Autor: Jaana   23.3.2016 v 09:25

Sáro, bohužel i já patřím do téhle skupinky. Loni, stejně jako elis jsem přišla ve 40 týdnu o miminko. Jela jsem do porodnice s tím, že budeme rodit, jenže už nebilo srdíčko. ,,Znám" tvůj příběh od začátku ( podle jména) ze skupinky srpnových maminek, protože se mi taky jako postupně holkám tady znovu zadařilo a mám termín taky srpen. Jenže jsem tam nikdy nenapsala. Prožívám ten svůj příběh pořád tady s holkama, nemůžu psát mezi maminky, co už chystají oblečky svoje pocity ale někdy jim závidím takovou tu naivnost, že se po 12 týdnu už nemůže nic stát..Já si to ještě loni myslela taky. Mám dvě děti, puberťáky, je mi 37 a pořád věřím, že se zdravého miminka dočkáme. I ty se dočkáš, ale chce to chvíli čas, aby ses s tou bolestí vyrovnala, na věk nekoukej. Počkej si na výsledky a ty ti potom pomůžou se pomalu odrazit dál.                   Dodnes, i když se tady navzájem povzbuzujeme, máme každá dny jako na houpačce, jeden den jsi plná elánu a radíš jak myslet pozitivně a druhý den bys nejradši nevylezla z postele. Jo a strach?ani nemluv. Musíš se z toho vypovídat, vypsat, komukoli, ať to jde ven, i když si za čas řekneš, jejda,co jsem to psala ...Dej si čas, vybreč to ze sebe. Sári, to že se ti to pořád vrací, to tak je,(když si na to vzpomenu, vidím to naživo dodnes), tohle nikdy nezapomeneš a navíc je to pro tebe hodně čerstvé. Drž se, čas to zahojí a taky se budeš radovat.

Autor: Jaana   23.3.2016 v 09:34

Sluníčko, to je moc dobře, že se všechno hojí a je na dobré cestě, aby vás brzo pustili domů. Víc takových zpráv..

Elis a co ty? pořád to dole bolí? Já měla dr. včera , ale byl opatrný, ani jsem to necítila. Já vím, že je doktor a já ne, nějak mě ale vrtá hlavou, že tě přes to krvácení a diagnozu placenta, vyšetřuje pořád zespodu. Možná, jestli se neotvíráš..., ale on je zkušený dr.  Babouk, a kdy ty máš velký ultrazvuk?

Autor: elis   23.3.2016 v 11:08

Ahojky Slunicko,stale drzime palecky!!Jinak je to krasna zprava.No jinak jak me to vcera bolelo,tak jsem rano zacla spinit,nebylo to cervene,ale hnede.trochu jsem to cekala,protoze me to vazne po te kontrole bolelo.Takze se snazim max.lezet a samozrejme to hlidam.Myslim,ze kontroluje,zda se neotviram,delal mi to cele predesle tehu,tak doufam,ze vi co dela.

Autor: Babouk   23.3.2016 v 11:24

Sáro, ze začátku je to fakt nejhorší. Pořád si říkáš, ať už se z té noční můry probudíš, střídá se bezmocnoct, naštvanost, pocit nespravedlonosti, pak se obviňuješ.... Já jsem chodila k psycholožce, to mi pomohlo a nejvíc mi asi pomohlo psát sem a holky tady. Nikdo, komu se to nestalo, totiž jak se cítíš nepochopí. Já ani nevěděla, jestli do toho chci jít znovu.

Autor: Babouk   23.3.2016 v 11:35

Sluníčko, to je super, byla jsem jak na trní, až napíšeš.

Mě čeká velký ultrazvuk asi tak za 5 týdnů, teď začínám 16t. Příští pátek jdu na kontrolu plus sezení s genetikem. Už aby to bylo, abych věděla, že je miminko v pořádku. Taky jsem teď přemýšlěla nad koupí Angelsounds. Ale nevím, abych pak miminko nekontrolovala pořád a taky teď zrovna není peněz nazbyt. Nemocenská mi přijde až příští měsíc a od poslední mateřské jsem bez příjmu. Dneska jsem extra unavená, špatně se mi spalo, ale jinak vše v pořádku. Kromě toho, že dnes pořád lítám na záchod a už jsem to taky nestihla:-) Jak mám dělohu níž, tak na ten měchýř víc tlačí.

Autor: Sára Sára   23.3.2016 v 13:13

[876726] Děkuji moc!!!!! to co popisuješ.......jsem přesně já  ......a ten kdo neprožije nikdy nemůže pochopit jak se cítíme a jaké prádzno a bezmoc v sobě nosíme.........

Děkuji moc !!! věřím a doufám, že čas rány zahojí.......a přítel to se mnou vydrží, není to jednoduché pro nikoho. 

A máš pravdu......chce to všechno ven ať se uleví tělu i hlavě...........ale je to těžké, nechci zapomenout ani ty fotky z ultrazvuku nemůžu jen tak prostě hodit do koše to nejde.......

a ty prožitky a vzpomínky nám také nikdo z hlavy vymazat nemůže ,  i když si říkám, že bych se chtěla ráno probudit a nic nevědět, nic si nepamatovat...........a žít život jako ostatní achjooooo 

Autor: Sára Sára   23.3.2016 v 13:16

[876827] ANO, mám, to přesně tak........ i když mi mudr včera řekla, že by bylo nejlepší po třetí MS jít do toho hnedka znovu......abych se prý nesesypala a dala se dohromady, že to je ten nejlepší lék na vše. Ale já teď vážně nemám na další miminko ani pomyšlení.........představa, že se to může stát znovu by mě asi zabila......nejsem tak silná abych to dala.......

Autor: Jaana   23.3.2016 v 13:27

Já vím, že jsem četla Babouk u tebe, že máš utz. s genetik., tak jsem si říkala, jestli už nemáš náhodou ten velký, je tam nějaké rozmezí týdnů. Ta první neschopenka chodí  strašně pozdě, já jim tam tenkrát taky volala, dva měsíce a nic, ne, že bysme křoupali trvrdý chleba, ale měla jsem plno trv. příkazů. Mě čeká příští týden velký ultra. a jestě vyšetření srdíčka, taky to chcu mít zasebou. Říct si aspoň malé UF. Včera mi dr. dělal ultrazvuk, nemluvil u toho, pořád jezdil po břiše, už jsem hrůzou měla spočítané všechny žabky na garniži snad třikrát no a pak promluvil. Povídám mu, že to mi nesmí dělat, že jsem málem dostala infarkt a on že si jen měřil kosti a velikost. Trvat to o chvilku déle, tak jsem strachem začala brečet. A s tím angelsounds..Jak psala elis, jak začala cítit pohyby, zjistila, že není potřeba a fakt to částečně spadlo i ze mě. I mě elis pokaždé v pozdějších týdnech vyšetřoval dolem, napadlo mě to jen kvůli té placentě a špinění.

Autor: Jaana   23.3.2016 v 13:38

Sári, netrap se teď tím, že nevíš co dál. Musíš se dát ty první dopořádku a pak to buď přijde a nebo nepřijde. Teď musíš nabrat sílu a vyrovnat se s tím, pomalu to půjde. Až teď si začneš všímat té nespravedlivosti na světě, se kterou stejně nic nenaděláš, ale máš doma chlapečka, který tě potřebuje a musíš být o to silnější. A nevím, jak moc to on vnímá, ale myslím podle sebe, že i dětem se to musí zavčasu vysvětlit, že se takové věci stávají, že bohužel i tohle patří k životu, aby to nedusil v sobě.