Autor: Giginka23   30.1.2014 v 13:13

Lauro moc ti děkuju. Mrzí mě, čím si musíš procházet!

Myslím, že máš pravdu, když manželovi před pár lety zemřela maminka, taky mu spíš pomohlo, když se k němu lidé chovali normálně, než aby se před ním schovávali a s rozpaky odcházeli.  Tobě držím palce a přeju hodně sil!

Autor: Laura   31.1.2014 v 07:43

Dekuju holky,hodne my pomaha kdyz si o tom muzu popovidat s lidma ktery prozili neco podobnyho a nebo hlavne s holkama celkove,chlapy to berou jinak.Po tom co jsem prisla z nemocnice jsem si nasla uplne nahodou na netu skupinku maminky andilku a pomohlo my se s toho drobet vypsat lidem co vi o cem mluvim,protoze bohuzel zazili to same.Mozna by kamaradce pomohlo neco takoveho,ale ne kazdymu pomuze se sverit.Je to hodne tezky,zivot je nefer,ale casem to snad bude lepsi.

Autor: evelin   1.4.2014 v 08:17

Ahoj,tak já mám bohužel stejnou zkušenost jako Laura..:-( v říjnu jsem jela rodit a moje holčička byla mrtvá..prý strangulace pupečníkem..v prvních týdnech jsem nechtěla s nikým o tom mluvit,je pravda,že dvě nejbližší kamarádky mě nenechaly se v tom topit...ale měla jsem stavy,kdy jsem nikam nechtěla chodit,bolelo mě,když jsem viděla těhotné nebo holky s kočárkem..opravdu nejhorší bylo vysvětlování lidem okolo..dodnes se z toho nemůžu nějak psychicky vymotat..chlapi to opravdu berou jinak,můj manžel o tom třeba vůbec nechce mluvit,vlastne nikdo to nemůže pochopit,co cítíte,protože vy jste s tím prckem byly 9 měsíců.. Teď jsem v 7.týdnu,jsem akorát ve stresu,aby bylo vše ok,nebudu klidná,dokud nebudu držettoho prcka v náručí..určitě pomůže čas,je mi líto,že se toto v dnešní době může dít tak snadno a je mi líto všech,které něco takového potká..držím palce,aby jste to všechny zvládly a těšili se z dalších miminek...!

Autor: Jana   5.4.2014 v 13:48

Ahoj Evelin, držím Ti moc palce aby Ti vše tentokrát vyšlo. Těžko se radí, aby jsi se nepoddávala stresu a nemyslela na to špatné. Stát se může kdykoliv a cokoliv a my to nijak neovlivníme. Každá překonáváme tuhle životní zkoušku jinak. Ty jsi měla štěstí, že jsi mohla takhle brzo po porodu otěhotnět, ale bohužel ta bolest se hojí pomalu. Minulý rok se mi nečekaně v 30.týdnu těh.odtrhla placenta a chlapeček mi umřel. Málem jsem prý na sále umřela taky. Doktoři mi místo psych.pomoci přáli, že mám slavit druhé narozeniny (pravděpodobně jim vůbec nedošlo,jak mám slavit narozeniny a úmrtí syna zároveň). Taky jsem měla hrozný problém s lidmi okolo, doslova jsem se bála, připadala jsem si jako kdybych měla cejch. Teď už je to 9 měsíců za mnou a mohu potvrdit, že jenom ČAS všechny rány zahojí. Strašně moc Ti Evelin přeji, aby Ti to vyšlo a měla jsi krásné a zdravé miminko.      A to samé i ostatním holkám!!!!!  

Autor: Veronika1   5.4.2014 v 14:06

[501272]

Ahoj Evelin,je pravda,nikdo kromě vás,co jste to prožili si neumíme představit jaké to je... Ale věř,že bude dobře.Moje švagrová prožila to samé, měla 5 dnů do termínu porodu a bohužel,porodila mrtvého chlapečka.Přes rok jim trvalo než otěhotněla,malé loni byl rok a nyní čeká další holčičku na léto Držím moc palečky,aby bylo vše v pořádku.

Autor: Veronika1   5.4.2014 v 14:09

[505891]

Ahoj Jani,švagrová mi řekla,že nejhorší co je je dusit to v sobě.Nechala jsem ji vypovídat se,pomohlo jí to.Nevyhýbala jsem se jí,samozřejmě,měla jsem strach,abych něco neřekla a ona se nesložila,ale je to už 3 roky a je to v pohodě.Jak se říká,čas všechny rány zahojí,někdy ne úplně,ale alespoň částečně.