Autor: Mira   29.1.2016 v 13:57

Ahoj holky dnes je to dva měsíce co sem přišla o svého kluka Damianka sla sem na běžné vyšetření a tam mi můj dr řekl ze srdíčko dobilo vůbec sem si nevšimla ze by něco bylo v nepořádku ked že mi je uz 39 všechny vyšetření byli v pořádku... ALE v 8tt zistili ze su miminka dva mali jednu placentu a jeden plodovy vacek Alex boj prehral v 10tt Damianko prosperoval vyvijel se rastol vsechno v pořádku přišel den D strašně sem se tesila k dr. ze ho uvidím bola som 20+3tt a oznámil mi ze nevidí akci srdíčka ten řev. Co sem spustila bil šílený hned nemocnice vyvolani porodu kyretaz na izbe sme bili tři. Jedna tt tak ako ja druha ut 32tt všechno.mlady holky vsechny sme čekali chlapečkov hrozny ja sem porodila prvá opisovat to nebudu před očima to budu mit stale bolí to stále aj napriek tomu ze uz mam tri deti dve stoho dospěle a malu takmer trojrocnu cacorku vase pribehy sem četla od začátku do konce 181stranek jedním dychem plakala sem jak želva kvůli nam všem ja už aspon deti mám krásné zdravé nikdy komplikace neboli az teď bolí ma to stejně moc moc moc strata mojich miminek chtěli sme sourozence pro malou protože ty prví dospělí su spolu zajmi společné a tak sme chceli aj pro sonku možná. Si pomyslite baba stara co by chtěla ale ja se stara vůbec necítím sem rada ze sem se mohla vyspividat trochu ja se ani nemám komu...

Autor: kotrbelinka   29.1.2016 v 18:00

Ahoj Mira, naprosto chapu jak se cejtis.Bolet to uplne nepřestane nikdy, ale o neco lepsi to casem bude.Drz se a tahle diskuze ti urcite pomuze tak jako nam vsem tady.Bud silna..Budete se jeste pokouset?A ze si baba stara si tu urcite nikdo myslet nebude ♡

Autor: Jaana   29.1.2016 v 18:20

Mira, je to srašně smutné, že se tyhle věci pořád stávají. V tuto chvíli pro tebe hodně čerstvé a hodně bolavé. Člověk tu bolest musí postupně vstřebat, vybrečet se, vymluvit se, prostě všechno musí jít ven. Nikdy to nepřestane úplně bolet, jen to časem bude snesitelnější.

Náhodou jsem narazila na diskuzi TP srpen 2016 a dovtípila jsem se, že jsi tam kousek z tvojeho příběhu napsala. (náhodou,no je to vlastně ,,můj" měsíc, tak tam holky občas šmíruju a porovnávám, jak se daří jim i nám.) On asi udělal hodně problémů i ten hematom, o kterém jsi psala...

Autor: elis   29.1.2016 v 19:23

Ahoj Mira,moc me mrzi,ze jsi si tez prosla touhle ztratou.Vsichni vime jak to boli,ale musime jit dal.nam kdyz mala umrela a ja ji porodila,dodnes a to budu mit naporad vidim ten jeji krasny oblicejicek.byla tak kouzelna...Ted nam posila chlapecka na ktereho se den ode dne vic tesim.Mira musis byt silna uz jen kvuli tve rodine.co se tyce truchleni mas na to narok,brec kdyz potrebujes at to jde ven.myslim,ze tady je fajn se vypovidat,ja stale dekuju za jakykoliv slova at uz utechy,rady,povzbuzeni,proste cokoliv.tisickrat DEKUJU holky!vsem tady drzim pesticky at vse dobre dopadne.Jinak Mira ani trochu mi neprijdes stara,clovek je tak stary,jak se citi.

