Autor: Jaana   4.1.2016 v 18:14

Ahojte holky, Elis a sluniczko, to teda letí, vy už jste tak daleko...Já se doslova škrábu na 9-10 týden. Nejdřív to moje špinění a teď přes vánoce strašné zvracení, že jsem skončila čtyři dny na kapačkách. Je mi pořád hrozně zle, nejsu schopná fungovat. To jsem nezažila. Ve středu mě čeká doktor, bude mít ze mě radost, když mu budu co chvíle nosit papíry z nemocnice. Snad se nějak ke šťastnému konci doškrábu. Na vánoce mi taky ukápla slzička při představě, že jsem mohla mít půlročního prcka pod stromečkem, bylo mi to strašně líto, jako asi každé z nás.

Jane - tu hlášku taky znám, mám dvě děti v pubertě..,,vždyť za pár let můžeš být babička".. připadneš si pak úplně odepsaná. A nebo "vždyť máš dvě zdravé děti". Já vím, je to dar mít zdravé děti, ale neutěší to tu bolest, že jsi o další přišla. I když bylo s náma devět měsíců, bylo to moje miminko, které jsem měla ráda stejně jako kterékoliv z mojich dětí. Já měla strašnou krizi koncem října, kdy jsem hrotila plodné dny, aby všechno klaplo a stejně prd, Vybrečela jsem se ségře, že na to prostě nemám, připadlo mi to nekonečná cesta, nekonečné čekání a já chtěla všechno hned a hned to nebylo. V listopadu jsem to vypustila.. Psychika dělá fakt moc, nějak se zadařilo ale popravdě se to ve mě dodnes všechno ještě pořád mele. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že se nám to stalo a čekám, že se z toho hrozného snu probudím. Říká se, že není důležité kolikrát padneš na hubu, ale kolikrát vstaneš a půjdeš dál.. (ale je to tak těžký pořád vstávat). Ale když to vzdáme, budeme moct žít celý život s tím, že jsme to vzdaly? ne, nevzdáme to, ono to vyjde, nám všem!

Autor: Jane   4.1.2016 v 21:34

Ahoj holky.Diky za vaše povzbuzující slova,konečně nekdo, kdo mě chápe. Někdy si pripadam ,že mluvím jinou řečí a ostatní si melou svy.Oni to třeba špatně nemysli, ale mě to moc bolí. Nemám už sílu něco vysvětlovat, stejně nechápou. Jsem moc ráda, že jsem Vás našla. Babouku,naše maličká se narodila sice s nižší por.vahou (2460g),ale zdravá. Dopoledne trošku blinkala a tak jsme pro jistotu jeli do nemocnice.Nemohli jí napichnout kapacku a tak jí zavodňování sondou.Nejspíše ji špatně zavedli,ale to samozřejmě nikdo nepřiznal. No a naše sluníčko se v podstatě utopilo. Doktorů verdikt zněl celkové selhání organizmu.Dodneška si myslím, ze vina je na straně lékařů. Jenže i kdybych se s nimi soudila,Marketku by mi stejně nikdo nevrátil.Už zase bulim jako želva., a to už to budou skoro čtyři roky.

Autor: Jana76   5.1.2016 v 09:31

Úplně stejné slyším ze svého okolí, máš dvě zdravé děti, tak už toho snažení nech, nebo se zničíš zdravotně. Mě je fyzicky dobře, u mě se psychika dá zvládnout tvrdou sebekázní a také tím, že se pořádně vybrečím. Taky jsem vždycky řešila plodné dny, bohužel kvůli nasazení Prednisonu po ovulaci se tomu asi nevyhnu, ale je mi nějak lehčeji. Všichni doktoři mě opakovaně tvrdí, že největší problém bývá právě ta psychika, vyplavují se špatné látky do organizmu a tělo to pozná a dlouho si to pamatuje. Proto jsem si řekla, i když to úplně vymazat nejde, že se s tím prostě vyrovnám, že v sobě musím tu sílu najít i kdyby se dělo cokoliv. Pořád má člověk naději, není na smrt nemocný a má kolem sebe fajn lidi. A když už je špatně, stačí se podívat sem, kde řešíme ty svoje stesky dohromady a vidíme, že to většinou dobře dopadne. Jane máš pravdu, že nemá smysl se soudit s doktory, jen bys v sobě tu bolest umocňovala a malou ti to nevrátí. Je to hrůza. Kdo si tím neprošel, nepochopí. Soucit ostatních je sice fajn, ale stejně si to člověk musí vyřešit sám se sebou, aby se odpíchl ode dna šel dál. Tady se můžeš vypsat a vybrečet a nemusíš se schovávat se svou bolestí před ostatními. Proto jsme tady a alespoň mě to dává další sílu a chuť to nevzdat. Jane nemysli na věk, nestresuj se tím, vím, mě to taky straší, ale záleží na tom jak se sama cítíš, ne na datu narození. Jednou se to povede, nebo třeba člověk dojde k poznání, že to tak má být.....

