginka23   27.1.2014 v 20:06

Ještě jednou všem děkuji za rady a příběhy. Koukala jsem na stranky te Dlouhe cesty a pod její záštitou funguje i speciální sdružení pro maminky, které prozily něco podobného. Už jsem ten kontakt poslala její mamince a manželovi, tak snad to pomůže.

Autor: Laura   29.1.2014 v 20:44

Ahoj,ja jsem prozila ted neco podobneho,je to tri tydny co jsem porodila uz mrtvou holcicku,prestalo ji bit srdicko a byla jsem ve 34 tydnu.Porad nevim proc.Ale chci ti rict,urcite se kamaradce nevyhybej,dej ji najevo ze si tady pro ni.Me osobne po te hruze co jsem zazila tehulky nevadi vubec,spis kdyz vidim maminku s ditetem a miminkem je my smutno,protoze jsem ted taky mela mit dve deti.Hned par dnu po tom co jsem se vratila z nemocnice,jsem potkala dve "kamaradky" ktery normalne se mnou prohodili aspon par slov a ted,videla jsem jak na me pokukujou a mluvi fakt nenapadne o me a najednou nez aby me potkali zasli do prvnich dveri,ktere meli nejbliz,jen aby me nemuseli potkat.Reknu ti,ze to je horsi,vim ze lidi ted nevi jak se maji ke me chovat,ale pro me ke nejlepsi,kdyz se chovaji jako by nic-kdyz se my nekdo koho bych ted potrebovala vyhejba,my nepomuze.Drz se a svou kamaradku podrz,urcite bude lip..casem.