Autor: Nikol   9.4.2016 v 15:01

Ahojte holky, bohuzial sa musim pridat do tejto Vasej skupiny. 21.2. som porodila v 39tt mrtveho synceka. Den predtym som lezala v nemocnici s vysokym tlakem,nasadili mi dopegyt na znizenie a poslali ma domov. Na druhy den uz Šimonkovi v brusku nebilo srdiecko. Pitva nam tuto zahadu neobjasnila, Šimonko bol uplne zdravy. Po porodu som absolvovala 2 revize, vzdy sa jednalo o zvysky placenty. Je to pre mna a pre partnera velka strata a snazime sa kazdy den s tou velkou bolestou bojovat. 1.5. Nastupujem znovu do prace a dufam ze pridem na ine myslienky. Precitala som celu tuto diskusiu od zaciatku az do konca, holky som za to neuveritelne vdacna ako sa vzajomne podporujete,dodava mi to strasne vela sily a energie,hlavne ked vidim ako sa dari znovu otehotniet. Pre mna jedina uleva ako sa z toho dostat bude dalsie dietatko. Buduci tyzden sa zaciname znovu snazit a ja verim ze to tentokrat pojde rychlejsie ako prvykrat. Dakujem Vam holky moc!

Autor: Jaana   9.4.2016 v 17:35

Ahoj Nikol, tak to v poslední době vypadá, že tyhle neštěstí nemají konce.                     Jsi tu za poslední měsíc třetí nová maminka. Je to tak nespravedlivé přijít o miminko a ještě nespravedlivější přijít to něj na samý konec. Jak už jsem psala, u nás za to mohla ve  40 týdnu pupeční šňůra, a jak nám bylo několikrát řečeno, nedá se to předem nijak ovlivnit, nijak zabránit, nijak předpovědět. I to, že přestane bít zničeho nic srdíčko, se dá těžko ohlídat. Tím spíš se divím, že tě s vysokým tlakem poslali ještě domů, nejsu doktor. Nechci tady být chytrá, protože ani nevím tvůj zdravotní stav, ale si myslím, že jsem někde četla, že vysoký tlak u matky je jeden z důvodů ukončení těhotenství porodem.   A tím spíš ještě ve 39 týdnu, kdy je mimčo ,,hotové". Kdyby tak člověk věděl dopředu, aby tomu zabránil..., ale žádnou z nás to ani ve snu nenapadlo, a navíc, že by se to mohlo stát zrovna nám.

Niki, už to dopadlo bohužel takto, kdyby už je zbytečné, protože nic nejde vrátit zprátky. Nic bych si nepřála víc, než vrátit čas. Nikdy se nedozvíme proč a musíme s tím žít dál. Holky jsou tady fajn, moc mi tahle diskuze taky pomohla. Napíšeš si tu, co tě tíží a vždycky se najde někdo, kdo to cítí zrovna tak a chápe tě. Ten ,kdo to nezažil, tě těžko pochopí, co se ti honí v hlavě.                                                                                          To, co jsem od této skupinky čekala, toho jsem se dočkala. Jedna po druhé postupně čekáme nebo plánují miminka, strašně jsem se potřebovala něčeho chytnout, jako že se to povede znovu, ta naděje žít dál a holky mi to daly. Postupně se trochu i debata stáčí jinam, na každou z nás to občas dolehne, abych byla upřímná, dneska mám brečavou celý den já.  Bulím i teď, je mi to všechno tak líto. Manžel si dnes klekl a povídal si s miminkem v břichu a mě to dojalo a taky rozbrečelo. Ale je ta bolest snesitelnější, když mi dá drobek najevo, že je tady a moc moc to přeju všem, ať se každé splní přání a máme brzo zdravá miminka v náručí. Niki, drž se, okolí  a práci ti může hodně pomoct, ale hlavně se s tím budeš muset vypořádat ty a partner. Zase bude dobře..

Autor: kotrbelinka   9.4.2016 v 18:32

Ahoj Nikol, drzim palecky at uz je jen dobre a brzy se dockas dvou carek ;-) Je to proste nefer, ale neboj I na nas se to štěstíčko v podobe miminka obrátí vsem nam to tady moc preju zaslouzime si to a jak je videt nekterym uz se to podarilo a maji je uz u sebe!♡Taky sem vdecna ze sem se tu mohla vzdy vypsat a mooooooooc mi to tu pomohlo.

