Autor: Irčins   9.10.2015 v 19:13

Víš Elis, oni si ti doktoři musí asi z profese nějak držet od pacientek odstup, jinak by je každé takové neštěstí semlelo... Já jsem se z něho dneska snažila narovinu vymámit, kdy se o to můžeme pokusit znovu, prostě kdy je možné začít znovu to kolo IUI...no a on neváhal s odpovědí...prý až uvidí konečné výsledky proč se tak stalo, pokud se to zjistí a hlavně chce vědět, zda jsem uvnitř opravdu v pořádku. Teprve pak si troufne říct víc. Teď by předbíhal. Svým způsobem jsem ani nic jiného čekat nemohla, když zatím nevíme nikdo nic. A nějaké sliby dopředu, to je fakt slabá útěcha.

A na můj stav, jak to dopadlo, také neřekl nic moc. Hodně jsme všichni spoléhali na ten můj domácí ultrazvuk, když jsem ještě to ráno, kdy jsem měla teploty, jasně slyšela srdíčko....hodně nás to uklidnilo. Jenže v nemocnici mi řekli, že jsem mohla slyšet ozvěnu svého vlastního srdce, což mi ale přijde jako blbost. Zvlášť, když jsem napočítala 165 tepů za minutu, že.... To mě naopak nejspíš chtěli utěšit v té nemocnici, abych si něco nevyčítala, nebo nedej bože jim... Ale já to v tu chvíli neřešila, nevyčítám nikomu nic, jen jsem strašně smutná... 

Autor: Irčins   9.10.2015 v 23:35

A Elis...s tím grafem jsi mi opět docela vyrazila dech... To je fakt na palici, jako bys měla mít domácí úkol a běda, jak by byl "špatně". Prostě hlídat si opak toho, po čem tak toužíme. To je opravdu jak ve špatném snu.  A ještě blbější tedy je, když už se na jakous příčinu přijde, nezjistí se proč vznikla. Fakticky jsem dosud netušila, jak může být těhotenství komplikované a kolik se toho může během něj stát. Jo, dokud to člověk nezažije, nepátrá po ničem. Ženy, které otěhotní, porodí a jsou naprosto v pohodě i s mimčem....ty vůbec netuší, jaký zázrak se jim povedl. 

Já to prostě nechápu...na ulici míjím s prominutím šmudlu, která v jedné ruce tlačí kočárek na dnešní počasí se skoro polonahým prckem, dva další se kolem ní batolí a ona v pohodě druhou rukou stačí popotahovat z cigára a ještě přitom děcka peskovat.... Jak to, že to tak je??? Nepřeji nikomu nic zlého, ale v našem případě je spravedlnost pasé.

Autor: Jaana   10.10.2015 v 13:55

Irčins, přemýšlela jsem taky o tom přístroji na poslech srdíčka, že kdyby se náhodou někdy v budoucnu zadařilo, ale teď si nějak nejsu jistá, když to čtu, jestli by k něčemu byl. Mě se to muselo stát někdy v noci- do rána, asi bych stejně nic neuhlídala.  Doktorka mi řekla, že to je mžik, když se miminko otočí a zamotá a pak už hraje roli každá vteřina, že začínají rychle odumírat buňky a bohužel to má nevratné následky. Ať je to omotání, nebo nedostatek živin, málo kyslíku..Takové malilinkaté vědecké vysvětlení, ale stejně PROČ ZROVNA JÁ?

Mě by tím měřením doktor teda pěkně vynervoval. Snad existuje několik jiných způsobů jak neotěhotnět a ne se kvůli tomu každý den měřit..                                                                         Taky pozoruju všechny matky, srovnávám se, říkám si proč? co jsem udělala špatně, o co jsu horší než taková nějaká podnapilá slepice s kupou ušmudlaných dětí, proč to tak muselo skončit... Nebo nám to někdo tak moc nepřál?                                                                                                    Ach jo, zase od začátku...Někdy si říkám, jestli na to ještě vůbec mám, ale protože prakticky nemyslím na nic jiného než na mimi, tak bych asi sama se sebou zbytek života nevydržela.

