Autor: elis   28.10.2015 v 17:48

Ty jo Ircins,tak to je mazec s tema dovolenyma,no opravdu asi nad vama stoji andel strazny.to my jsme parkrat byli u more,ale jelikoz je ted pritel porad v praci a ja doma,tak si myslim,ze by to nasemu vztahu prospelo.je pravda,ze naseho pejska tu budu muset asi nechat,coz bude bolet,ale ty 2dny neni moc.no uvidime jestli neco najdu,pritel s tim souhlasi a nechava volbu na me,coz nevim nevim,jak budu uspesna.

Autor: Irčins   28.10.2015 v 23:29

Elis určitě odjeďte, bude to pro vás oba dobré. My to máme fajn v tom, že psa by hlídali přítelovo rodiče, už u nich několikrát byl i na víkend, a protože mají chatu pěkně v lesích, podstrojováno až pod čenich, nechybělo mu tam skoro nic. A oni jsou na chatě víc, než doma, co vysvitnou první jarní paprsky a jedou ji zazimovávat až tento víkend. Pak jsou celou zimu doma v bytovce...neradi, jak jinak.  Přes to Turecko by byl tedy u nich, ale to už v bytovce, protože jsme měli letět od sedmého do dvacátého listopadu. Tam by to měl horší, ale jen co se volnosti týká. Navíc je má rád a co vím, nikdy si po nás moc nestýskal, jen v první chvíli, když jsme odjížděli. Horší bychom to měli s kočkama, ty máme dvě, ale i to jsme měli od rodičů pojištěno, protože bydlí 4 km od nás a jezdili by je sem obstarávat. No, ale výsledek je beztak takový, že letíme leda do prdlákova.  Na druhou stranu si fakt říkám, že to musím brát jako varování a třeba jsme opravdu před něčím chráněni. Dovču oželím, protože stejně myslím jen na to jedno...otěhotnění. Sice by nám ten oddech možná pomohl, ale nic nenadělám. 

Tak pak dej vědět, cos vymyslela...a třeba nám dáš typ na nějaký fajn výlet... 

Autor: Jaana   29.10.2015 v 16:46

A jak se daří našim těhulím? už přišly nějaké nevolnosti? u nás se vrací život do starých kolejí, občas zoufám, pak zas doufám..uvidíme za pár dní, jestli se u nás někdo ,,zabydlel".

Autor: Babouk   29.10.2015 v 17:47

Co jsem doma, tak jezdíme na dovolenou akorát na chatu.. vlastně, byli jsme minulou zimu na horách a to bylo super, i když jsem se jenom procházela, protože jsem byla těhotná. Vlastně i na těch letních dovolených jsem byla těhotná... Dneska jsem byla na kurzu první pomoci, pořádala to za symbolickou cenu naše městská část i s hlídáním. Je to dobrá věc, kdyby se něco stalo, aspoň budu vědět, co dělat. Pokud tedy nezpanikarim a totálně nevypnu, což se prý stává. Jen 2 věci mě trochu rozhodily. Na začátku si vedle mě sedla maminka s miminkem na klíně. Pak naštěstí odešla dozadu. A ta druhá byla, když jsme koukali na video porodu slůněte, které nejevilo známky života.. Už jsem chtěla odejít z místnosti. Naštěstí ho máma oživila. Dělala přesně, to co jsme se učili, ale instinktivně.

Autor: Irčins   29.10.2015 v 21:26

Ahoj Babouk, vím moc dobře, o čem mluvíš...ať už se to týká dovolené nebo jiných vzpomínek. Já se na fotky z výletů, kde jsem měla s každým dalším viditelně větší bříško, nemohu ani podívat. Je toho hrozně moc, co jsme za těch sedm měsíců, kdy jsem nebyla ve svém těle sama, zažili... Není den, kdy mi to něco nepřipomene. Už několik týdnů chodím do práce, ale ještě ani jednou jsem nevkročila do mého oblíbeného obchůdku se zeleninou, který je skoro naproti naší firmě a já tam nakupovala skoro den co den. Hlavně mi sedla paní, co tam prodává a docela jsme si padly do oka a leccos jsme si pověděly...třeba o genetických testech, co mě čekaly, o různých vyšetřeních a kdykoli jsem tam přišla, zeptala se jak dopadlo to, či ono...prostě to není člověk, který si s tebou povídá jen aby řeč nestála, ale také umí naslouchat. No, zatím jsem nenašla odvahu tam jít... Jen kolegyně z práce mi říkala, že se na mně ptala, jak se mám a ona jí jen řekla, že neví....že by se musela ona zeptat přímo mně... Na jednu stranu bych byla radši, kdyby jí to řekla a já tak byla ušetřena té první odpovědi. Jo, teď uznávám, že v tomhle případě by se mi drbna hodila. A myslím si, že tam jen tak nepůjdu...leda bych byla znovu těhotná a mohla se opřít o něco pozitivního. 