Autor: Irčins   9.4.2016 v 21:16

Ahoj holky,

předně ti posílám Nikol moc moc síly. Je to strašně těžké a každá z nás, co tu jsme, víme, o čem to je... I mně brzký nástup do práce pomohl, hlavně ten frmol tam mi nedal příležitost myslet. Ale stejně mě to časem dostihlo a mám to v hlavě pořád. Ten smutek už nevymažu, je to jako prasklina na srdci, která se nezahojí, jen se z ní časem stane jizva, o které ale budu vědět až do konce života. 

Jinak já jsem dnes ráno byla na posledním ultrazvuku před IVF. Nástup na odběr folikulů mám v úterý ve čtvrt na osm ráno a pak už jen čekat na pravidelné telefonáty o tom, jak se vyvíjí oplozená embryjka... Říkali, že když vše půjde jak má, mohla bych jít příští neděli na transfer. Na jednom vaječníku mám zhruba šest folikulů a na druhém deset. Také se mi tam ale objevila cysta, kterou prý odsají přímo při zákroku. Docela se bojím...

Měla jsem i průvodní rozhovor s hlavním embryologem, který mi řekl, co mne čeká a asi dám na doktory a nechám si zavést jen jedno embryo. Prý mám předpoklady k tomu, že se to povede a při zavedení dvou by se mohly obě ujmout a z hlediska toho, že jsem celkem hubená, by to mohlo znamenat komplikace do budoucna. Stejně ale to konečné rozhodnutí ale nechají na nás. Také nám doporučili tu metodu nastřelení vajíček spermiemi a prý bude nejlepší tímhle způsobem oplodnit všechna. Ono se to taky totiž může udělat třeba jen půl napůl...polovinu oplodní nástřelem a polovinu nechají, aby se zkusila oplodnit vlastní silou. Cenově to vyjde nastejno, ale když necháme pomoci všem, je ta úspěšnost přeci jen vyšší. S tím, že ani toto tedy nebude na přírodě, se určitě vyrovnáme, moc bych si přála, aby to teď napoprvé vyšlo a je mi jedno, že vyšší moc drží v rukou doktoři. 

Ještě nevím, jak je to s neschopenkou. Při tom úterním odběru budu v celkové anestezii a pro další dny se tam domluvím. A po samotném transferu je neschopenka jasná a na jak dlouho, to už je také ještě daleko, ale nemohu si pomoci na tohle nemyslet a neplánovat. Jsem moula, protože jsem se zeptala i na to, co se děje pak, kdyby to nevyšlo, ale takové myšlení po tom všem, je asi normální. Pokud z oplodnění vyjde více embryí, která budou schopná zamražení, tak je necháme zamrazit a v případě neúspěchu se může už v dalším cyklu transfer opakovat, jen bych už nemusela procházet tímhle injekčním martyriem... Všechno ale stejně záleží na daném zdravotním stavu.

Ach jo, holky, měla bych být klidná, ale nejsem. Je mi smutno a opravdu mám veliký strach... 

Autor: kotrbelinka   9.4.2016 v 22:30

Ircins neboj ono to vyjde uz konecne pevne tomu verim.Je mi jasný ze neni jednoduchy cim vsim si ted prochazis, ale ta odmena co za ni budes mit ;-) Drzim peste a uz se vazne nemůžu dockat tvych dvou carek a rostouciho briska.tfuj tfuj tfuj at uz to klapne ♡ posílám objeti

Autor: Irčins   9.4.2016 v 22:35

Děkuji Kotrbelinko, za každou pěstičku budu ráda.  Ono čekat téměř osm měsíců a stále nic, už to začíná být opravdu těžké... Psychicky to jde, ale jsem unavená, nejen z léků, ale celkově. Prý za ty výkyvy nálad mohou hormony, nevím. 

Autor: Sára Sára   9.4.2016 v 22:54

[884279] Ahoj NIkol.....je mi to moc líto...achjoooo, tohle naše utrpení fakt nemá konce 

Drž se......

Irčins......držím palce!!!! ať máš co nevidět dvě čárky....... věřím, že s příchodem lepšího počasí a sluníčka budou přicházet i pozitivní zprávy od vás :-).

Já jsem dnes měsíc po porodu.........je to jakoby by to bylo včera.........vnitřně se vůbec necítím silná , ba naopak, přijde mi . že je to čím dál horší. Ty strašný záchvaty breku a vzteku, který ve mě jsou ........nevím, jak se dá tohle všechno zvládnout.....

Do toho se přítel tak šprajcnul......že mi stroze sdělil, že už žádné dítě nechce....protože by to znovu nezvládl..........a to mě tak šokovalo, že jsem začala zase krvácet a je to jako příběh z hororu   

Brečím, řvu, jsem vzteklá,...protivná na všechny, nemůžu jíst, spát........a utápím se v bolesti a řeším co bude dál........

Kdy už ta hroná nespravedlnost skončí............

