Autor: sluniczko   29.9.2015 v 08:14

Iricins: U nas to byla blba nahoda s tim, ze bych byla urcite radeji, kdyby nejaka pricina byla, aby se tomu dalo predejit. :) Haro: mala je moc super, mooc se opatrujte. Jana: jani, urcite to vse prober s dr, at vse dobre dopadne, neni mozne. Napotreti!!! budu moc drzet pesti, ja jdu na hema 5.10. a potom ke svemu dr az na velky utz 30.10. :) snad to rychle utece :) Holky, vam vsem ostatnim.drzim pesti, at Vas potkaji co nejdriv dve carecky na testiku !!:)))

Autor: Babouk   29.9.2015 v 14:25

HaRo, je moc krásná, snad se ta kýla ztratí sama a nemusíte na operaci.  Renatko, gratuluju a přeju ti, ať to máte už za sebou, je mi líto, že hned po tom, co se maličká narodila řešíte takové starosti.   A Jana76 gratuluju a držím palce.

Já hlásím, že od soboty už nejsem rozvedená, ale opět vdaná Bála jsem se, že se něco pokazí, že třeba budeme nemocní nebo se něco vážného stane, jako se nám to nepovedlo s miminkem.. Ale všechno bylo super a my si to užili. Nikdo nám do toho nekecal a bylo to přesně podle našich představ. Večer jsme pouštěli balóny štěstí a každý tam napsal svoje přání, asi není tak těžké uhodnout to naše Potom jsem si pobrečela. Ale beru to tak, že si Maryka to truchlení zaslouží a pak už jsem zase relativně v pohodě. Říkali jsme si, že to zkusíme po druhé MS, i když mi doktorka řekla počkat na jaro. Ale teď ani nevím, jestli se mi do toho chce. Skoro polovinu rodičáku jsem byla těhotná, unavená, náladová... Neměla jsem na malou trpělivost. 9 měsíců je tak dlouhá doba a co když se to zase nepovede...

Tenhle týden máme třídní sraz, máme ho každý první čtvrtek v říjnu. Jedna spolužačka čeká každým dnem narození dítětě, druhá se právě vrátila z porodnice, další 2 spolužáci se chlubili narozenými miminky.. Tenhle rok si to nechám ujít, sice už to tolik neprožívám, ale tohle bych fakt nedala. Myslela jsem, že to letos budu já, kdo nepříjde kvůli narozenému miminku..

Autor: Jaana   29.9.2015 v 17:46

Holky, jsu moc ráda když tady čtu, že přes to všechno, co nás potkalo se znovu rodí miminka a další se budou rodit, hodně mě to povzbuzuje a dává naději, že se taky ještě dočkáme. U nás nic nového, čekám, doufám,...na testování je ještě brzo, podle chutí nic nepoznám, mlsná jsem byla vždycky. Nevím, jestli je to tím úplňkem, všechno se mi zase vrací, pořád tomu nemůžu uvěřit. Malý by měl tři měsíce, už by se smál.. No jo. To by  bylo moc jednoduché.

Babouk víš, taky mám obavy z dalšího těh., neměla jsem sebemenší problém a pak se to ve          40 týdnu blbou šnůrou po.....říkám si, nebudu se pořád pozorovat, bát se?  budu a chtěla jsem napsat a ke konci se zblázním strachem. Prošla kolem mě dcera a uvědomila jsem si, že se bát budu pořád, než se narodí a pak když se narodí, porostou. Já byla od začátku rozhodnutá, že do toho půjdu znovu, jen co to trochu přebolí a dám se dokupy. První jsem si říkala až v říjnu,          ale pak - na co čekat, na co plánovat.

Jinak Babouk moc gratuluju ke svatbě, a věřím, že se ten tvůj balónek štěstí dostal až nahoru, kde si ho přečetli..

Renatko, od kamarádky holčička měla kdysi to samé, sádrování co týden, protože malá rostla, navíc bylo léto a horka, takže si chudinka vytrpěla. Už si přesně nepamatuju jak to bylo, je to dlouho, ale měla to myslím jak měla nožičky skrčené v břichu.  Dnes je z ní už slečna, všechno je    v pořádku, holka jako lusk. Moje dcera měla jen chodidla otočená do sebe, musela jsem taky každý den masírovat šlachy a nožičky vytáčet ven, jinak by ji taky čekala sádra, pak jsme to zvládly bez. Je to těžké, když vidíš drobečka s nožičkama v sádře, ale bude je mít v pořádku.