Autor: Babouk   10.10.2015 v 19:57

Je to porad těžké a ještě bude. Já jsem nedávno musela utéct z cvičení s dcerou na záchod, na chodbě začalo brečet miminko, tak jsem se běžela vybrecet taky. snad vždycky potkám u doktorky těhotnou. Byla jsem si tam pro recept, zrovna taky léčím výtok, a seděla tam maminka s dcerou, těhotná, a chtěla si povídat o dětech a já nebyla schopná se s ni bavit.

Autor: Babouk   10.10.2015 v 21:07

Jaana - jak to dopadlo tobě je opravdu totálne zbytečné.. Žádný zdravotní problém a tohle.. Já už výsledky pitvy znám, zkusila jsem tam zavolat, kdyby náhodou a oni je měli, akorát prý neměli adresu moji doktorky, kterou jsem dávala, ale na jiném oddělení. No a stejně nejsem o moc moudřejší. Miminko se udivilo, protože přestala fungovat placenta, ale proč se neví. Genetiku z plodu se nepodařilo nakultivovat. Moji doktorce se zdál docela krátký pupecnik, ale ve zprávě to nebylo nijak popsáno. V pondělí si budu volat kvůli mým krevním testům, to byla taky anabaze:-/ odvolala jsem kvůli tomu skoro celou porodnici až jsem se nakonec na staniční z poradního sálu rozkricela, to už mi ruply nervy, když mi řekla takovým tónem, co po ní jako chci.. Nakonec se o to postarala, vytahala ty testy z laboratoře, protože v kartě nebyly a poslala je moji Mudr.. Proste bordel, přijdu si jak v Kocourkově. Hlavně, že mi poskytují psychologickou péči asi ví proč..

Autor: Irčins   10.10.2015 v 22:57

Jani, ten odposlech není špatný, myslím, že funguje dobře, ale tu jistotu, jakou bychom chtěly a potřebovaly my, nám nezaručí bohužel nic a nikdo. Jak píšeš....jde opravdu o vteřiny. Stejně jako mi to potvrdil primář v nemocnici. Řekl mi narovinu, že se to může stát kdykoliv, že i kdybych byla od samého začátku těhotenství v nemocnici a kontrolovali mně pravidelně, nemohu ležet na ultrazvuku 24 hodin denně celých devět měsíců. A jako se to může stát v průběhu těhotenství, může se to stát i na jeho konci. No, a pak Vám neopomenou říct, že se polovina případů neobjasní. Tudíž nevíme nic teď a nebudeme vědět ani pro příště, nemáme žádné záruky a to je to, co mě hrozně děsí...

Také mám chvilky, kdy skoro zlomím hůl a řeknu si, tohle prožít podruhé, tak nevím.... Ale i já jsem si jistá, že do toho podruhé půjdu. Neumím si život bez dítěte představit, teď tuplem. Kdybych to nezkusila, připadal by mi můj život nenaplněný, nevím jak jinak to nazvat. A náš život se opakovat nebude...je to naostro. 

Blbý je, že na ultrazvuku není možné poznat, když má mimčo šňůru kolem krku...nevím, proč a zda se tím vůbec věda třeba zabývá? Je vidět plný močový měchýř miminka, jsou vidět všechny jeho kosti, orgány, tak proč ne tohle? Jak to, že to ještě nikdo nezkoumal??? 

Babouk - mně se také svírá celý krk, když slyším brečet miminko. Starší děti ani batolata mi nevadí jako tohle... Zkouším být v tu chvíli slepá a hluchá, ale jde to těžko. Já si na výsledky počkám až k doktoru, tam je naposílají jak to půjde. Možná tam už ten příští pátek budou, jdu na cytologii a už si chystám nervy. Stále mi zní v uších slova doktora, když mě včera prohlížel, že chce vidět, zda nemám uvnitř nějaké poinfekční srůsty. Neumím si pod tím nic představit, natož kde by se mohly udělat...

Chci se zeptat...myslíte si, že mě čeká znovu vyšetření průchodnosti vejcovodů? Absolvovala jsem to vloni v tuto dobu a bylo to v pořádku. Teď už se dopředu děsím, aby mě tam neposílali znovu právě kvůli té infekci... Netuším, kam až se mohla dostat, když mi řekli, že jsem měla veliký zánět... Mám hrozný strach, že to všechno ještě neskončilo a nějaké snažení se mi v mysli oddaluje čím dál víc kamsi do prázdna... 

