Autor: Mysanda   15.9.2015 v 14:12

No holky, tak výsledky teda mám.... Manžel má spermiogram, že by mohl být dárce - vše v naprostém pořádku. Za to u mě zjistili teda myom v děložním krčku a ještě nějakou přepážku v děloze a obojí musí jít ven, takže se během týdne objednám do nemocnice a musím pod kudlu. No a pak se bude dít teprve něco dalšího. Ve čtvrtek dostaneme výsledky genetiky a za měsíc imunologie. Na zákrok se čeká snad okolo 2 měsíců, jsem docela rozmrzelá, že se teď všechno zastaví. Zákroku se nebojím, ale i tak z něj nejásám, nějak jsem doufala, že najdou třeba jenom silnější imunitu nebo podobnou hovadinu, co se obejde bez ope zákroků... ach jo. 

Autor: Babouk   15.9.2015 v 14:40

Sluničko super. Myšando držím palce, s tou mámou je to síla... Mámu to taky mrzelo, ale zase tak velká opora to nebyla, třeba mnohem častěji mi volal táta, jak mi je.... Naštěstí kamarádky kolem mě super, třeba jedna mi psala, že neví, co mi napsat na jednu zprávu, tak jsem jí napsala, že nic říkat nemusí, že je pro mě důležité jenom to, že mě poslouchá. Mě nejvíc vyhovuje takový ten realistický přístup - jako - je mi to moc líto, ale ne lístostivým tónem a když se mnou o tom ten člověk začne normálně bavit, ne že se to snaží zahrát do autu. Tím, že se o tom bavíme, tím se to zase odplavuje... Jedna moje sestra je taková a druhá přesně naopak..

Já si teď občas chovám ségry 7mi měsíčního kluka a docela mi to pomáhá, jak psala sluníčko. Ze začátku mám v očích slzy a pak si to užívám. Psycholožka mi říkala o jedné klientce, která si takhle po měsíci pochovala miminko své sestry, strašně to obrečela, ale zase se to tím trochu uvolnilo. Po tom těhotenství a porodu si o to tělo říká, jenže miminko nikde

Já měla dneska jít na kontrolu po šestinedělí, ale musela jsem ji kvůli špinění po MS odložit. Volno má až v pondělí. Škoda, ale výsledky pitvy a genetiky stejně ještě nejsou. Ještě další měsíc a půl - nejdřív... Stejně tam zkusím zavolat dřív.

Autor: Irčins   15.9.2015 v 14:41

Ahoj Mysando, je hrozný kolik toho musíme my ženy podstupovat. Když si vzpomenu na ta svá počáteční vyšetření před otěhotněním, nebyla to procházka růžovým sadem. Vyšetření průchodnosti vejcovodů mě bolelo jak čert a že vydržím hodně. Ale už při tom porodu mi doktor řekl, že mám velmi citlivou branku, fakt mi tekly slzy bolestí už jen při zavádění tablety přes čípek, aby mi vyvolal kontrakce...  Tak se není čemu divit, že mi bolelo i vyšetření na průchodnost... A to neříkám nic o tom, že v jednu chvíli se doktorce cosi stalo s peánem - tzv. cévní svorkou, a tekutina, která měla jít do mně, byla všude kolem jen ne uvnitř stříkačky... No, a do toho sestra, která šla shánět nový peán kamsi přes dva sály a já tam ležela v bolesti na tom železném stole jako s prominutím podsvinče před porážkou.... Ale dobrá, i tohle jsem zvládla, stejně jako další vyšetření, což odběry krve jsou v podstatě brnkačka. Celkový výsledek i přes prodělané konizace v minulosti byl dobrý a já o.k. Jak už jsem říkala, u nás byl problém ve spermiogramu. Tedy naše těhotenství je problematické na samém začátku a jak jsem nyní tím nejhorším možným způsobem zjistila, bude komplikované i na konci... Nerozumím tomu. Poslední týdny jsem si to těhotenství začala opravdu tak nějak užívat, moc jsem se těšila na mateřskou a jak si konečně odpočinu od toho pracovního stresu...a teď tohle. Ano, jsem doma, ale sama a rozhodně si neužívám. 

Mysando, vydrž to, doktoři dělají co umí a nám nezbývá, než jim věřit a projít si vším, co nám řeknou... Ten čas je holt na tom nejhorší... Já už se ani tak nebojím budoucí bolesti, jako své vlastní psychiky a toho, jak další těhotenství zvládnu. Věřím, že znovu otěhotním, stejně jako vy všechny tady, ale z hlavy nám už nikdo nesmaže to, co jsme si prožily a co nám tenhle zážitek dal a vzal. Vzal nám to bezstarostné těšení se a dal nám místo něj strach a obavy... 

Do toho mi právě volala paní z pohřební služby, že si můžeme pro maličkou přijet... V současné době mám auto v servisu a přítel jezdí pracovně pryč na celý den. Navíc bych tam sama asi ani nejela, nedala bych to převzetí. Tak tam pojedeme asi zítra ráno. Paní mi také řekla, že nám ponížili celkovou fakturu za pohřebné, že to nějak ještě konzultovala s majitelem a nebudeme platit šest tisíc, ale něco přes čtyři... Co je mi to ale platné, když to život nevrátí. Ano, život je to jediné, co nelze vyvážit ničím... 