Kurz první pomoci je fajn věc, ale pravdu máš v tom, že nikdy nemůžeš předpovědět, kdy a kdo tvou pomoc bude potřebovat, tedy nemůžeš vědět, jak zareaguješ. Nezapomenu na mého kamaráda, když mi vyprávěl, že před jeho očima uhořeli dva lidé v nabouraném autě... Strašné...prý přijel k nehodě chvíli po tom, co se to muselo stát, auto už hořelo a zevnitř se ozýval šílený křik. Zkusil jim pomoci, ale bylo to jak v blbém filmu...všude kolem rozlitý benzín a kouř... To pak nevíš, kdy to bouchne a zabije i toho, kdo se snažil pomoci. Tohle bych nikdy zažít nechtěla. A ještě si vzpomínám, že jsme před lety projížděli kolem havárky, kdy auto bylo úplně na šrot, už tam byli hasiči, policajti a sanitky....a já viděla jednoho z těch hasičů jak za tím autem zvrací....nikdo si neumíme představit, jak takový pohled musí s člověkem zacloumat... 

Raději zanechám podobných úvah, jedno je jisté...já bych asi v první chvíli strnula stejně jako při verdiktu, co mi řekli lékaři, když na ultrazvuku nebilo srdíčko, ale pak bych asi hned obvolávala pohotovosti, aby mi poradili co dělat, když bych jim situaci popsala... Rozhodně to ale zažít nechci. 

Jinak my už plány na část víkendu máme...přítelovo rodiče nás pozvali na výlov ryb a můžeme si tam i nějakou tu rybku koupit. Vloni na Vánoce jsem dělala poprvé Amura a musím uznat, že je daleko chutnější než celý kapr. Pokud je budou mít, hned vezmu na mrazák. 

Autor: sluniczko   29.10.2015 v 21:51

Holky, kt. Jste otehotnely, doporucuju chodit do prace. Nemam spatne myslenky coby kdyby, utika mi to jako blazen, jeste k tomu chodim na VS, a jsem vice v klidu, opravdu nemam cas premyslet nad spatnyma vecma. Jsem ted ve 20.tt a prcovat chci minimalne do konce roku. Mam sedave zamestnani, zacinaji me bolet zada, ale fakt to utika a navic kazda korunka dobra!:) Drzim pesti holky, s pozitivni mysleni. Ja otehotnela 4 mesice po porodu mimi ve 32.tt. a neskutecne mi to dodalo pozitivni energii a mysleni. Holky vy co cekate na dve carky na testu, drzim pesti!

Autor: Irčins   30.10.2015 v 17:21

Ahoj holky,

tak dneska jsem zažila v práci docela pecku...nečekala bych, že mě to zase tak sebere. Kolegyně si odskočila pro jídlo a já zůstala na firmě sama, když tam přišla těhulka tak tak, že prošla dveřmi... Zpočátku jsem se držela a zodpovídala její otázky s pohledem do očí, ale ke konci...měla těch dotazů tolik...jsem už fakt skoro nemohla zadržet slzy při pohledu na její bříško. Vlastně jsem měla skoro shodný termín s ní a při tomhle zjištění jsem šla málem do kolen. Přišla si k nám vybrat postýlku, že prý má týden do porodu a shání na poslední chvíli. Chtěla poradit s tím, či oním a před mýma očima vykreslovala své vize, jak si to představuje...prostě se chtěla bavit jako bychom se znaly léta... Naštěstí jsem to nakonec ustála, ale to si umíte představit, že se to uvnitř mně mlelo... 

Někdy si říkám, zda to vůbec přejde a zda to lze překonat??? Je to ta nejhořší a nejbolestnější noční můra...

Autor: kotrbelinka   31.10.2015 v 07:55

Ahoj holky, Ircins taky jsem ráda ze se na to přišlo a taky je pravda to ze sem si rekla ze je velka skoda ze se na to neprislo driv.Jinak s tema vasema nevydarenyma dovcama to je asi nejakej vas osud.

Autor: kotrbelinka   31.10.2015 v 07:58

Ircins jinak mas pasaka za to jak si to ustala s tou tehuli muselo to byt tezky.Ja jsem hotova jen slysim rict nekoho dvojcata.