Jsem téměř v půlce života......a to dobré je stále v nedohlednu achjoooooooo

Autor: Babouk   10.4.2016 v 09:55

Ach jo holky, moc pozitivních zpráv tu teď není:-(

Nikol, je mi to moc líto, bohužel zase další případ... Než se mi taky to stalo, ani jsem netušila, jak moc časté to je. Držím palce, ať se vám co nejdřív zadaří. V práci aspoň přijdeš na jiné myšlenky a půjde to líp.

Irčins, nemáš to jednoduché, ale myslím na tebe, drž se, to se určitě povede. A od úterý držím pěsti, ať to klapne.

Sáro, tohle trápení přichází hodně ve vlnách, chvilku je to lepší a pak to na tebe zase strašně padne. A to co řekl přítel tě jen dorazilo. Manžel, (tehdy ještě přítel - brali jsme se 2 měsíce po tom neštěstí, abychom to trochu přebili něčím hezkým) to tehdy sice chtěl zkusit znovu, ale až tak za rok. Spíš kvůli mě, bál se o mě, abych to zdravotně dala, chtěl abych se dala úplně do pořádku. Ale já se na další těhotenství upnula, byla jsem na něj naštvaná, že nechce hned. Pak si přečetl tuhle diskuzi a změnil názor. Taky to prožíval dost špatně, ale přece jen, on to dítě neporodil, netušil, jak opravdu mizerně mi bylo, jak strašná věc to pro ženu je.... Potom se dokázal vcítit víc a to je i jinak dost empatický.

Když to tady teď čtu a píšu, zase brečím jak želva, jsem teď trochu lítostivější a všechny příběhy tady dost prožívám. V pátek jsem na větším ultrazvuku nebyla, doktorka byla taky na konferenci, jak Kotrbelinky doktor - jsem ráda Kontrbelinko, že to špinění nic nebylo. Tak jdu ve středu. Už by mohlo být vidět pohlaví, jsem zvědavá. Ale aspoň mám všechny kultivace v pořádku. Tenhle víkend je dcera u rodičů manžela, ale manžel je nemocný, tak jsme ani nikde nebyli. Ale zase jsem se 2x krásně vyspala bez jakéhokoliv buzení a pořádně si odpočinula.

Autor: Nikol   10.4.2016 v 11:43

Ahojte holky, no ja sama som bola moc prekvapena ze ma pustili tak skoro z nemocnice napriek vysokemu tlaku. Ale bola som v nemocnici v Bohunicich v Brne,nemocnica bola totalne preplnena a este k tomu doktori tam boli stale stejni aj 48 hodin vkuse. Takze sa moc nedivim tomu ze sa to potom hodne vsetko zanedbava. Porod mi mali vyvolavat aj kvoli porodnej vaze maleho 4 kg ale ultrazvukom ma tam nikto ani nevysetril. Navic potom ked sme s primarem konzultovali vysledky pitvy a nasledne 2 revize ktore mi delali,tak se primar neudrzel a zacal po nas vykrikovat ze som vazne nemocny clovek ( bez akehokolvek vysetrenia) takze sme vstali z ambulance a odisli. Odvtedy som zmenila nemocnicu,kde mi bolo potvrdene,ze som uplne zdrava. Pri dalsom tehotenstve sme sa rozhodli,ze budeme volit mensiu nemocnicu kde si vazia kazdej pacientky a neodbavuju zeny jak na beziacom pase.

Sára Sára - boli to strasne viem to,ale musime to zvladnut. Slzy nam dietatko aj tak nevratia a myslim si ze tie nase anjeliky hore nie su moc stastne ked placeme. Ja sa vzdy snazim upokojit niecim pozitivnym v zivote co ma caka. My sme sa s partnerom rozhodli udelat svatbu,pretoze tato nestastna udalost nas neskutocne spojila,dokonca sme predtym neboli ani veriaci a rozhodli sme sa stretnut s evanjelickym knazem a poprosit ho ci nas odda. Bola to pre nas ako obrovska parova terapia. Hodinu se nas ptal co snw spolu prezili,proc chceme byt jeden s druhym...bulili sme strasne a pochopili sme ze jedine vzajomnou laskou a oporou mozeme ist dalej. Najdi si aj ty v zivote nieco co ti zamestna hlavu a dovoli ti mysliet na nieco co ta este len caka. A neboj se,priatel tymto spusobem jenom preziva fazu smutku. Netlac na neho,aj ked viem ze pre teba jedinou utechou bude krasne zdrave dietatko v naruci a bez chlapa to samozrejme nejde. Ale on tym prechadza stejne tazko ako ty a chce to cas...