Autor: Babouk   15.9.2015 v 15:20

Tak mně zase nepřišla mateřská. Minulý měsíc v pohodě a tenhle nic. Dávala jsem tam rodný list a porodopis, takže si to nějaká úřednice evidentně vysvětlila po svém a zastavila platbu. Takže to musím zítra obvolat a zase to vysvětlovat, dneska už na infolince nejsou.

Autor: Irčins   15.9.2015 v 16:45

Ahoj Babouk...jojo, naše úřady to je věc. Když si člověk něco neohlídá, nemá jistotu, že bude vše v pořádku. Ale jenom kdyby to bylo naopak a platit jsme měli něco my...to by byl oheň na střeše a urgence už týden dopředu. Nenechají člověka v klidu... 

Autor: Mysanda   15.9.2015 v 19:08

Irčins já to vyšetření na průchodnost ani moc nevnímala, sice to nebylo příjemné, ale nebolelo. Jsem ráda, že má manžel spermio v pořádku, protože poslední dny byl očividně z toho nervní a pěkně prudil a dneska měl celý den dobrou náladu, že je to u něj v pořádku. Já to nějak zvládnu se s tím poprat, ale u chlapů mi to přijde, že to snáší hrozně špatně, i když to často nedávají najevo. 

Spíš by mě te%d zajímalo, jestli budu muset po zákroku dodržovat zase šestinedělí.... to bych se k inseminaci dostala až po novým roce. Do háje, ten svět fakt není spravedlivej, proč nemůžu mít aspoň něco v životě jednoduchý. Pak ve zprávách napíšou o krávě, která hodí mimino do polenice, nebo potkám v sámošce holku, který je sotva 15 a už má "buben". Fakt, co jsme komu udělaly, že nám život takhle koupe pusy....

Autor: Babouk   15.9.2015 v 20:11

No jo, člověk si nejdřív myslí, že mít dítě je taková přirozená věc a pak přijde na to, že narození miminka je vlastně zázrak...

Autor: Irčins   15.9.2015 v 20:40

Tak ten můj horší spermiogram nijak zvlášt neřešil...tedy ne nahlas. Ale co já vím, co se mu dělo v hlavě, že? Navíc si myslím, že to moc nepřijal, protože se mně nedávno ptal ohledné té snížené imunity, zda ta právě nemůže za to, že jsem nemohla otěhotnět... Trošku jsem na něj vyvalila oči, ale co naděláš. Jelikož má navíc syna z prvního manželství, měl se od samého začátku oč opřít. Jenže malému už bude třináct let a za takovou dobu se toho změní... I na mně čeká určitě další inseminace a pochybuji, že se to stihne ještě letos...  Já vím, nemohu to urychlit a musím počkat, co výsledky a teprve pak se uvidí. 

Když jsem v jedné chvíli trošku dopředu přemýšlela, nevím, zda nejít už rovnou do IVF s tou metodou PICSI, jak nám nabízeli, kdyby nám tehdy nevyšla ani třetí inseminace. Vzhledem k věku mi tehdy nabídli jen tři pokusy a pak hned umělé. Vyšla druhá, ale vlastně nevyšla...  A právě kvůli věku a stárnoucím vajíčkům si myslím, že umělé umí lecčemu předejít... Víš, já myslím i na různé genetické vady, já bych prostě další porod mrtvého miminka už asi nezvládla... Říkám si, teď to bylo způsobeno něčím, příště může přijít něco horšího...prostě mám strach. 

A dneska jsem měla obzvlášť blbej den, nevím, jestli to také znáte, ale prostě mě od rána všechno vadilo...křik dětí u sousedů, nešlo mi ani malovat a obrázek skončil v koši, štve mně, že se po porodu nevejdu do věcí, i když mám nahoře možná sotva tři kila navíc,  ...ach jo. Prostě den debil. Chvílemi jsem měla normálně chuť něco rozbít. Jsem asi divná nebo to na mne doléhá čím dál víc. 

Autor: Irčins   15.9.2015 v 20:52

Máš pravdu Babouk, děti jsou zázrak. Nerozumím tomu, proč tenhle zázrak nemůže být u nás naprosto přirozený. Každá, co tu čtu, jsme normální ženská, která od samého začátku těhotenství bere tento stav vážně, dáváme si pozor na to či tamto, bereme zodpovědně každý prožitý den...tak proč? Ptáme se tady každá a odpověď nedostaneme asi žádná... Otevírá se mi pomyslný nůž v kapse při zprávách o některých, co si takového života neváží nebo když na ulici potkám mamku s dítětem na jedné ruce a s cigárem ve druhé, nejradši bych jí vlepila facku, aby se vzpamatovala... Nebo ty, které rodí děti jako kočky koťata, zanedbané šmudly...no, a právě možná proto jsou prostě odolnější vůči všem vlivům, nemocem, infekcím, kterým se snažíme vyvarovat a právě proto jsme prostě náchylnější..

Jen ženy jako jsme my, které si tímhle utrpením projdou ví, jak je ten nový a zdravý život zasloužený a jsme za něj vděčné. Budu ta nejšťastnější máma na světě, až budu moci vzít své miminko do náručí...živé a zdravé...