Autor: Mira   29.1.2016 v 19:39

Děkuji moc holky Jana ano psala sem tam sem ráda že si mně pamatuješ každá z nas sa strašně moc těšila každá z nás si své prožila teď mám stále zmichane pocity jestli to skusit ještě primář mně taky řek at neviesim hlavu a ze stará nejsem este na miminko gynekolog můj taky at se este pokusím ale ve mně se to holky bije raz jo pak ne nejvíce se bojím ze když to este neskusim že toho pak budu litovat to bych nerada... Na jedné straně vím že tehulka este muzu být a ze byl zdravý a neměl zadna genetické vada hnusný hematom a zlé celé člověku se ani věřit nechce kolik maminek si tim projde a vás babulky co ste bili tak těsně před porodem obdivuji děkuji vam moc za vase povzbuzení a vaše příběhy

Autor: Mira   29.1.2016 v 19:52

U nás v baraku su akorát dve tehulky strašně moc im to zelam ale nemůžu prostě nejde to na ne koukat zeptat se jak se maji bojim se ze bych im nejak ublížila nebo tak nějak no stavy hrozne vlastně aj oni samé se mi vyhýbají asi se taky bojí což je úplně normální holky ja vám tak přeji aby ste měli krásná miminka zdravý hlavně taky radši nekoukám tv protože kazdu chvíli se tam nějaká opice zbavuje miminka dobrovolně

Autor: Jaana   29.1.2016 v 21:01

Mira, trklo mě stejné jméno a týdny. Jsu o necelé tři roky mladší než ty, v kategorii ,,stará matka". Víš, už jsu ve fázi, kdy si říkám, že mi můžou všichni vlízt na záda, i kdybych měla rodit do padesáti, není to jejich starost. Dodnes na mě koukají, nevím jestli litují, vyptávají se mého okolí, jestli jsu ještě doma, kdy půjdu do práce, jak jsu na tom, prostě starají se o věci, do kterých jim nic není, ale mě se nikdo nezeptá, chodí kolem jako myšky. A co teprve až vylezu s pupkem.Chtěla bych to, že se znovu zadařilo tajit co nejdýl, až to praskne, to pojede jak lavina a já chci klid od všech drbů, čumilů, nevíte jak strašně chci klid, soukromí. Už to slyším..víš ta, jak jí umřelo to miminko, tak čekají ... Dodnes, když potkám holčiny, co jsme měly stejně termín a musím kolem nich projít, ani nedýchám a srdce se mi zastaví,  já nikomu nic neudělala, nikomu nedlužím vysvětlení. Ale to jsem zvládla taky až časem, ze začátku bych lezla nejradši kanálama, abych nikoho neviděla.       Jsu dnes trošku rozohněná, protože poslední dva dny poslouchám jen, že se na mě všichni ptají.    A jsou to lidi, se kterýma si ani ahoj neřeknu.

Miri, naber sílu, dej si čas a pak uvidíš, jak se budeš cítit. Požehnání od gynekologa máš a z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že strach je obrovský každý den, ale na to nesmíš myslet, to bys nemohla ani dýchat. Nedovedla bych s tím žít dál, kdybych to nezkusila. Některé věci neovlivníme a ty budeme muset přijmout, ale proč to aspoň nezkusit.

Autor: Babouk   30.1.2016 v 09:15

Miro, je mi to moc lito. Je to strašná věc, ale člověk a zvlášť ženská, toho zvládne hodně.. Hlavně to v sobě nepotlacuj, když o tom potřebuješ mluvit, tak mluv, když křičet, tak kric a když brečet, tak breč. Mysli v tomhle na sebe. Jestli to zkusit znovu? To uvidíš sama, já měla taky hrozne dilema, ale nakonec jsme do toho šli. Jako bych věděla, že dokud nebudeme mít v náručí zdravé miminko, tak se to nezahoji. I když vím, že bolet to bude vždycky, jenom min. A věk je relativní, záleží, na kolik se cítíš. V dnešní době je spis výjimečné mít děti pod 30. Já měla první dceru ve 32, teď je mi 35, pokud se to teď podaří, bude mi 36.

Autor: Jaana   30.1.2016 v 09:48

Mira, můžu se zeptat, pokud ti to nevadí, odkud se ten hematom vzal?jestli už tam byl ze začátku a nevstřebal se nějak udělal až v průběhu těhotenství?spíš mě to zajímá tak obecně, lékařsky, ne že bych to chtěla lézt do soukromí.