Autor: kotrbelinka   5.1.2016 v 09:59

Ahoj holky, Jane to me strasne mrzi drzim ti peste at se Vam zadari a brzy chovas miminko.A nedivim se ze i po ctyrech letech places jen co si vzpomenes na nalickou bud statecna.Sluniczko fiha tak at uz to utika jeste rychleji at uz tady mame fotecku miminka.Elis teda to to leti, super mas se drzim peste srale.Bam to v prosi ci nevyslo, ale tak uvidime kdy se zadari jen to zas vychazi to zadelavani podobne jak s dvojcaty i s tim predeslim tehu no tak snad to uz kobecne bude vse ok a dockame se.Holky a na vek se vyprdnete presne tak jak pisete kazdymu je tolik na kolik se cítí.

Autor: elis   5.1.2016 v 12:19

Ahojky,tak jsem byla dnes na odberech a poprve poslouchal srdicko.Akorat jsme ho moc neslysely coz bylo neco tak hrozneho,ale ujistil me,ze se hybe,ze je to jeste moc malicke a mam pry rozsirene cevy proto to nebylo tolik slyset.vim ze se ten strach bude zrejme stupnovat.po tom vsem.na dalsi ko.jdu az 22.1.a az potom se domluvime na ultrazvuku.prijde mi to celkem dlouho.ale snad vi co dela.holky drzte se.

Autor: Jaana   5.1.2016 v 15:07

Elis, ani mi o dnešku nemluv. Třetí týden třetí problém. Výsledky z hematologie. Mám nějaké zvýšené riziko mutace, je to nějaká až na konci mutací...když jsem se ptala, co to dělá, tak problémy s otěhotněním..To by mi vzhledem k mojemu stavu momentálně až tak nevadilo, ale nějak jsem nechápala, co to znamená dál, trochu mi připadlo, že mlžila. Sama podle výrazu koukala, že jsu těhu. Zítra jdu ke svýmu dr. to bude radosti, snad mi řekne víc, ať už to bude cokoli. Koukám po internetu, ale jsu z toho stejně jelen. Budu muset chodit na kontrolu na hematologii, brát tabletky asi na trombózu a později si prý píchat injekce. Ani u jednoho jsem s ničím takovým neměla problém, možná díky tomu, že jsem to ani nevěděla.Taky mi z toho nebylo zrovna na jásání, ale spolkla jsem hořkou slinu a řekla jsem miminkovi, že to zvládneme taky. Jo a nemám se stresovat. Když tak nad tím přemýšlím, budu to muset hodit za hlavu(nějak), možná mi to škodí víc než nějaká mutace. Dlužím to prckovi, stejně si to osud vyřeší po svém.

Autor: Jaana   5.1.2016 v 15:12

Jejda, já myslela, že se mi ten článek, co jsem psala ráno smazal, zkoušela jsem ho zkopírovat, nešlo to a povedlo se mi ho sem natáhnout, když už jsem to ani nechtěla,no už to nesmažu.

Autor: Jane   5.1.2016 v 21:40

Ahoj všichni. Jano 76,tvůj příspěvek jsem už četla alespoň pětkrát a musím Ti moc poděkovat. Ještě nikdo mi to takhle nepodal.Máš pravdu,úplně ve všem. Život je moc kratkej a nic se nemá vzdávat a co se má stát stane se.Asi jsem to potřebovala, aby mi to řekl někdo, kdo si to taky prožil a i vekově je mi blízko.Když ctu s jakou odvahou a odhodláním do toho jdeš osudu navzdory, musím jenom závidět. Ale já věřím, že tu sílu v sobě najdu a když tak si někam uložím Tvoje slova,který mě povzbudi. Elis a Janne, držím palce ať veškerý komplikace pominou a vy si uzivate klidný a pohodovy tehu.A zbytku osazenstva hodně plodných dnů.

Autor: Babouk   6.1.2016 v 18:37

Teď v nějakém filmu byla hláška "neštěstí je koření života " a myslím, že to sedí. Jak jsem byla s malou v nemocnici, často jsem byla v noci vzhůru. Jednu noc jsem z postele koukala z okna a říkala si, že tam ten největší smutek nechám, v nemocnici - porodnici se to stalo, tak v jiné Mariku nechám. Ne, že bych na ni úplně chtěla zapomenout, to ne, to ani nejde. Ale uzavřít truchleni. Protože člověk musí začít truchlit, ale taky přestat. Nebyla to nějak vynucena myšlenka, přišlo to samo. Tak jsem zvědavá na realitu:-) zatím dobrý. Jinak dneska jsem absolvovala Sono prsou, něco jsem si nahmatala. Byla jsem dnes u doktorky, dostala žádanku. Naštěstí v jednom centru se hned dnes uvolnil termín, tak jsem to měla hned za sebou. Je to jenom žláza navíc, může být citlivější před MS, tu čekám každou chvíli. Už před vánoci jsem to nahmatala, ale pak byla malá nemocná a pak ta nemocnice. Spadl mi obrovský kámen z prsou, nebo spíš z prsa:-) těch špatných zpráv by za poslední dobu bylo už opravdu moc.