Autor: Irčins   29.9.2015 v 23:10

Ahoj holky,

Babouk moc blahopřeji ke svatbě, to je paráda. Všem maminkám, i těm nastávajícím, moc gratuluji ke štěstíčku a doufám, že je na nás všechny, co na ně ještě tak toužebně čekáme, nějakým brzkým způsobem "přenesete". Beru to jako znovurozjetý vlak těšení se, do kterého budeme jedna po druhé přistupovat, až si tady všechny budeme nakonec povídat hlavně o tom pěkném. Bylo by fajn vědět, že se už nikomu nic zlého nestane, přitom všechny dobře víme, že ty obavy v nás jsou a budou. Že se tohle děje a dít bude...jen to už nechceme zažít znovu.

Já sama za sebe vím, že budu mít strach tak veliký, že už mi to nahání hrůzu teď. Nemá cenu být přehnaně úzkostlivá, to také není dobré a nosí to s sebou jen stresy, ale pochybuji, že bych najednou zapomněla a začala od samého začátku bez ohledu na to, co se stalo. 

Sluníčko, uvidím, co mi řekne doktor, ale tak nějak ve skrytu duše tuším, že na nic nepřijdou... Také jsem se dočetla všechno možné o imunitním systému těhotných a žádná sláva. Překvapilo mně, jak je tahle oblast v souvislosti s těhotenstvím zatím neprobádaná a navíc...když už se na něco přijde, neví se zase lék... Existuje teorie o jakémsi crosstalku, což je imunitní odpověď mezi matkou a plodem. Dítě je v lidském těle vlastně takový cizopasník a záleží na ženském těle, jak ho přijme. A jsou právě případy, kdy tahle imunitní odpověď selže... A tohle je stále oblast medicíny, se kterou si doktoři moc neví rady. Moc se držím toho, co právě u mně řekne imunologie a vyšetření. 

Dneska jsme se zase trošku chytli s přítelem, protože jsme se bavili o další inseminaci, co nás v našem případě nejspíš nemine a on na to, co kdybychom to zkusili pár měsíců bez doktorů? Umíte si asi představit, jak to na mně zapůsobilo. Už se vidím zase jako před tou minulou inseminací, kdy jsme to zkoušeli rok a půl, než se zjistilo, že je u nás špatný spermiogram a proto nám doporučili inseminaci. A vyšla až druhá... A najednou si myslí, že se třeba stane zázrak, ale do té doby by ze mně byl nejspíš uzlíček nervů z toho každoměsíčního čekání na měsíčky. Jako by nechápal, že mi není třicet, abych si mohla říct, měsíc sem nebo tam. Že mám psychiku už tak nahraně, ze které mně fakt dostane jen další těhotenství. Je mi 36 a miminko nemám ani jedno... No jo, říkám si, chlapi to berou jinak, ale to víte, že jsem si šla stranou pobrečet... Je to fakt hrozně nespravedlivý, co se nám stalo a stále se to vrací...