Jo, a měsíčky zřejmě pomalu končí. Od středy do včera to byl opravdu průtok, že jsem se až bála, ale dneska to vypadá na zdárný konec. Takže slizice může pomalu dorůstat a vracet se k normálu. Tohle jsem tedy nečekala, řvu když si vzpomenu, že od zítra za měsíc jsem měla mít termín. Urničku máme stále doma, ještě jsem neměla sílu se rozhodnout, kam malou dám. A v nejbližší dny to ani plánovat nechci. V listopadu nás čeká ta dovolená, tak snad pak, třeba už budu trošku psychicky silnější...

Autor: elis   11.10.2015 v 12:23

Ahojky holky,dneska je za oknem tak nadherne,ale jinak tam silene fouka a je hrozna zima.pritele mam v praci a me se nejak nechce nic delat ani nevim co bych mela delat.premyslela jsem ze prohrabu satnik,jelikoz jsem zjistila,ze mi je spousta veci malech,akorat nechapu jakto kdyz mam postavu skoro stejnou.je to k vzteku.radsi to necham byt,asi by me to netesilo.dneska jsem si predstavovala,kdybych na testu objevila ty // carky.hned se ve me vzbudi nervozita a ten pocit stesti ktery by nastal...snazim se myslet na jiny veci,ale nejde to.mozna je to to jediny co me drzi nad vodou.pocit nadeje.

Autor: elis   11.10.2015 v 12:28

Jinak Ircins,co se tyce urnicky i my ji mame stale u pritele doma.vim,ze to asi neni dobry,ale nejak se nemuzem rozhodnout kam ji dame.uz nas i napadlo,ze ji rozprasime nekde na louce.mame tu peknou prirodu.bojim se,ze to ale nezvladnu.nechci se s ni loucit.no a uz nevidim na pismenka.omlouvam se...

Autor: Irčins   11.10.2015 v 13:00

Ahoj Elis, ono se řekne myslet na jiný věci, ale je to hodně těžké. Přes týden mi pomáhá práce, tam lze na pár hodin zapomenout, díky frmolu, který člověka nenechá koukat do prázdna a myslet na to, co se stalo. Když pak přijdu domů, běhám kolem domácnosti a večer padnu do postele. Tak je to v některé dny, když jsem fakt utahaná. Ale některé přijdu domů a doslova to na mně padne. Strach, smutek a stesk... Ano, díky jakési naději a určitým prognózám od doktorů, jsem schopná tohle smutnění v sobě regulovat a ustát. Už nebrečím jako dřív, ale každá vzpomínka mi dokáže spolehlivě zaplnit oči slzami. 

Urničku máme v dětském pokoji, a protože tam chodím opravdu jen kvůli úklidu, tolik mne ten pohled nebolí. Beru to tak, že je maličká s námi a svým způsobem mne do zatím uklidňuje. Neumím si vůbec představit, že bychom ji někde rozprášili...teď rozhodně ne. To bych nedala a ještě se s ní nemohu rozloučit. Snad časem najdu sílu a odhodlání, kam ji dát. 

Co se týká věcí na sebe, ani mi nemluv... Cítím, že jsem během krátké doby hodně zhubla, možná i víc, než jsem byla dřív. S jediným mám ale také problém...rifle a kalhoty. Nohy mi v nich sice plandají, ale pozůstatek po těhotenství mi zůstal na břiše a trošku bocích. Taková ta kůže navíc...  A jelikož mám všechny bokovky, tak je to problém. Chtělo by to cvičit a za pár týdnů bych možná měla lepší postavu než kdykoliv jindy, ale mně se nechce... Nejsem líná, spíš pohodlná a nemám na to náladu. Takže to vyjde nastejno. Ale dala jsem se s vervou do malování a gotické okno na zdi v obýváku už je skoro hotové. Vymalovala jsem do něj jakoby pohled z hradu do noční krajiny a začíná se mi to líbit. Včera jsem malovala až do půl druhé v noci, jaký jsem blázen. Zato dneska budu odpočívat. U nás je venku také pěkně, chladno, ale vítr nefouká. Vezmu Bertíka na vodítko a půjdeme do parku a až přijdeme, zachumlám se do deky a nechám se oblbnout nějakým filmem. Přítel jede ještě pro další várku obkládacích kamenů, ale tentokrát s ním nejedu. Dneska se mi chce opravdu jen lenošit...