Autor: Babouk   2.3.2016 v 19:10

Já jsem zvědavá, jestli to třeba už nebude vidět příští týden, no možná bude ještě brzo. Jinak to mám stejně jako Jaana, přes den takové ty běžně věci v domácnosti, uvařit, odpoledne ven s malou, večeře, poklidit hračky, vykoupat, uspat atak a večer jsem kaput. V noci malá občas brečí nebo za mnou chodí do postele, pak chce napít a vysmrkat, pak začnu kašlat a nemůžu usnout. Občas se jedna kočka rozhodně vstávat a hrát a dělá bordel a mňaučí. Naštěstí tenhle týden vstává dcear později. Vždycky si říkám, jak třeba vyklidím skříně apod., ale pak jsem ráda, že jsem ráda. Což je asi dobře, nesmím to přehánět, minulý rok jsem se furt honila a jak to dopadlo. A naštěstí s dcerou už je mnohem míň práce. Až skončí prázdniny a malá bude ve školce tak si možná doma trochu zacvičím. Konečně jsem se dokopala k troše učení, našla jsem si online výuku francouzštiny zdarma. Dneska si dělám vstupní test - dělám, protože jsem ho ještě nedokončila, a zjistila jsem, že jsem na tom bídně. Za těch několik měsíců, co jsem na to nesáhla jsem toho tolik zapomněla. A včera jsem zjistila, že mi vypadl kamínek ze zásnubního prstenu. Dneska jsem vyluxovala, prohledala sáček z vysavače a kromě kočičích chlupů nic. Teď manžel kontroluje odpad, zjistila jsem to po tom, co jsem si myla hlavu.

Autor: Babouk   2.3.2016 v 19:14

Irčin, já vím, je to těžké, člověk je hrozně zklamaný. Ale říkej si, napodruhé to určitě vyjde a věř tomu. Žádné pochyby... Až půjdeš podruhé, tak ti o IVF, kdy a za jak dlouho řeknou víc. Na tom není nic špatného, zjisťovat možnosti.

Autor: Irčins   2.3.2016 v 19:20

Máš pravdu Babouk, strašně moc se na to teď soustřeďuji a jak řekl doktor, největším nepřítelem je opravdu hlavně moje psychika. Vím, že nic nevydumám, dokud nějaká ta budoucí situace nenastane. Kolikrát jsem se zařekla, že kašlu na testování a počkám do měsíčků...hm, ani jeden měsíc jsem to nevydržela. Kdyby existoval lék na to, jak změnit úhel pohledu, beru ho po plných hrstech... :-) Jo, už se usmívám.

Autor: Babouk   2.3.2016 v 19:30

Možná by pomohlo, kdyby ses začala soustředit i na něco jiného. Nějaký projekt doma, kurz čehokoliv nebo něco takového. Zaměstnat trochu mozek něčím jiným. Naplánujte si dovolenou, třeba vám už konečně vyjde.-)

Autor: elis   2.3.2016 v 20:55

Achjo Ircins,ja stale doufam,ze by to vyslo.Naprosto chapu tve zoufale myslenky,na druhou stranu te moc obdivuju.Jsi silna a statecna zena.Je dobre se z toho aspon vypsat.Hrozne rada bych te nejak povzbudila nebo neco.Jeste vyckej,uvidis jestli se to podarilo.Posilam ti mnoho stesticka beru.

Autor: Irčins   2.3.2016 v 22:57

Děkuji za milá slůvka, tohle opravdu potřebuji slyšet. Chápu přítele, že se o tom nechce bavit, on je to spíš takový logik, který se řídí uchopitelností reality. Já s ním souhlasím, ale někdy holt jako žena potřebuji i slyšet povzbuzení v tom smyslu, v jakém se my ženy dokážeme vnitřně "nimrat". V práci na to nemyslím, spíš mě to přepadá navečer doma. Začala jsem žít docela stereotypně, ale naštěstí jsme cestovatelé po hradech a zříceninách, takže víkendy trávíme hlavně hledáním takových pokladů, kterých je u nás nespočetně. 

V práci, bohužel, končíme dost pozdě, takže přijdu domů a starám se o každodenní chod naší domácnosti, která čítá dvě kočky a psa. Než uvařím, je pomalu osm hodin a člověk si říká...no, tak ráno nanovo... 

Je mi nad slunce jasné, že pokud bych chtěla, ten čas na cokoliv bych si určitě našla, stejně jako dřív...ale radši hledám co uklidit, abych zaměstnala tělo a nemusela u toho moc přemýšlet. Sem tam si zacvičím, to jo, ale ne pravidelně. Bydlím u přítele už tři roky a ani za tu dobu jsem si tu nenašla kamarádku, se kterou bych zašla na obyčejné kafe a pokec. Čím je člověk starší, tím je to těžší. A protože jsem se za ním přistěhovala přes půl republiky a staré přátele zanechala daleko, opravdu jsem tu nepoznala nikoho, krom lidí z práce. 

Víte, řekla bych, že je to tím, jak se teď ten kolotoč kolem otěhotnění opět spustil. Po porodu jsem se z toho snažila co nejrychleji dostat, hnala jsem už v šestinedělí zpět do práce a týden po týdnu, měsíc po měsíci jsem začala zase žít. Ale teď, jako by na mne ten první neúspěch padl napřímo a zastihnul mě naprosto nepřipravenou na takové zklamání... 

Autor: Babouk   3.3.2016 v 08:43

To je těžké, pokud tam nemáš nikoho, s kým se pobavit a svěřit se. Ta práce ti sice pomohla, ale ono tě to stejně dřív nebo později dostane a všechno na tebe padne. Já jsem sice znovu těhotná, ale brečím a smutním stejně, jenom míň než dřív. Ale to není těhotenstvím, ale časem. A ber to tak, že jestli to máš dostat, tak zase pracují hormony a všechno prožíváš a cítíš mnohem hůř. Až ta mrcha MS skončí, tak bude zase všechno růžovější, uvidíš.

Autor: Jaana   3.3.2016 v 10:47

Irčins, zdravím. Holky napsaly snad všechno, co bych řekla i já. Musela bych obě zkopírovat.          Já kamarádky mám kolem sebe, ale nemyslím si, že kdybych jim vyprávěla, to co napíšu sem, že by to chápaly.. Obě mají děti zdravé, spíš řeší partnery, což zase vidím já jinak. Tady je strašná výhoda napsat cokoli, vypsat se a druhý den jsi na nové straně s úplně jiným pohledem. A hlavně je to pryč z hlavy. Vím, jak se musíš hrozně cítit, když to nevyšlo hned napoprvé, ani mi nemluv, jak jsem bulela já, co jsem všechny tři těhu věděla přesně na den kdy. Nepřipouštěla jsem zase si nic jiného, než že se to povede hned a ono až třetí měsíc, když už jsem popravdě snad ani nedoufala a smířila se s tím, že až to bude, tak to bude. Ale něco na tom bude...uklidnila jsem se v hlavě a to byl zřejmě počátek úspěchu. Jestli už není šance tento měsíc, doktoři tě určitě připraví na ten další. Můžu se tě zeptat, musíš před tím brát nějaké léky na podporu?.

Autor: kotrbelinka   3.3.2016 v 14:32

Ahoj holky, Ircins ono to klapne uvidis jen se opravdu nesmis tolik stresovat, hlava dela hodne ;-) Drzim peste at to klapne co nejdriv.Podivej ja taky sem to zvladla cekat takovou dobu a nebylo to jednoduchý. A prece jen sem se dockala, ted uz jen vydrzet do konce.