Autor: Renáta   30.9.2015 v 13:29

Haro nevadí že se ptáš. Malá se nakonec narodila 37+5. V pondělí 7.9 jsem byla na kontrole a vše bylo dobré- jen tlak trošku vyšší tak mě pozvali na přeměření na druhý den 8.9. ale v noci jsem se probudila a začla jsem trošku špinit a pohyby jsem necítila hodinu jsem se překulovala, budila a prosila ad se tam pohne a nic. začla jsem plašit, brečet, třepat se a myslela na nejhorší, přijeli jsme do porodnice a já byla na prášky ani v aute žádný pohyb.Dali mě na ozvy a srdíčko krásně bilo, pohyby na grafu byly taky pěkné ale já je vůbec necítíla- nechápala sem. Sestřička mi říká tak když je vše dobré ak jedete domů. a já na to že mě domů už nikdo nedostane- byla jsem opravdu vyklepaná.Tak si mě tam nechali a byla jsem na ozvech každou hodinu.Doktoři byli rozhodnutí že ještě počkají 3 dny až budu 38+1. ale najednou mě začal pobolívat podbřišek - vyšetřili mě a řekli že se porod pomalu rozjíždí a během 2h jsem byla na sále na císaře. byla jsem za něj ráda. U nás to není že měla málo místa v bříšku ale má nemoc- artrogrypozu.- Taky si říkám že ožky se zpraví a bude to doufám dobré. Jsou i horší nemoci. Jen nechápu proč zase my - z tou nemocí se rodí jen 1 z 3000 dětí . ale pořád si říkám že je jinak zdravá a tak hezounká. HaRo s tím pupíkem máme asi něco podobného.kvůli slabému břísku má na pupíku střevní kličku a tak musíme do Ostravy na kontrolu a tam se rozhodne co dál- taky asi bude nutná operace- vypadá že se to samo nezpraví.- Tinuška si vybrala skoro všechno. Včera jsme byli zase v Brně na přesádrování- sundali ji sádry- rozhybali nožky a hned nesadili další sádry. a za týden znovu. v noci jsme vůbec nespali- Tinuška usla na rukách na 10 min. a začla brečet a brečela hodku než zase unavou usnula a po chvilce to bylo znovu- pláč- je to vždy když jí to natáhnou a zasadrujou. Ale tedka spinká v postýlce. šikulka! HaRo máš krásnou princeznu.:o)

Autor: Renáta   30.9.2015 v 13:33

Babouk moc blahopřeji ke svatbě- a to přání se určitě vyplní! :o) Irčins z těma chlapama je to někdy těžké-ale zase můžem být radi že je máme- aspon já jsem štastná za toho mého-je zlatý i když má někdy i své mouchy! :o)

Autor: Irčins   30.9.2015 v 15:00

Ahoj Renatko, tak já bych toho svého přeci jen také nedala...jojo, každý má nějaké ty mouchy a mušky a vztah je hodně o toleranci a pochopení. Prostě se umět naladit na toho druhého, naučit se leccos přehlížet a promíjet. Ani já nejsem bez chybičky, ba naopak...těch by se našlo. Jinak co se týká Vaší maličké, je mi moc líto, čím musí takový uzlíček procházet už od narození. Ale neboj, bude to dobré. Sestřenice se narodila s vadou páteře, byla zasádrovaná v krunýřku hodně měsíců, navíc měla problémy s kyčlemi, ale nakonec vše dobře dopadlo. Je to už řadu let, ale už tehdy jí hodně pomohli. Z Lucky je dnes šikovná právnička a sama má již krásnou sedmiletou princeznu, byť to také neměla lehké. 

HaRo...malá je fakt nádherná. Snad se také dočkáme takovéhle panenky. Já vím, člověk se nemá upínat na holčičku, jasně, budu šťastná i za kluka, ale tím, že jsme měli mít právě holčičku, jsem si na tu myšlenku tak zvykla a úplně si jí vymazlila. Ach jo... 

Dneska jsem to také dostala...šestinedělí mi končí v úterý, tak je to asi akorát a nemusím se bát, že by mi doktor musel měsíčky vyvolávat nebo se kontrolo díky nim nějak odkládala. Jsem ráda, sice to nemám nějak silně, celý měsíc jsem vlastně neměla krvácení i co se očistků týká. Jen jsem od porodu slabě špinila. Ale dnes už se jedná o jasně červenou krev, v malém množství, ale barva je rozhodně menstruační. Navíc nemám žádné příznaky, žádná bolestivá prsa ani podbřišek, což vítám. 

Autor: Irčins   30.9.2015 v 21:53

Holky budu mít asi hloupou otázku, ale ... jak jste poznaly první menstruaci? A kdy jste ji dostaly? Někde jsem četla, že v šestinedělí je na ní brzy a spíš se jedná ještě o očistky... Mně je divné, že nemám žádné příznaky menstruace jako jsem mívala - bolesti prsou, podbřišku, ledvin... jen mám jasně červenou krev, ale spíš na papíře, když se utírám. Nemůže jít ještě o dočišťování dělohy? Navíc jsem trošku nastydla, což asi není dvakrát dobře, když mám ještě šestinedělí... 

Autor: Irčins   30.9.2015 v 22:27

A ještě jedna otázka ... když mi řekli, že se máme snažit nejdřív po třech měsících, počítá se do nich šestinedělí nebo se to bere až od jeho konce?